Kliknutím zvětšítePoté, co Rusko na Ukrajině utrpělo první neúspěchy, začalo se spekulovat o tom, který stát by mohl přispěchat na pomoc. Z plejády ruských spojenců z 90. let, kteří rádi odebírali relativně kvalitní a velmi levné zbraně, však za tři desetiletí zbyl prakticky pouze Írán a ani s ním není Rusko příliš spokojeno. Protože je však bližší košile než kabát a Rusové potřebují íránské rakety, drony a sebevražednou munici, vypadá to, že se pohne i dlouhá léta odkládaná spolupráce mezi oběma zeměmi v letecké oblasti. Tam, kde Írán proti regionálním rivalům nejvíce zaostává.
Pohledem Jiřího VojáčkaV lednu prohlásil Šahriár Hejdárí, člen Výboru pro národní bezpečnost a zahraniční politiku íránského parlamentu, v místních médiích, že byl domluven nákup letounů Suchoj Su-35 a že Rusko dodá první víceúčelové stíhačky Vzdušným silám Íránské islámské republiky (IRIAF) již v nejbližších týdnech.
Podle Hejdárího, jak řekl tiskové agentuře Tasnim, by první exempláře víceúčelového stíhacího letounu, o nichž se předpokládá, že jde o variantu Su-35SE (exportní varianty Su-35S) měly být předány IRIAF počátkem íránského kalendářního roku Solar Hidžri 1402, který začíná 21. března 2023. Dodal, že Írán si od Ruska objednal také řadu dalšího vojenského vybavení, včetně systémů protivzdušné obrany, raketových systémů a vrtulníků; uvedl, že většinu z nich rovněž obdrží v blízké budoucnosti.
Ačkoli zatím není jasné, kolik letounů Su-35 Írán celkem pořídil, podle prvních zpráv IRIAF obdrží 24 exemplářů dvoumotorových supermanévrovatelných stíhacích letounů čtvrté generace, přičemž tento typ bude primárně využíván k plnění úkolů vzdušné nadvlády. Podle tiskové agentury Tasnim se očekává, že některé z nově pořízených Su-35 budou umístěny na 8. základně taktického letectva (TAB) v Esfahánu, která je v současné době domovem tří jednotek Grumman F-14A Tomcat (81., 82. a 83. letka taktických stíhaček) a jedné letky Northrop F-5A/B Freedom Fighter/Chengdu FT-7N (85. letka taktických stíhaček).
Dlouhá cesta za modernizací letectva
Po tři desetiletí se íránské pokusy pořídit nové stíhačky čínské a ruské výroby, které by nahradily stárnoucí flotily letounů americké výroby (zejména F-14A, F-4D/E, RF-4E, F-5A/B a F-5E/F), ukázaly jako neúspěšné. S rostoucím zhoršováním vztahů Ruska se Západem, zejména s USA a ostatními členskými státy NATO po invazi na Ukrajinu, která začala 24. února 2022, se však Rusko opírá o ekonomickou a vojenskou podporu Íránu. Ze strany Íránu zatím šlo například o poskytnutí bezpilotních letounů Shahed-136, což poskytlo Íránu příležitost pořídit si od Ruska opět nové zbraně (a za relativně jednodušších podmínek).
Jak již bylo dříve oznámeno, jednání mezi íránskými představiteli a jejich ruskými protějšky o pořízení těchto nových stíhaček začala v říjnu 2021 během čtyřdenní návštěvy náčelníka štábu ozbrojených sil Íránské islámské republiky generálmajora Mohammada Bagherího v Moskvě. Během této návštěvy jednali představitelé íránských ozbrojených sil a Ministerstva logistiky ozbrojených sil o pořízení íránského satelitu pro dálkový průzkum Země Khayyam; 24 stíhaček Su-35SE, které byly původně určeny pro Egypt; dvou praporů raket země-vzduch S-400 a modernizačních balíčků pro 27 útočných Suchoj Su-24MK a 23 stíhacích letounů Mikojan-Gurevič MiG-29B/UB.
Letoun Grumman F-14A Tomcat stíhací letky 114 Aardvarks letí nad ropným vrtem zapáleným iráckými jednotkami během války v Perském zálivu v roce 1991. K 30. dubnu 1993 byla tato letka zrušena
Suchoj Su-35S
Su-35 je hlubokou modernizací platformy T-10S. Montáž prvního prototypu Su-35 (registrační číslo 901) byla dokončena v létě 2007 v KNAAPO Jurije Gagarina a následně byl stroj předveden na letecké přehlídce MAKS-2007 na statické ukázce. První let prototypu Su-35 poháněného motory AL-41F-1S konstrukční kanceláře Ljulka se uskutečnil 19. února 2008 v Leteckém výzkumném ústavu Gromov. Letoun pilotoval zasloužilý zkušební pilot Sergej Bogdan.
