Hubbleův vesmírný dalekohled pořizuje své úžasné snímky vzdálených končin vesmíru díky systému hyperbolických zrcadel, sledujících po delší dobu vesmírné objekty vyskytující se v takzvaných oblastech souvislého pozorování. Dalekohled přitom funguje podobně, jako dlouhá expozice při pořizování fotografických snímků noční oblohy - pokud se před ním nějaký objekt pohybuje, zanechá na snímcích světelnou stopu, "šmouhu", jež sleduje směr jeho pohybu. A to se týká i astronomických těles.

Nejlepší technika je lidské oko

K určení těchto pozoruhodných úkazů se někdy používají softwarové programy, jako je například ten, který v záběrech vesmírné sondy TESS, určené k vyhledávání exoplanet, rozpoznává potemnělé hvězdy. Pokud však dalekohled zachytí náhodný a neobvyklý jev či těleso, pak pro jeho identifikaci neexistuje lepší nástroj než lidské oko.

Tak tomu bylo i v případě stopy asteroidu, kterou jako první rozpoznala na snímku z Hubbleova dalekohledu Melina Thévenotová z Německa, dobrovolnice zapojená do projektu občanské vědy Zooniverse.

Zooniverse je internetový portál vlastněný a spravovaný neziskovým sdružením Citizen Science Alliance, jenž poskytuje prostor řadě projektů, umožňujících dobrovolníkům zapojit se do vědeckých výzkumů používajících Crowdsourcing. Mimo jiné mezi ně patří právě zkoumání obrázků pořízených Hubbleovým dalekohledem, na nichž lidé pátrají po nových a neznámých objektech.

Původní obrázek, na němž si Thénevotová všimla asteroidu, byl černobílý. V okamžiku, kdy zaregistrovala stopu na trase, jíž vesmírný objekt proletěl, se německá dobrovolnice pustila do práce a začala data z dalekohledu zpracovávat pomocí filtrů, aby celou scénu zobrazila v barvě.

Jde o běžný princip, jenž se u Hubbleova dalekohledu využívá: dalekohled fotí díky takzvanému CCD detektoru, podobnému detektorům v digitálních fotoaparátech. Na rozdíl od nich však snímá realitu pouze černobíle. Barevné snímky vznikají teprve později díky použití filtrů, které z dopadajícího světla izolují jen určité vlnové délky. Při nasazení filtru odpovídajícího zelené, červené a modré části světla lze zjistit, jak vybraný objekt v daných barvách vypadá. Hodnoty jednotlivých pixelů se pak dají sečíst a vznikne barevná fotografie, neboť právě z těchto tří barev lze složit libovolnou barvu spektra.

Bludné asteroidy

Samotný asteroid je znám od roku 2001. Astronomové ho označují jako 2001 SE101 a patří mezi objekty vyskytující se v takzvaném "hlavním pásu planetek", což je část Sluneční soustavy v oblasti mezi drahami Marsu a Jupitera. Nachází se v ní značné množství planetek, obíhajících kolem Slunce v pásu asteroidů.

Mezi tělesa přitahující největší pozornost vědců patří exoplanety:

Podle odhadů NASA existuje ve Sluneční soustavě až 1,9 milionu asteroidů o průměru větším než jeden kilometr a miliony dalších asteoridů, které jsou menší; dohromady však tvoří pouze kolem čtyř procent hmotnosti Měsíce, přičemž jednu třetinu z jejich celkové hmotnost tvoří trpasličí planeta Ceres.

Všechny snímky zachycující jejich stopy jsou z vědeckého hlediska velmi cenné, protože umožňují astronomům vypočítat jejich dosavadní i budoucí trajektorii a rychlost, jakou se pohybují. Thénevotové snímek pak může pomoci zlepšit i technologie, s jejichž pomocí asteroidy sledujeme. To může mít význam při lepší ochraně Zeměkoule před dopadem obřích vesmírných těles.