Psychologický jev, díky němuž si lidská mysl dotváří pomocí fantazie nejasné nebo neurčité podněty do smysluplných obrazů, se nazývá pareidolie. Lidé díky ní mohou vidět například obličeje téměř ve všem, třeba ve skvrnách na zdi nebo na zemi. A funguje to i v galaktickém měřítku. 

Tajemná hrůzná "tvář", jejíž snímek uvolnil tým obsluhující Hubbleův vesmírný dalekohled úmyslně těsně před Halloweenem, ve skutečnosti představuje dvě galaxie procházející procesem vzájemného sloučení. 

Jde o snímek galaktického systému nazývaného Arp-Madore 2026-424, který se nachází zhruba 704 milionů světelných let daleko. Tvar nasvícené hlavy se zářícíma očima získal díky bouřlivým účinkům vzájemných kolizí dvou galaxií.

Galaxie s "obličejem"

Objev zveřejnili jako první astronomové Halton Arp a Barry Mador, kterí jej v roce 1987 publikovali v Katalogu jižních specifických galaxií. Označili jej za prstencovou galaxii, tedy galaxii s kruhovým vzhledem, jejíž střed tvoří galaktická kolize. Podle některých astronomů totiž prstencové galaxie vznikají v důsledku průchodu menší galaxie středem galaxie větší. Sloučení a vzájemná interakce obou galaxií vytvoří podle vědeckých materiálů gravitační rázovou vlnu, která tlačí vesmírný materiál směrem ven. Otřesy, srážky a stlačování tohoto materiálu může podle některých vědeckých teorií spustit zvýšenou tvorbu hvězd.

"Kolize vytlačila plyny, mezihvězdný prach a hvězdy galaxie směrem ven a vytvořila prstenec mohutné hvězdné formace, zformované do ´nosu´a ´tváře´," vysvětluje tým Hubbleova vesmírného dalekohledu v tiskovém prohlášení na svém oficiálním webu.

"Prstencové galaxie jsou vzácné a jen několik stovek z nich sídlí v našem širším kosmickém sousedství. Aby galaxie vzájemně reagovaly a vytvořily prstenec, musí se srazit ve správné orientaci - za nějakou dobu se pak úplně sloučí a svou chaotickou minulost navždy skryjí."

Podle astronomů si tak tento prstenec zachová svůj tvar jen několik set milionů let, pak se začne rozpadat a zanechá za sebou velkou jasnou galaxii, vzniklou sloučením dvou. Protože se nachází tak daleko, vidíme zřejmě to, co se uhdálo před více než 700 miliony lety, prstenec tedy už může být ztracen v hlubinách času.