Vlny veder, sucho a záplavy způsobily, že se do žebříčku nejpostiženějších států dostaly i země s vyspělými ekonomikami jako je Německo a Japonsko. Stalo se tak poprvé za 15 letech, co organizace Germanwatch analyzuje následky extrémního počasí. „Index klimatického risku ukazuje, že klimatická změna má katastrofální následky nejen na chudé státy, ale také způsobuje narůstající škody v průmyslových zemích jako je Německo a Japonsko,“ řekl David Eckstein z Germanwatch.

Žebříček, který organizace prezentovala na probíhajícím klimatickém summitu OSN v Madridu, obsahuje celkem deset zemí, které utrpěly největší škody následkem počasí v roce 2018. Japonsko se dostalo na první místo kvůli velkým povodním, vedrům a nejsilnějšímu cyklonu za posledních 25 let, který ostrovní stát zdecimoval. Kvůli počasí zemřelo přes tisíc lidí a škody se pohybovaly okolo 35 miliard dolarů. Na druhém místě jsou Filipíny, které postihly dva ničivé cyklony a třetí je Německo, které se muselo vyrovnat s návaly veder a sucha.     

Exkluzivně z klimatického summitu OSN v Madridu 2019.      

Právě vysoké teploty a vedra byly nejčastější příčinou materiálních škod v roce 2018. Nedávné výzkumy potvrdily souvislost mezi klimatickou změnou a výskytem silných vln veder. Podle organizace Germanwatch jsou nyní v Evropě období extrémních veder až stokrát pravděpodobnější než v minulém století.

Škody v rozvojových zemích

Z dlouhodobého hlediska způsobuje počasí největší škody v rozvojových státech. Mezi lety 1999 a 2018 na tom byly nejhůře Portoriko, Myanmar, Haiti, Filipíny, Pákistán, Vietnam, Bangladéš, Thajsko, Nepál a Dominika.

„Země jako Haiti a Filipíny opakovaně postihuje extrémní počasí a ony nejsou schopné se z těch následků dostat než přijde nějaká další katastrofa. Je proto potřeba spolehlivý finanční mechanismus, který by chudým státům pomohl nejen se klimatické změně přizpůsobit, ale také se vyrovnat s jejími následky,“ vysvětlil David Eckstein z Germanwatch.

O fungování a efektivitě tohoto mechanismu vyjednávají státníci na právě probíhajícím summitu COP25 v Madridu. Takzvaný Varšavský mezinárodní mechanismus byl vytvořen už v roce 2013 a jeho úkolem je pomáhat jednotlivým zemím vyrovnat se s následky klimatické krize. Háček je v tom, že neustanovuje žádné závazky ani finanční kompenzace pro postižené země. Nezměnila to ani Pařížská dohoda, která tento mechanismus upravuje.

Důvodem je nevole vyspělých zemí v čele s USA přiznat finanční náhrady rozvojovým státům a tím se vystavit riziku právní odpovědnosti za přispívání ke klimatické změně. Jsou to totiž právě vyspělé státy, které patří k největším znečišťovatelům. Strach je to oprávněný, protože některé ekonomické modely naznačují, že v roce 2050 by se mohly náhrady škod pohybovat okolo 1,1 až 1,7 triliónu amerických dolarů ročně. 

Podle Laury Schaefer je nezbytné, aby se summit OSN zabýval nedostatkem financí. „Rozvojové země pociťují následky klimatické změny nejvíce, protože jim chybí finanční a technické schopnosti, díky kterým by se mohli se ztrátami a způsobenými škodami vyrovnat. Je potřeba, aby se na klimatickém summitu došlo k rozhodnutí, které zaručí podporu požadavků těchto zranitelných zemí. Navíc se musí všechny zúčastněné strany na COP25 rozhodnout, jaké kroky jsou potřeba vykonat proto, aby tyto požadavky mohly být splněny i finančně,“ řekla Laura Schaefer z organizace Germanwatch.            

Jako pozitivní krok vnímají zástupci rozvojových zemí rezoluci Evropského parlamentu, který koncem listopadu vyhlásil klimatickou krizi. Parlament v dokumentu vyzývá Evropskou Komisi a unijní státy, aby poskytly více peněz na ztráty a škody způsobené klimatem a uznaly požadavky na rozvoj Varšavského mezinárodního mechanismu. Tato rezoluce ale není závazná a odráží stanoviska pouze jedné evropské instituce, nikoli Evropské unie jako celku.