Otázka zbarvení prehistorických tvorů byla vždy složitá, a to zejména proto, že z toho, co nám po nich zbylo, nelze barvu vyčíst. Ani kosterní nálezy, ani zkamenělé otisky barvami nehýří a nevypovídají nic o tom, jaké barevné mimikry zvíře používalo, když ještě žilo. Až donedávna si proto museli tvůrci vědecko-uměleckých rekonstrukcí druhohorních tvorů vystačit především se svou představivostí, přičemž obvykle došli k nějaké variaci zelené a hnědé, což je poměrně obvyklé zbarvení současných velkých plazů, jež často k dinosaurům přirovnáváme.

V poslední době se však objevilo několik studií vědců, jimž se podařilo zachytit zbytky pigmentu ve zkamenělém peří. A nyní je doplnil další nález, který posunul naše poznání barevnosti druhohorního světa ještě o nutný kus dál - v severním Myanmaru se v jantaru uchoval dokonale zbarvený pravěký hmyz. 

Barvy vytvořila mikroskopická struktura povrchu těla

Zbarvení zachované ve fosiliích v jantaru se nazývá strukturní či strukturální. "Toto zbarvení vytváří mikroskopická struktura povrchu těla daného tvora. Nanostruktura povrchu těla rozptyluje světlo o specifických vlnových délkách a vytváří velmi intenzivní barvy. Tento mechanismus je zodpovědný za spoustu barev, jež známe z našeho každodenního života," uvedla podle webu Science Alert paleontoložka Pan Yanhong z Nankinského geologického a paleontologického ústavu Čínské akademie věd.
 
Strukturální zbarvení například způsobuje, že se nám paví peří i motýlí křídla jeví jako duhová. V případě ojedinělého jantarového nálezu zase tento jev vyvolal onen kovový fialový a modrozelený lesk těla uvězněného hmyzu, vytvořený vnější kutikulou hmyzího exoskeletu neboli nebuněčnou ochrannou vrstvou, která pokrývá a chrání povrch těla hmyzu.

Tým nankinského ústavu shromáždil celkem 35 jantarových vzorků obsahujících perfektně zachovalý a velmi jasně zbarvený pravěký hmyz.

Většinou šlo o vosy čeledi zlatěnkovitých (Chrysidiae), označovaných někdy jako "kukaččí vosy", protože kladou svá vajíčka do hnízd jiných vos (podobně jako kukačky snášejí vejce do hnízd jiných ptáků).

Dalšími druhy byli pravěcí mravenci a dále vosy z nadčeledi chalcidek (Chalcidoidea). Všechny se vyznačovaly tím, že doslova hýřily kovově se lesknoucími nebo dokonce zářivými barvami, v odstínech přecházejících od modrozelené přes purpurově modrou a žlutavě zelenou až k jasně zeleně svítící barvě.

Pozoruhodné přitom bylo, že pravěké zlatěnky neboli "kukaččí vosy" byly zbarveny téměř stejně, jako zlatěnky žijící dnes.

"Barva zkamenělin může být často zavádějící, protože jemné nanostruktury zodpovědné za zbarvení živočichů se mohou během fosilizace změnit. Původní zbarvení se však dá rekonstruovat pomocí teoretického modelování," napsal tým v nové studii, která vyšla v Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences.

Pryskyřice uchovala i extrémně jemné struktury

Tým použil elektronový mikroskop, kterým prozkoumal povrch tělíček dochovaných pravěkých vos a objevil několik vrstev různým způsobem odrážejícím světlo. Poté vypočítal, že tato odrazivost odpovídá pozorovanému modrozelenému kovově se lesknoucímu zbarvení. Prokázal tak, že extrémně jemné struktury se mohou zachovat i v druhohorním jantaru.

Mechanismus, jakým se pravěký hmyz dostal dovnitř jantaru, kdysi ve zkratce docela správně vysvětlil film Jurský park - jantar je vlastně zkamenělá pravěká pryskyřice. V dobách, kdy vytékala z jehličnatých stromů druhohorního deštného pralesa, se na její lepkavý povrch přichytil hmyz. Ten pak zalila a v průběhu miionů let ztuhla do formy pevné uhlíkaté nerostné látky, přičemž uchovala i všechno uvnitř.

Důvod, proč si své původní zbarvení neuchovaly všechny jantarové fosilie hmyzu, spočívá podle vědeckého týmu v tom, že v některých případech přece jen došlo k poškození kutikulárních struktur, jež vytvářejí strukturální zbarvení. Pokud se však nanostruktury rozptylující světlo podařilo zachovat, zůstala uchována i původní barva.

Jantary z Myanmaru přinesly vědě v několika posledních letech řadu překvapivých objevů. Mimo jiné se v nich našla hlava dosud nejmenšího známého dinosaura, několik drobných pravěkých žab, fosilie ptáka s podivně dlouhým "prstem" a množství dalších pozoruhodností. Pestře zbarvený druhohorní hmyz je další z nich.

Mezi problémy, jimiž se vědci nyní zabývají, patří otázka, k čemu toto zbarvení v praxi sloužilo - mohlo jít o ochranné mimikry, ale třeba také o způsob, jakým hmyz ovlivňoval přísun tepla. Výzkum tak bude dále pokračovat.