Skupina švédských vědců, v jejímž čele stanul Magnus Ivarsson, nedávno upozornila na způsob, jakým by bylo možné odhalit fosílie ukryté na Marsu. Podle studie publikované v odborném časopisu Frontiers in Earth Science jsou totiž přístroje, s jejichž využitím se počítá při nadcházejících vesmírných misích na rudé planetě – mimo jiné rover Mars 2020 – schopné odhalit zkameněliny mikroorganismů. Vzhledem k velikosti planety je ale nejprve nutné určit místa nejpravděpodobnějšího výskytu těchto fosílií.

V této souvislosti upozornili vědci na skutečnost, že zatímco fosílie objevené na Zemi bývají většinou pohřbeny v takzvané sedimentární hornině, která je typická vrstvenou strukturou, na Marsu je naopak běžná sopečná hornina. Zkameněliny se sice mohou vyskytovat i v té, jejich následné objevení je ovšem mnohem obtížnější. Proč? Sopečné horniny zpravidla obsahují poměrně velké množství nejrůznějších skulin a puklin, do kterých se právě mikroorganismy mohou dostat. Když posléze uhynou, zůstanou pohřbeny uvnitř skály – a to klidně i po miliony let.
Existoval na rudé planetě život?
Jak připomněl server Astronomy, vědcům se až dosud nepodařilo objevit nezpochybnitelný důkaz svědčící o existenci života na rudé planetě. Před miliardami let však Mars nepochybně disponoval mnohem vlhčím a pro život přívětivějším prostředím než nyní. A hlavně – na planetě byly poměrně objeveny organické materiály a další látky nezbytné pro vývoj buněčného života. Jisté je, že pokud na Marsu před miliardami let skutečně existoval život, zastoupen byl pouze ve své jednoduché formě. Mnohobuněčné formy života se totiž i na Zemi vyvinuly až poměrně nedávno.

Nabízí se otázka, jakou roli může v nadcházející honbě za fosilními nálezy na rudé planetě sehrát rover Mars 2020. Podle Ivarssonova týmu bude mít vozítko dostatečné kapacity na to, aby dokázalo rozeznat v hornině stopy potenciálního života – a co víc, k vytipovaným horninám se dostane dostatečně blízko. Rover nebude horninu pouze fotografovat, ale i skenovat. Známkou možné existence života jsou často například izotopy kyslíku či uhlíku, které jsou typičtější pro živé organismy, než pro sterilní skálu.
V dlouhodobějším časovém horizontu by pak rover Mars 2020 mohl některé skály sesbírat a dopravit zpátky na zem, kde by horninu vědci následně podrobili důkladnější analýze.
Zaostřeno na mikroorganismy
Nezbytným prvním krokem tohoto plánu je však důkladnější výzkum zkamenělin mikroorganismů nacházejících se na Zemi, konstatoval server Astrology. Pokud totiž chtějí lidé hledat stopy života na Marsu, měli by nejprve pochopit minulost obyvatel své vlastní planety – a to včetně těch miniaturních.

Fosílie mikroorganismů se v současnosti netěší ani zdaleka takové pozornosti vědců, jakou by si nejspíše zasloužily. Jedním z důvodů je i skutečnost, že dinosauři jsou mnohem působivější objekty zájmů, další jsou však praktičtějšího rázu. Zkameněliny drobných organismů jsou nejčastěji pohřbeny v sopečných horninách na dnech oceánů, takže cesta k nim není snadná.
Pro usnadnění tohoto bádání chce Ivarsson společně se svými kolegy vyvinout jakýsi „atlas mikrofosílií“, který má obsahovat chemické podpisy jednotlivých mikroorganismů – ať již zvířecích či rostlinných. Slibuje se od něj, že právě on bude jednoho dne stát na začátku odhalení stop života na Marsu…
