Tým vědců monitoroval delfíní samičku v oblasti Francouzské Polynésie po dobu více než tří let, během kterých mohl pozorovat, jak kromě vlastního biologického potomka vychovává ještě mládě elektry tmavé, kytovce z čeledi delfínovitých, který se na první pohled odlišuje tupě zakončenou hlavou.

Jde o vůbec první zaznamenaný důkaz podobného chování u delfínů a teprve druhý případ mezidruhové „adopce“, který se kdy podařilo u divokých zvířat objevit. Prvenství si v roce 2006 připsal tým pod vedením Patricie Izarové univerzity v Sao Paulu, který zdokumentoval pár malp, známých také jako kapucínská opička, vychovávajících mládě kosmana.

Únosy mláďat

Delfíni skákaví rodí pouze jednou za tři roky, a to jedno jediné mládě. Pro samici je tak velice náročné přijmout ještě další mládě jiného druhu. Podle odborníků to představuje pro ni i její vlastní mládě značnou zátěž.

„Samička, která vedle svého vlastního přijme ještě mládě cizího druhu, je něčím velice překvapivým,“ řekla magazínu Science Alert vedoucí vědeckého týmu Pamela Carzonová z výzkumné organizace GEMM sídlící v polynéské Tiputě.

Delfíní samice sice podle odborníků občas „unesou“ mláďata jiných druhů, stává se tak ale v případech, kdy nemohou přivést na svět vlastní potomky. Zvířata vytržená z přirozeného prostředí navíc krátce poté prchají. 

Díky délce pozorování i faktu, že se v případě pozorování u atolu Rangiroa jedná o samičku s vlastním mládětem, je podle vědců možnost „únosu“ v tomto případě vyloučena. Výzkumníci zároveň uvádí, že je téměř vyloučené, aby se jednalo o křížence mezi delfínem a elektrou.

„Druhé mládě je podle všeho sameček. Má štíhlejší tělo, zaoblenější hlavu, špičaté prsní ploutve, tmavší zbarvení a bělavé skvrny na spodní části těla - všechny morfologické znaky, které jsou pro elektry tmavé typické,“ soudí autoři studie, zveřejněné v magazínu Ethology.

Mnohaleté pozorování

Odborníci samičku, kterou ve studii označují jako ID#TP25, pozorovali již od roku 2007. V září 2014 se ji poprvé podařilo zachytit s biologickým potomkem a o pouhé dva měsíce později již vědci zachytili první snímek s druhým mládětem, které se v té době jevilo jako delfín s podivně zaoblenou hlavou. 

Během následujícího roku výzkumníci neobvyklou delfíní rodinu Bedlivě sledovali a výzkum prokázal, že „vetřelec“ je ve skutečnosti mládětem elektry. V několika případech se jim podařilo zachytit, jak se adoptované mládě pokouší malého delfína odstrčit a zaujmout jeho místo po boku matky.

Na krátkou dobu na přelomu let 2015 a 2016 dokonce biologický potomek delfíní samičky zmizel. Vědci pro to nemají jednoznačné vysvětlení, předpokládají ale, že to může souviset s nedostatečnou mateřskou péčí zapříčiněnou druhým mládětem. „Je velmi obtížné takové chování vysvětlit, obzvlášť proto, že nevíme, jakým způsobem došlo k oddělení elektry od její pravé matky,“ vysvětluje Carzonová.

Rozhodlo načasování

Důvodů pro tak neobvyklý případ adopce může být podle odborníků několik. Kromě nezkušenosti samičky v roli matky mohla svou roli sehrát i její náklonnost k lidským potápěčům, díky které si mohla vypěstovat určitou toleranci i ke zvířatům jiných druhů. Je také možné, že jiná delfíní samice čerstvě narozenou elektru unesla a sledovaná samička se jí později ujala. 

Ekoložka Kristy MacLeodová soudí, že rozhodlo optimální načasování. „S největší pravděpodobností se mládě elektry k delfíní matce připojilo ve chvíli, kdy docházelo k vytváření pouta k vlastnímu potomkovi, což vedlo k této neobvyklé situaci,“ řekla vědkyně z Lundské univerzity, která se na výzkumu nepodílela, pro National Geographic.

Adopce cizího mláděte přitom není pouze zásluhou matky. Ta sice elektru neodmítá, podle svědectví potápěčů však vytrvale usiluje o udržování vztahu rodič-dítě. „Zdá se, že se mládě elektry dobře integrovalo a přijalo chování typické pro delfíny - stejně jako oni skáče nad hladinu a s ostatními delfíny i komunikuje,“ říká Carzonová. „Pokud se dožije věku, kdy dochází k odstavení od matky, je velice pravděpodobné, že bude žít delfíní život.“