S letouny JAS 39 dnes v Armádě České republiky panuje spokojenost. Jde o moderní, výkonný a přitom mimořádně jednoduchý stroj. K zabezpečení jeho provozu přitom není třeba nákladných zařízení ani neúměrně zdlouhavého výcviku. Cena za letovou hodinu je mezi západními stroji 4. generace jednoznačně nejnižší a letoun má přitom vzhledem k plánovanému částečnému přenosu technologií z typu E zajištěn rozvoj minimálně pro další dekádu.

V našich vzdušných silách však také existuje názor, že Gripen již naplnil svou původní roli dočasného přechodového typu mezi sovětskou a západní technikou a je čas jít dál.

Už během prvního výběru nového nadzvukového letounu před dvaceti lety se zformovala část politické scény a vojáků, která prosazovala nákup výkonných jednomotorových amerických letounů F-16. Požadavek na výkonnější techniku v armádě existuje dodnes, jeho zastánci však nově prosazovali pořízení „neviditelného“ letounu 5. generace F-35A i v souvislosti s tím, že americké letouny pořizuje například Polsko.

Po odmítnutí projektu F-16 Agile Falcon (hluboce modernizované F-16) z konce 80. let spojily v roce 1996 síly americké letectvo a námořnictvo, aby v rámci programu Joint Strike Fighter vybraly nový americký letoun pro 21. století. Měl doplňovat chystané dvoumotorové F-22 Raptor a stát se přirozeným následovníkem hned několika typů. Stíhacího F-16 Falcon, námořního F/A-18 Hornet a kolmo vzlétajícího AV-8 Harrier.

Výzvu americké vlády přijaly společnosti Boeing, Northrop Grumman, Lockheed Martin a McDonnel Douglas, do fáze výroby prototypu však pronikly pouze Boeing s letounem X-32 a Lockheed Martin se svým X-35.

Během testování v červenci 2001 prokázal svou nadvládu nad konkurentem typ X-35, který ve verzi B na pouhých 150 metrech vzlétl, dosáhl rychlosti zvuku a poté provedl perfektní svislé přistání. O tři měsíce později padlo rozhodnutí o vítězi a zbrojovka Lockheed Martin obdržela smlouvu na další vývoj X-35. Samotný F-35 poprvé vzlétl v prosinci 2006 a dodnes bylo všech tří jeho verzí vyrobeno téměř tisíc kusů. Na vývoji se přitom podílely ještě Velká Británie, Itálie, Austrálie, Kanada, Dánsko, Norsko, Nizozemí a Turecko.

Letoun KC-390
Armáda ČR po 30 letech nakoupí velká dopravní letadla: Co je Embraer zač, co umí

Technicky je F-35 Lightning II na samé špici současného leteckého inženýrství. Jde o první exportované bojové letadlo 5. generace, když předchozí, ještě pokročilejší, dvoumotorový F-22 Raptor americké vlády neuvolnily k vývozu ani mezi nejbližší americké spojence. Konstrukce F-35 není na první pohled tak aerodynamicky čistá, jako u většiny letounů 4. generace, nový stroj však vznikal s maximálním důrazem na obtížnou zjistitelnost ve všech spektrech, zejména na potlačení zjistitelnosti radarem.

Přesné hodnoty radarové „neviditelnosti“ jsou přísně tajné, podle renomovaného portálu GlobalSecurity.org je však čelní odrazová plocha (takzvaná RCS – Radar Cross Section, plocha letounu zpředu, kterou je schopen zachytit radar) F-35 v průměru 100x menší, než u moderních letounů F/A-18E, Rafale, nebo Eurofighter Typhoon a dokonce až 3000x menší, než u starších typů F-15 a Su-27. Ve výsledku je tak F-35 zachytit na radaru mnohem těžší a dojde k němu na mnohem menší vzdálenost, což dává případnému nepříteli jak ve vzduchu, tak na zemi výrazně kratší čas na přípravu obrany.

Lockheed Martin F-35 Lightning II.Lockheed Martin F-35 Lightning IIZdroj: Shutterstock/Michael Fitzsimmons

Hlavními detekčními systémy F-35 jsou radar AN/APG-81 s elektronickým vychylováním paprsku a soustava elektrooptických čidel AN/AAQ-37 rozprostřených po celém obvodu letounu. Jejich data jsou fúzována do pokročilého přilbového zaměřovače, díky němuž bylo v americkém letectvu poprvé po mnoha desítkách let upuštěno od instalace standardního průhledového displeje, skrz který piloti tradičně zaměřují nepřítele.

Lockheed Martin F-35 Lightning II
Jak se létá s F-35? Piloty mění v mistry taktiky, v kokpitu je zvláštní ticho

Díky modernímu přilbovému zaměřovači může pilot v případě potřeby sledovat cíle i „skrz“ letoun, kdy otáčí hlavou a přilbový zaměřovač mu na malý displej přímo před oko vysílá obraz okolí letounu. Kokpitu pak vévodí širokoúhlý WAD (Wide Area Display – zobrazovač velkých rozměrů, který nahrazuje klasické letecké přístroje), doplněný o systém rozpoznávání řeči. To vše má pilotovi usnadnit pilotáž, aby měl více prostoru pro rozhodování o bojové činnosti.

Obří náklady

Srdcem letounu a jednou z jeho největších předností je pohonná jednotka Pratt & Whitney F135, s maximálním tahem 190kN (kilonewtonů) nejvýkonnější motor, který byl kdy nainstalován do stíhacího letounu. Pro srovnání, F135 má o čtvrtinu větší výkon, než mají obří motory Tumanskij R-15BF2-300 ze sovětského letounu MiG-25M, který byl dlouhá léta držitelem mnoha světových rekordů, a také větší výkon, než dává dohromady dvojice motorů Eurojet EJ200 na letounu Eurofighter Typhoon. Jen o cca 50kN větší tah pak mají nejsilnější vojenské proudové motory Kuzněcov NK-32 z obřího ruského strategického bombardéru Tu-160.

