Abychom si skutečně dokázali představit, jak vysokým dávkám radiace museli likvidátoři z Černobylu čelit, je nutné si ujasnit několik základních faktů. Radioaktivní záření je v přírodě zcela běžným jevem. V zanedbatelném množství se vyskytuje i ve vodě, dávku o síle 0,1 mikrosievertu vstřebáte například při konzumaci obyčejného banánu. Jedno vyšetření na rentgenu člověka vystaví záření o hodnotě zhruba 0,1 milisievertu. Za rok tak člověk z okolí obdrží i více než 3 milisieverty.

Co je sievert?
Jde o jednotku, která vyjadřuje ekvivalentní dávku ionizujícího záření.

Jeden sievert odpovídá tisíci milisievertů a milionu mikrosievertů.

Likvidátoři, kteří v okolí černobylské elektrárny pracovali mezi lety 1987 a 1990, byli podle Světové zdravotnické organizace (WHO) v průměru vystaveni radiaci o síle 120 milisievertů, přičemž k prvním viditelným příznakům nemoci z ozáření dochází až u záření zhruba čtyřikrát silnějšího. Ti, kteří na místo dorazili jako první na přelomu dubna a května 1986, byli však vystaveni doslova astronomickým hodnotám radiace.

Desítky mrtvých

„Je to jako kdybyste vstoupili do obrovského rentgenového přístroje, který všude kolem sebe vystřeluje radiaci,“ vysvětluje doktor Lewis Nelson z Rutgersovy zdravotnické školy v americkém New Jersey. „Až na to, že v tomto případě šlo ještě o daleko nebezpečnější gama paprsky. Tento typ radiace totiž způsobuje takzvanou ionizaci. Z atomů, které tvoří molekuly lidského těla, odstraňuje elektrony, trhá chemické vazby a poškozuje tkáně. Velké dávky ionizující radiace pak způsobují nemoc z ozáření.“

Černobyl

Z černobylských likvidátorů, kteří na místo dorazili krátce po havárii, jich 134 okamžitě začalo vykazovat symptomy radiační choroby a 28 z nich jejím následkům podlehlo. Tito lidé byli vystaveni dávkám o hodnotách až 16 sievertů, což podle WHO představuje ekvivalent 160 tisíc rentgenových vyšetření.

„Nemoc z ozáření se většinou projevuje na zažívacím traktu a kostní dření,“ říká Nelson. „Buňky v těchto oblastech se rychle dělí, což znamená, že místo aby pevně svázané a lépe chráněné, zůstává DNA odkryta a je vystavena vnějším vlivům. Proto jsou daleko náchylnější k radiaci. Ze stejného důvodu zabírá ozařování na nádorové buňky, které se také rychle dělí.“

Zničení imunitního systému

ČernobylBěhem několika hodin po vystavení radiaci začnou lidé s nemocí z ozáření pociťovat první symptomy, mezi které patří průjem a zvracení. „Když se buňky nemohou nadále řádně dělit, sliznice trávicího traktu se začne bortit a uvolňovat buňky a bakterie, které žijí ve střevech, do krevního oběhu,“ popisuje lékař.

Onemocnění ohrožuje i zcela zdravé jedince. „Protože radiace zastaví tvorbu bílých krvinek v kostní dřeni, tělo nedokáže se zdroji infekce bojovat. Lidé s nemocí z ozáření proto mají oslabený imunitní systém a často umírají na otravu krve, a to během pouhých několika dnů,“ přibližuje Nelson nebezpečí.

Vysoké dávky záření mohou způsobit i popáleniny a puchýře na pokožce, které na první pohled připomínají obyčejné spáleniny od slunce. Zatímco onemocnění trávicí soustavy či popáleniny se projeví během několika hodin, kostní dřeň svou funkci dokáže plnit ještě několik dní. Často proto dochází ke krátkodobému zlepšení zdravotního stavu, kdy se pacient cítí lépe. Pak ale přijde prudké zhoršení a často i smrt.

