Zatímco slavný mořeplavec Kryštof Kolumbus objevoval nové končiny, jeho nemanželský syn Fernando raději zkoumal zákoutí lidské mysli. V 16. století si proto stanovil neskromný cíl - sesbírat „všechny knihy ve všech jazycích a o všech tématech, které existují“.

To se mu samozřejmě nepodařilo, nashromáždil však úctyhodnou kolekci zhruba 20 tisíc svazků. Jako součást svého plánu pověřil celý tým učenců, aby jeho knihy pročítali a sepsali krátké shrnutí. Právě kolekce těchto výtahů postupně přerostla v šestnáctisvazkový soubor Libro de los Epítomes. A jeden ze šestnácti svazků se skrýval v archivu Institutu Árni Magnússona na univerzitě v dánské Kodani.

Kniha nesmírného významu

Po smrti Fernanda Kolumba v roce 1539 skončila jeho unikátní sbírka v katedrále ve španělské Seville. Zájem veřejnosti a občasné povodně však většinu knih zničily. Během následujících století se tak kolekce smrštila na pouhých 4000 spisů. Z šestnácti svazků Libro de los Epítomes se jich dochovalo 14 a v současné době se nachází v knihovně Biblioteca Colombina v Seville. Poslední dva byly až doposud považovány za ztracené.

Epitom - stručný výtah z rozsáhlého (často vědeckého) díla

„Je to objev nesmírného významu, nejen proto, že obsahuje celou řadu informací o tom, co lidé četli před více než 500 lety, ale především proto, že obsahuje shrnutí knih, které již dávno neexistují. Nedochovaly se v žádné jiné formě než jsou tyto epitomy,“ řekl v rozhovoru pro The Guardian Edward Wilson-Lee z univerzity v Cambridge.

Výjimečná kniha o dvou tisících stranách byla v Kodani dlouhou dobu přehlížena. Archiv institutu, který je pojmenovaný po islandském učenci Árni Magnússonovi, totiž obsahuje naprostou většinu svazků ve skandinávských jazycích a pouze 22 knih v španělštině či od španělských autorů. Jako první si jí všiml teprve profesor Guy Lazure z kanadské univerzity ve Windsoru. A experti později potvrdili, že se skutečně jedná o svazek z Kolumbova projektu.

Moderní pohled na vědění

„Na rozdíl od ostatních sběratelů knih té doby nezajímaly Kolumba pouze knihy klasických autorů. Naštěstí pro dnešní historiky sbíral vše, co dokázal v tištěné podobě získat. Včetně politických pamfletů, průvodců či plakátů z hospod,“ vysvětluje magazín Smithsonian.

„Svým způsobem to byl člověk, který změnil představu o tom, co je vědění. Místo aby řekl ‚vědění jsou vznešená díla ctihodných Řeků a Římanů‘, postupoval induktivně. Chtěl sesbírat všechny dostupné materiály a teprve odtud čerpat,“ míní Wilson-Lee. „Mnohem více to odpovídá dnešnímu myšlení, kdy využíváme velké databáze informací, Wikipedii a zprávy z mnoha zdrojů. Je to model vědění, který říká ‚Musíme brát v úvahu veškeré zdroje - balady, pornografii či informační letáky - a nevyřazovat je ze souboru informací‘.“

Tajemná cesta svazku 

Jak se svazek dostal do sbírky islandského učence zatím není jasné. Podle vědců z univerzity v Kodani je možné, že byl součástí spisů, které do Dánska ze Španělska přivezl v 17. století vyslanec u španělského královského dvora Cornelius Pedersen Lerche. V tomto případě se však jedná o pouhou spekulaci.