Co vše dovede ve vzduchu F-35? Podívejte se:

Zdroj: Youtube

Na první pohled by se mohlo zdát, že takto výkonná pohonná jednotka by měla letounu zajišťovat mnohem vyšší maximální rychlost, než Mach 1,6 (například Gripen je schopen dosáhnout rychlosti Mach 2, viz tabulka) a zároveň bezproblémovou schopnost nadzvukového letu bez přídavného spalování. F-35 však nahrazuje řadu výkonných letounů s vysokou nosností, pro srovnání, jeho maximální vzletová hmotnost je více než dvojnásobná proti typu JAS 39C. Díky tomu však může nést o 50 procent více výzbroje a také mnohem více paliva, které mu dává o 50 procent větší dolet.

Z výkonné pohonné jednotky, díky které letoun unese velké množství paliva a výzbroje, však také vyplývá nejzásadnější negativum typu F-35. Dokonce i cenu letounu, která v první výrobní sérii začínala na stěží uvěřitelných 221 milionech dolarů (což je tolik, kolik stojí F-22 Raptor) se podařilo i pro exportní zákazníky stlačit na hodnotu o asi 100 milionů dolarů nižší. Velkým problémem jsou však velmi vysoké náklady na provoz.

Náklady na hodinu letu u nejrozšířenějších západních bojových letounů dle odborného časopisu Aviation WeekNáklady na hodinu letu u nejrozšířenějších západních bojových letounů dle odborného časopisu Aviation WeekZdroj: se svolením Aviation Week, public domain

Zatímco průměrná letová hodina švédských letounů JAS 39 stojí podle čerstvě vydaného výzkumu odborného časopisu Aviation Week cca 20 tisíc dolarů, letová hodina F-35A stojí podle stejného zdroje přes 46 tisíc dolarů, tedy více než milion korun. Pro srovnání, náklady přepočtené na jednu hodinu ve vzduchu činí u letounu Eurofighter Typhoon cca 29 tisíc dolarů, u Dassault Rafale 31 tisíc dolarů a u F-16V cca 25 tisíc dolarů. Dokonce ani dvoumotorový F-15EX s hodnotou zhruba 34 tisíc dolarů nedosahuje hodnoty nákladů na provoz supermoderních F-35.

Lockheed Martin F-35 Lightning II
Čeští vojáci mají jasno, chtějí stíhačky F-35. Uvedli jasné argumenty

Každopádně už nejen v americkém letectvu F-35 slouží. Dokonce si už stačily zabojovat, jejich údery pocítili bojovníci afghánského hnutí Tálibán, izraelské letectvo s nimi naopak operuje v prostoru jihozápadní Sýrie. Právě zde si F-35 také připsala 15. března 2021 první sestřel, když izraelská verze F-35I (upravená o některé prvky domácí izraelské avioniky) sestřelila dva íránské drony, které měly do palestinského pásma Gazy pašovat zbraně.

Český výběr

Když se začalo před lety uvažovat o tom, že by Armáda České republiky vyměnila dosavadní stroje, mluvilo se zejména o dvou typech. O odkoupení současných letadel a možná dokoupení dalších, nebo o americkém typu F-16 v nejnovější verzi Viper. Okrajově se dávaly šance i ostatním konstrukcím (Eurofighter Typhoon, Dassault Rafale, F-35, Gripen NG, atd.), obecně se ale předpokládalo, že se bude vybírat z levnějších jednomotorových typů.

Zhruba před třemi lety však tehdejší vláda zformovala výběrovou komisi, která se skládala primárně z vojáků, a která měla dát vládě doporučení pro přezbrojení letectva. Výstup byl k překvapení odborné veřejnosti jednoznačný – české nebe ochrání pouze F-35 Lightning II.

Detail kabiny dvoumístného bitevního vrtulníku AH-1Z
Nové bitevní vrtulníky pro českou armádu? Mají jednu nevýhodu, tvrdí Američané

Ihned po zveřejnění doporučení, které se opíralo zejména o stanoviska americko-německého think tanku Joint Air Power Competence Centre, se rozeběhla debata o vhodnosti takového nákupu, o jeho pozitivech, i negativech. Mezi pozitivy byla nejčastěji zmiňována technologická nadřazenost amerického letounu nejbližším konkurentům, mezi negativy naopak enormní náklady na pořízení a provoz. Po zveřejnění seznamu munice, který by s nákupem souvisel, se však také objevila kritika na to, že u nových letounů armáda nevyužije jejich plné schopnosti, protože k nim právě část základní munice, výkonné stand-off prostředky, nenakupuje.

Pohledem Jiřího VojáčkaPohledem Jiřího VojáčkaZdroj: DeníkVe středu 27. září však vláda premiéra Petra Fialy nákup 24 letounů F-35 schválila se zahájením výcviku v roce 2029 a dodávkami letounů do České republiky mezi lety 2031 a 2035. Ačkoli tak sněmovní opozice, Hnutí ANO a SPD proti nákupu brojí, velmi pravděpodobně už pořízení tohoto typu nezvrátí, ani kdyby současná koalice prohrála příští parlamentní volby. Dá se tak konstatovat, že naše letectvo bude mít poprvé od typu MiG-15 alespoň na pár let nejlepší dostupnou leteckou techniku.

Americký letoun Lockheed Martin F-35A Lightning II, technologickou špičku s mimořádnými výkony a neméně mimořádnou cenovkou.