V roce 2009 byla uzavřena první smlouva na dodávku 48 stíhaček Su-35S pro ruské letectvo v celkové hodnotě 66 miliard rublů, do konce roku 2015 bylo všech 48 letounů vyrobeno a dodáno. V prosinci 2015 byla podepsána druhá smlouva na dodávku 50 kusů pro ruské letectvo do roku 2020 100 miliard rublů. V listopadu 2015 indonéská vláda schválila nákup 12 víceúčelových stíhaček Su-35, v roce 2019 však pod tlakem USA Indonésie smlouvu vypověděla.
Dlouhodobě má o moderní ruské komponenty zájem Čína, která však místo posilování vlastního letectva spíše reverzním inženýrstvím posiluje vlastní průmysl. I proto se jednání o nákupu Su-35 do Číny táhla a až v roce 2015 byla podepsána smlouva na dodávku 24 stíhaček s tím, že se předpokládá, že Rusové před dodáním některé systémy „downgradovali“, aby nedali tolik šancí čínskému průmyslu kopírovat jejich výrobky.
Konstrukčně je stíhací letoun Su-35 hlubokou modernizací letounu Su-27. Má z velké části nový zesílený drak a na rozdíl od starého Su-27M nemá přední vodorovnou ocasní plochu a brzdicí štít. Podle prohlášení konstrukční kanceláře Suchoj je stanovená životnost Su-35 6000 letových hodin nebo 30 let, udávaná životnost motorů je 4000 hodin. Okraje draku letounu jsou potaženy materiály, které snižují účinnou rozptylovou plochu, překryt kabiny je opatřen vodivým nástřikem. Su-35 je vybaven dvěma proudovými motory AL-41F-1S s přídavným spalováním, plazmovým zapalováním a vektorovým řízením tahu.
Tyto motory jsou zjednodušenou verzí motoru AL-41F-1, který pohání prototypy letounu Su-57. AL-41F-1S se od něj liší sníženým tahem přídavného spalování a použitím elektronicko-mechanického systému řízení. Tah přídavného spalování každého motoru AL-41F-1S je 14 500 kgf, v bezletovém režimu je maximální tah 8800 kgf.
Na ruské poměry je Su-35S vybaven velmi kvalitní avionikou, kokpit nevyjímajeSu-35S má instalován radar H035 Irbis s fázovanou soustavou, který má dosah detekce cílů podle odrazové plochy od 0,01 m² do 100 km, od 0,1 m² do 160 km, od 1 m² do 270 km a od 3 m² do 400 km. Kromě radaru se pro sledování cílů používá optická lokalizační stanice a systém LEIS. Letoun je vybaven zařízením pro elektronický boj, v kokpitu jsou tři víceobrazovkové displeje a průhledový štítek HUD. Pro komunikaci mezi letadly skupiny během letu v rádiovém tichu je stroj vybaven systémem optického přenosu dat. Přijímače/vysílače tohoto systému v podobě krátkých pásů na bocích kokpitu, na kýlovce a koncích křídel jsou jedním z nejviditelnějších vnějších rozdílů oproti předchozím úpravám.
V lednu 2022 navštívil íránský prezident Ibrahim Raisí Moskvu, aby podepsal 20letý obranný pakt s Ruskem, nicméně se předpokládá, že Su-35 nebyly objednány jako jeho součást. Dne 4. září loňského roku řekl brigádní generál Hamíd Vahedí, vrchní velitel IRIAF, íránské tiskové agentuře Borna, že získání letounů Su-35 z Ruska je stále jednou z jeho priorit.
IRIAF v současnosti provozuje 303 bojových letounů s pevnými křídly, z toho 180 stíhaček americké výroby, které byly dodány ještě před pádem šáha v roce 1979 (včetně 60 letounů F-4D/E Phantom II). V roce 2006 se Írán pokusil od Ruska získat flotilu stíhaček Suchoj Su-30MK Flanker, které by nahradily stárnoucí flotilu Phantomů II, zbrojní embargo uvalené na Írán Radou bezpečnosti OSN v roce 2007 však zabránilo uzavření jakékoli takové dohody.
Situace se nyní každopádně změnila a tím, kdo to bude muset pečlivě sledovat, jsou zejména letectva Izraele a Saúdské Arábie, dvou největších íránských rivalů v regionu.
13
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
