Uprostřed honduraské džungle dodnes zůstávají stopy existence dávné civilizace, která ve Střední Americe prosperovala dávno před příchodem Evropanů. O mytickém místě skrytém v nepropustném pralese mluvily již četné legendy indiánů i zmínky španělských dobyvatelů – archeologické nálezy v Hondurasu proto v minulosti vyvolaly mezi archeology vlnu nadšení.

Nesdíleli ho ovšem všichni. Někteří vědci opakovaně upozorňovali na to, že pozůstatky osídlení nemusí být legendárním městem. Najdou se dokonce tací, kteří tvrdí, že Bílé město ve skutečnosti nebylo jedinou osadou, ale spíše seskupením několika vesnic roztroušených po honduraských deštných pralesích, známých též jako La Mosquitia.

Jedna věc je ale jistá. I kdyby honduraské pralesy nakonec přece jen neukrývaly legendární město, jejich bohatství to nikterak nesnižuje, upozornil server Science Alert. Právě uprostřed pozůstatků dávného osídlení, na místě nazývaném Jaguáří město (Ciudad del Jaguar), totiž vědci objevili jedinečný ekosystém, který se skládá z několika stovek unikátních zvířat a rostlin.  

Živý poklad se skrývá i pod hladinou moře. Podívejte se:

Kousek nedotčené divočiny

„Nejen v středoamerickém kontextu se jedná o extrémně rozmanitý systém. Nejenže zahrnuje vzácná a ohrožená zvířata, ale i druhy, které dosud nebyly popsány. To vše naznačuje, že oblast je skutečně nedotčenou divočinou - a jako taková musí být zachována i v budoucnosti,“ uvedl americký biolog Trond Larsen, jenž působí v neziskové organizaci Conservation International.

Oblast Jaguářího města navštívil Larsen společně s několika kolegy již v roce 2017. To, co zde našel, ho překvapilo – dokázal totiž identifikovat více než 180 druhů rostlin, 250 druhů hmyzu a 198 druhů ptáků. K tomuto výčtu je navíc nutné přičíst několik desítek různých druhů ryb, plazů a malých i velkých savců, konstatoval server Science Alert.

"Mnohé z objevených druhů jsou jinde velmi neobvyklé, či dokonce vzácné. A to zejména kvůli úbytku přirozeného životního prostředí, lovu a dalším vlivům. Tohle je jedna z mála oblastí Střední Ameriky, která jich zůstala ušetřena," popsal Larsen.

Za zmínku stojí zejména netopýři Phylloderma stenops, kteří se v jiných částech Hondurasu neobjevili déle než 75 let, a „tygří“ brouci Odontochila nicaraguense. Až dosud byli vědci přesvědčení o tom, že tito brouci žili pouze v sousední Nikaragui, kde posléze vyhynuli. Nyní se ale ukazuje, že se mohli zmýlit. A to nejen v případě brouků, protože podobný příběh vyprávějí i další zdejší živočichové.

Boj o zachování ekosystému

Ojedinělý ekosystém však nyní čeká boj o jeho zachování. „Největší hrozbu představuje nelegální odlesňování za účelem zisku plochy pro chov dobytka. Ačkoli oficiálně je velká část honduraských pralesů chráněna, jejich ochrana naráží na nečekané problémy. V některých případech jde totiž odlesňování ruku v ruce s obchodováním s drogami, takže za ním stojí mocní lidé, kteří mají hodně peněz,“ uzavřel Larsen.