Likvidátorům, kteří dokázali nemoc z ozáření překonat, trvala rekonvalescence celé roky. U řady z nich se přitom podle WHO vyvinul šedý zákal, protože jim radiace poškodila oční čočky.

Zákeřná rakovina

Daleko rozsáhlejší následky má ale havárie černobylské elektrárny z dlouhodobého hlediska. Tím hlavním je zvýšené riziko výskytu rakoviny. „Nádorová onemocnění jsou něčím, co vidíte na horizontu ve vzdálenosti přibližně deseti let. Musíte proto dalších deset let žít, abyste zjistili skutečné následky,“ vysvětluje Nelson.

Přesné údaje není podle magazínu Live Science možné stanovit. Odhady však hovoří až o 270 tisících obyvatel Ukrajiny, Ruska a Běloruska, kteří by za normálních okolností zřejmě rakovinou neonemocněli. Nejčastěji se jedná o rakovinu štítné žlázy, kterou přímo zavinilo působení částic radioaktivního izotopu jod-131, který se během výbuchu uvolnil.

Právě to je důvodem, proč byly likvidátorům a lidem v okolí Černobylu rozdávány tabletky s obsahem jodu, který měla štítná žláza uložit namísto jeho nebezpečného izotopu. Radioaktivní částice se do těla dostaly kontaktem s pokožkou i přes sliznice. Během výbuchu se totiž uvolnily do vzduchu a větrem byly následně zaneseny do okolí, kde se následně znovu snesly na zem. Kontaminovaly tak zemědělské plodiny i vodu a jejich prostřednictvím pak každého, kdo s nimi přišel do styku.

Dávka záření a jeho účinky na člověka

Dávka záření v sievertech Stupeň otravy ozářením Projevy Úmrtnost
0,05 - 0,2 - žádné vnější příznaky, zvýšené riziko pozdějšího vzniku rakoviny -
0,2 - 0,5 - žádné vnější příznaky, dočasné snížení počtu červených krvinek -
0,5 - 1 mírná bolesti hlavy, zvýšené riziko infekce, u mužů možnost dočasné sterility -
1 - 2 lehká mírná až střední nevolnost, zvracení, vyčerpanost, oslabený imunitní systém, u mužů dočasná sterilita, u těhotných žen vyvolání spontánního potratu nebo narození mrtvého plodu 10 procent po 30 dnech
2 - 3 středně těžká nevolnost, zvracení, vypadávání vlasů a chlupů, únava, prudký pokles počtu bílých krvinek a riziko permanentní sterility

rekonvalescence trvá několik měsíců
35 procent po 30 dnech
3 - 4 vážná podobně jako u minulého bodu, přidává se krvácení z úst, zpod kůže a z ledvin 60 procent po 30 dnech
4 - 6 velmi vážná příznaky začínají nejpozději dvě hodiny po ozáření a končí do dvou dnů, následuje 7-14 dní latentní fáze, poté nastávají příznaky jako při vážné otravě ozářením

při delším vystavení záření umírá zasažený na infekce a vnitřní krvácení
95 procent po 14 dnech
6 - 10 subakutní přežití závisí na okamžité lékařské pomoci, kostní dřeň téměř zničená a vyžaduje transplantaci, střevní tkáně jsou vážně poškozené

příznaky nastupují do 30 minut a končí do dvou dnů, následuje 5-10denní fáze po níž zasažený umírá na infekci nebo vnitřní krvácení

rekonvalescence trvá několik let a plné zotavení není pravděpodobné
95-100 procent po 7 dnech
10 - 50 akutní příznaky nastupují během 5-30 minut, po silném vyčerpání a okamžité nevolnosti přichází latentní fáze, poté nastává buněčná smrt ve střevní tkáni, která způsobuje masivní průjem, krvácení a ztrátu vody

smrt nastává s deliriem a kómatem způsobeným selháním oběhu a je prakticky nevyhnutelná
99-100 procent
50 - 80 subletální okamžitá dezorientace a kóma v řádech minut či sekund, smrt po několika hodinách následkem kolapsu nervového systému 100 procent
nad 80 letální předpokládá se okamžitá smrt 100 procent

Zdroj tabulky: Wikipedia