"Dostáváme se do bodu lidských dějin, kdy musíme začít hledat více prostoru," uvedl v rámci Světového tunelářského kongresu Han Admiraal, stavební inženýr s více než dvěmi desítkami let zkušeností s prací v podzemních prostorách.  

Podle něj by větší využití těchto prostor mohlo významně přispět ke splnění sedmi cílů udržitelného rozvoje Organizace spojených národů - od vyčištění znečištěných metropolí až po vypořádání se s hladem ve světě. Informuje o tom agentura AFP.

Podzemí jako potravinová základna

"Zdá se, že si neuvědomujeme, že každoročně ztrácíme spoustu orné půdy (v důsledku její degradace, urbanizace a intenzivního zemědělství), přičemž bychom její podíl měli zvyšovat, aby dokázala uživit rostoucí světovou populaci. K pěstování plodin by se však dalo snadno využít podzemí," uvedl Admiraal.

Vědecký vývoj v oblastech, jako je aquaponie - snaha o vytvoření uzavřeného ekosystému, v němž lze ve vzájemné symbióze společně chovat ryby a pěstovat rostliny -, může podle něj zmírnit tlaky na potravinové dodavatelské řetězce a dramaticky snížit náklady na dopravu, pokud by se podniky věnující se této činnosti nacházely ve městech.

"V podzemí se už pěstují semenáčky rostlin, jako je fenykl, ředkvičky nebo koriandr, stejně tak salát. Mohli bychom k nim zkusit přidat i produkty, jako je sója nebo lupina (zvaná též vlčí bob, pozn. red.), využitelné pro tvorbu dalších potravin bohatých na bílkoviny, jež mohou sloužit jako náhrada masa," pokračoval vědec.

Podle něj se v současnosti realizuje studie zaměřená na to, jak dobře dokážou růst rostliny bez slunečních paprsků a jaká frekvence umělého světla je optimální pro fotosyntézu. 

Nové stavby a dopravní tepny

Jiným směrem využití podzemí je podle vědců doprava, a to nikoli jen ve smyslu podzemních parkovišť. "Víme, že auta města ubíjejí a že trend směřuje k elektrickým a autonomním vozidlům. Je tedy otázka, zda budou podzemní parkoviště potřeba v budoucnu stejně jako dnes. Možná bychom mohli pro tyto prostory najít nové využití, které podporuje městský život," uvedl Admiraal.

V tomto názoru ho podpořila i urbanistka Antonia Cornarová, specializující se na využití podzemních prostor, podle níž se od Bostonu po Oslo a od Ria de Janeira po Seattle a Sydney rozmáhá trend umisťovat pod zem velké dopravní stavby, jako jsou víceproudé dálnice. "Města s velkým nárůstem obyvatel, které se potýkají s nedostatkem prostoru a s negativními dopady na životní prostředí hledají inovativní způsoby, jak se rozšiřovat," řekla Cornarová.

"Zvažuje se možnost plovoucích měst, ale ta se nejeví jako řešení, protože by zásadně ovlivnila možský život, a budování takových měst je navíc velmi obtížné. Tak proč nejít dolů?" vznesla otázku urbanistka, jež mimo jiné působí spolu s Admiraalem v mezinárodní komisi pro podzemní prostory (Itacus).

Podle AFP už některá světová hlavní města jako Singapur a Hongkong začala měnit svou legislativu a územní plány tak, aby všechny veřejné služby od univerzit přes knihovny až po nákupní centra, kina a sportovní zařízení mohly být umístěny pod zem. Na zemském povrchu by se tak měl uvolnit prostor pro zeleň, což by mělo přispět k odvrácení nežádoucích klimatických změn a současně zabránit další degradaci půdy.

Úkryt před přírodními katastrofami

Cesta do podzemí může podle Cornarové také lépe ochránit obyvatelstvo před náhlými klimatickými událostmi, jako jsou povodně nebo větrné smrště, u nichž se očekává, že budou s probíhajícími změnami ovzduší spíš přibývat. "Využití podzemních prostor jako úkrytů může výrazně přispět k tomu, aby se města stala vůči přírodním katastrofám odolnější," poznamenala urbanistka.

Se simulací denního světla v podzemí může podle ní pomoci vláknová optika, která dokáže do vnitřních prostor zavést sluneční světlo pomocí optických vláken.

Světový tunelářský kongres se koná v takzvaném Bourbonském tunelu pod italskou Neapolí, který je historickým příkladem širokého využití podzemí: byl vybudován v roce 1853 jako úniková cesta pro Ferdinanda II. během jeho strachu z povstání a od té doby byl používán například jako shromaždiště kradených aut zabavených policií (ve 30. letech 20. století), vojenská nemocnice (během druhé světové války), pro ukládání soudních spisů (v 50. letech) a dnes slouží mimo jiné jako skladiště motocyklových veteránů a depozitář řady mramorových soch z doby druhé světové války, oslavujících fašismus.