Kliknutím zvětšíteF-16 je dnes nejrozšířenějším stíhacím letounem ve službě, když ve 25 zemích létá 2180 jednomístných a 620 dvoumístných letadel tohoto typu. To z něj činí jasný cíl pro dodavatele modernizace. F-16E/F Block 60 pro Spojené arabské emiráty ukázal, co by F-16 mohl být s radarem AN/APG-80 AESA a pokročilou avionikou, ale vývoj této varianty byl zaplacen Emiráty a nebyl k dispozici jiným provozovatelům.
Vývoj nové varianty F-16 vybavené radarem AESA byl zahájen poté, co Obamova administrativa v roce 2006 zhatila tchajwanskou snahu o získání 66 letounů F-16C/D Block 50/52. Od této akvizice bylo upuštěno v důsledku tlaku Čínské lidové republiky.
Peking dal jasně najevo, že jakýkoli prodej nově vyrobených letounů F-16 Tchaj-wanu považuje za nepřijatelný. Místo toho bylo rozhodnuto, že stárnoucí letouny F-16A/B budou modernizovány, ačkoli navrhovaná modernizace rychle rostla co do rozsahu i hloubky.
Nejvyšší modernizační prioritou bylo nahradit starší radar F-16 s mechanickým snímáním moderním radarem AESA s pevnou anténou a elektronicky vychylovaným paprskem. Radary AESA nabízejí zásadní výhody, pokud jde o rychlost, dosah a věrnost zachycení cíle. Zvládají jeho detekci na větší vzdálenost, což vede k dřívějšímu a přesnějšímu zásahu.
Zvýšený výkon a přesnost systému AN/APG-83 zlepšují jeho schopnosti mapování syntetickou aperturou, což umožňuje vytvářet snímky s vyšším rozlišením. Některé radary AESA mají také vrozené schopnosti elektronické ochrany a útoku, kdy pomocí vysoce fokusovaných paprsků elektromagnetické energie narušují nebo dokonce poškozují elektroniku v nepřátelských letadlech, raketách a dalších systémech.
Stíhačka F-16.
Radary AESA jsou také mnohem spolehlivější než klasické radary, protože nepotřebují těžký mechanismus náchylný k poruchám, který by mechanicky řídil anténu, a mají více vysílacích/přijímacích modulů. Mohou také nabídnout provoz s nízkou pravděpodobností zachycení (LPI) a lepší odolnost proti rušení nepřítelem.
Modernizace se postupně stávala ambicióznější a brzy představovala mnohem pokročilejší standard než konfigurace Block 50/52, která tak dráždila pevninskou Čínu. Nové konfiguraci byl přidělen přívlastek V, který se hodí k jeho neoficiálnímu názvu Viper.
F-16V byl vybaven modernizovaným podvozkem a vylepšeným motorem F100-PW-229, což mu umožnilo nést více paliva a těžší zbraňový náklad. Block 70/72 nakonec představuje nejlepší pokus společnosti Lockheed Martin postavit nejlepší F-16, jaký je v jejích silách, vhodný pro výzvy bojového prostoru 21. století a nabízející mnoho schopností páté generace F-35 za zlomek ceny.
Stíhačky F-16 Falcon:
Modernizace rovněž zahrnovala nový modulární střelecký počítač, vysokorychlostní datovou sběrnici, možnost používat s přilbový zaměřovač JHMCS II, nový displej na středovém podstavci, Link 16, datový terminál MIDS, nový systém GPS a modernizované vybavení pro elektronický boj. Dále schopnosti pro automatický systém vyhýbání se srážkám se zemí, odpovídač kombinovaného identifikačního dotazovače APX-126 Friend-or-Foe a integraci souboru nových zbraní. Konkrétně chytrých bomb Boeing GBU-31 a GBU-38 Joint Direct Attack Munition (JDAM), GBU-54 Laser JDAM; GBU-10 Enhanced Paveway II a GBU-24 Enhanced Paveway III s dvojím režimem, jakož i zbraně CBU-105 Sensor Fused Weapons.
Pro útoky na velkou vzdálenost může F-16V nést střely AGM-84 Harpoon, AGM-88 HARM, AGM-154 JSOW a AGM-84H/K SLAM-ER. Pro použití ve vzduchu je pak letoun vyzbrojen pokročilými střelami vzduch-vzduch AIM-120C-7 AMRAAM a AIM-9X Sidewinder.
Přesun výrobní linky po 40 letech
Před příchodem letounů F-16V se zdálo, že výrobní linka Fighting Falcon pravděpodobně skončí, jakmile bude dodán poslední irácký letoun F-16C Block 52 (výrobní číslo 1636/13-0031), čímž skončí 40 let výroby F-16 ve Fort Worth. V roce 2016, kdy nebyly rezervovány žádné objednávky, společnost Lockheed Martin dokonce připustila možnost, že výrobu F-16 nadobro ukončí. Nebylo to neočekávané, protože tak jako tak plánovala odstavit výrobní linku F-16, aby uvolnila místo pro rostoucí počet vyrobených F-35.
V roce 2024 má Slovensko z USA dostat prvních sedm stíhaček F-16, které nahradí vyřazené migy.
Ale v době, kdy byl 14. listopadu 2017 skutečně dodán poslední irácký letoun F-16C, byla již schválena bahrajnská objednávka na 18 letounů F-16 Block 70 a probíhala jednání o dalších objednávkách nové varianty, včetně jednání s vládou Slovenské republiky. Slovensko nakonec oznámilo, že nakoupí 14 letounů F-16V Block 70/72 (12 jednomístných a dva dvoumístné), 11. července 2018.
Lockheed Martin se proto rozhodl přesunout výrobu F-16 do svého závodu v Greenville, kde plánoval v licenci stavět korejský T-50A, pokud by vyhrál soutěž na cvičný typ nové generace T-X.
To se však nestalo a tak mohla být nová továrna na F-16 v Greenville otevřena tři roky po uzavření linky na F-16 ve Fort Worthu a zahájit provoz 11. listopadu 2019, na americký Den veteránů. První letouny F-16 Block 70/72 začaly sjíždět z výrobní linky ve 4. čtvrtletí roku 2022, zhruba s dvanáctiměsíčním zpožděním kvůli personálním potížím během pandemie koronaviru. Prvním letounem byl F-16D Block 70 pro Bahrajnské královské letectvo (RBAF).
Stíhačka F-16.
V červenci 2019 byla schválena dohoda o nákupu osmi letounů F-16C Block 70 pro Bulharsko. Bulharsku budou rovněž darovány dva přebytečné letouny Lockheed Martin F-16D, ty budou použity k výcviku pilotů a pozemního servisu na tento typ předtím, než bulharské letectvo obdrží první z osmi letounů Block 70. Dodatečná smlouva na dalších osm letounů (včetně čtyř dvoumístných F-16D) pro Bulharsko byla podepsána koncem roku 2022.
Výrobní linka v Greenville má běžet do roku 2026, přičemž bylo objednáno 136 letounů Block 70/72 pro Bahrajn (16), Slovensko (14), Maroko (24), Tchaj-wan (66) a Bulharsko (16). Firma vidí trh pro dalších až 300 letounů a vytipovala možné klienty, mezi něž patří Jordánsko, Filipíny a Indonésie.
Pokus o další renovaci F-16, projekt F-21
Mnoho prodaných letounů si výrobce sliboval od letitého výběrového řízení MMRCA v Indii, pro splnění požadavku na střední víceúčelové bojové letouny byl nabídnut letoun F-16IN Block 70/72, později přeznačený na F-21 Super Viper. Návrh obsahoval „indický letoun pro Indii“, protože součástí nabídky byl také přesun výroby do jednoho ze závodů indické firmy TATA, nakonec však neuspěl.
A co USA?
Poslední část příběhu F-16 se píše opět v USA. Američané vyřazují letouny do verze Block 32 a od verze Block 40 je modernizují. F-16 tak ve Spojených státech bude sloužit až do konce 40. let 20. století.
Přibližně 608 nejmladších letounů F-16 USAF by nyní mělo být modernizováno na virtuální standardy Block 70 v rámci rozsáhlého programu, který zahrnuje také řadu modifikací určených ke zlepšení letuschopnosti a zajištění toho, aby stíhací letoun čtvrté generace zůstal účinný při souboji s letouny 5. generace.
Legenda F-16 tak po čtyřiceti letech dál žije a bude žít i nadále a to i díky slovenskému letectvu.
47
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
