Uvnitř žije hrozivý drak a tito tvorové jsou jeho mláďata. V podobný příběh začali věřit v sedmnáctém století lidé, kteří žili v okolí slovinské Postojenské jeskyně. Právě z té doby totiž pochází první písemné zmínky o podivných malých obyvatelích prostoru, kteří svým vzhledem opravdu připomínají draky, jaké znají lidé z pohádek.

Dnes už je sice jasné, že se jedná o jeskynní mloky, přesto jde stále o jedny z nejzvláštnějších tvorů na planetě. Slovinská jeskyně je jediným místem na světě, kde je lze spatřit. Unikátu si už všimla i americká stanice CNN.

Malí dráčci z Postojenské jeskyně vypadají opravdu neobvykle. Žijí pod vodou, mají bílou kůži, podlouhlé tělo, dlouhý ocas a čtyři nohy. „Po vyslechnutí mnoha podivných příběhů se o ně začali zajímat také vědci. V 18. století si biologové vzájemně konkurovali a doslova bojovali o to, kdo představí nový živočišný druh z Postojenské jeskyně. Giovanni Antonio Scopoli byl prvním, kdo získal živý exemplář tohoto neobvyklého stvoření. V roce 1768 tak „malí dráčkové“ dostali svůj vědecký popis a latinský název: Proteus Anguinus, tedy macarát jeskynní," uvádí se na oficiální webové stránce jeskyně Postojnska jama.

Aby noha dorostla…

Vědecký výzkum tvorečků tím ovšem teprve začal a dosud neustává. Pokračuje i v těchto dnech. V jeskyni dokonce existuje laboratoř, ve které vědci živočichy zkoumají - k dispozici mají deset exemplářů. „Odborníci zkoumají jejich DNA. Genom dráčků je šestnáctkrát delší, než lidský, a mnohem komplikovanější. Stále máme spoustu prázdných míst. Představte si šesti set stránkovou knihu, ve které jsou všechna slova zakódována, a my musíme zrekonstruovat její příběh," nastínil pro CNN biolog Primož Gnezda, který se výzkumem macarátů jeskynních zabývá již léta.

Výzkum tvorů může mít velký přesah i pro lidi. „Jejich regenerační schopnost je úžasná. Pokud přijdou o končetinu, naroste jim znovu. Cílem výzkumu je poznání mechanismu, který za tím stojí. Neznamená to, že pak dokážeme zařídit, aby člověku znovu narostla ruka nebo noha, ale možná, aby z buněk daného člověka vědci v laboratoři dokázali vyrobit novou končetinu, a pak ji adresátovi nasadili. I když to je samozřejmě velmi, velmi vzdálená budoucnost," uvedl Gnezda.

Princezny na jídelníčku?

Nejen schopnost nechat si dorůstat končetiny je ovšem u jeskynních dráčků jedinečná. Celý jejich život vzbuzuje obdiv. Macaráti se mohou dožít až sta let, a dlouhá období jsou schopni fungovat bez jídla. „Zvládnou to i sedm let. První dva až tři roky bývají úplně bez problému. Poté začnou hubnout, přestanou se hýbat, a prostě čekají, až jejich kořist projde kolem. Po sedmi letech bez potravy někteří mohou zemřít, někteří ale přežijí, záleží to na individuálním metabolismu," shrnula marketingová ředitelka jeskyně Postojna Mateja Rosa.

Jeskynní dráčci samozřejmě nejedí princezny. Základ jejich potravy tvoří červi. „Červi ve vodě vytvoří malou kuličku, dráčci přiletí a zhltnou ji jako vysavač. Někdy jedí tak hltavě, že pak vidíme, jak z jejich žáber společně s vodou vylézají červi," nastínil Gnezda.

Podle biologa je rovněž na těchto tvorech zajímavé, že z jejich DNA nelze poznat, zda jde o samce či samici. A nepomáhá ani jejich vzhled. Vědci se nyní pohlaví snaží zjišťovat z krve, zatím ale není jisté, zda bude tato metoda fungovat.

Přesto již odborníci stačili vypozorovat, že i macaráti mají pářící rituál. Konkrétně spolu tančí. „Když je samice připravená, připluje k samci. Ten když jí ucítí, začne před ní plavat. Ona jde za ním a udělají spolu několik kruhů. V jednu chvíli samec na dno vypustí balíček semene. Samice jej zvedne, a uloží do svého těla. Když z ní pak vyjde vajíčko, samo se oplodní," popsal rozmnožování Gnezda.

Vajíčka matky většinou lepí na kameny, aby byla chráněna před predátory. I tak ale během vývoje většina mláďat zemře. Když vědci v roce 2016 pozorovali vývoj vajíček jedné konkrétní samice, všimli si, že mláďata přicházela na svět po čtyřech měsících.

Macaráti měří 25 až 30 centimetrů, a k životu potřebují prostředí chladnější, než 15 stupňů nad nulou. „Ve vodě se pohybují podobně jako hadi kroucením těla, při kterém si pomáhají nohama. Dýchají vnějšími žábrami a jen elementárními plícemi. Přestože dospělí macaráti nemají oči, díky svým kožním receptorům „vidí“ prakticky všechno," upozorňuje oficiální webová stránka jeskyně.

Místo plné záhad a překvapení

Jako by nestačilo, že je slovinská jeskyně "bydlištěm" malých dráčků, nabízí také množství dalších unikátů. Ty z ní dělají jednu z nejnavštěvovanějších atrakcí v zemi, i když i zde zaúřadovala koronavirová pandemie a počty návštěvníků v uplynulých dvou letech poklesly. „V jeskyni se lidé vyskytují už celá století, nástěnné malby v ní pocházejí z roku 1213. Populárním turistickým místem se stala poté, co ji v roce 1818 navštívil poslední císař Svaté říše římské František II. Habsburský," shrnuje server CNN.

V jeskyni se lidé svezou vlakem, je totiž tak obrovská, že projít ji pěšky už by byl pořádný výkon. Vlaková trať je dlouhá 24 kilometrů. „Vlaková linka končí v mohutném Kongresovém sálu, kde v roce 1930 vystoupil milánský symfonický orchestr. Pěší cesta pak pokračuje třeba přes most, který nad propastí vystavěli ruští zajatci za 1. světové války," konstatuje CNN.

Návštěvníci pod zemí obdivují nejen ohromné dómy s krápníkovou výzdobou. V jeskyni žije množství zvláštních zvířat. „Nacházejí se v ní jeskynní cvrčci, kteří jedí vlastní končetiny, pokud nemohou najít žádnou jinou potravu. Nebo třeba pavouci, kteří místo sítí tkají kokony," shrnuje CNN.

Nejzvláštnější živočichové na světě

I když malí dráčci ze Slovinska zcela jistě aspirují o titul nejpodivnější tvor na světě, mají nemalou konkurenci. Deník přináší přehled těch nejzvláštnějších zvířat na světě.

- Krtek hvězdonosý: na východním pobřeží Severní Ameriky se vyskytuje opravdu netradiční krtek. Jeho nos připomíná mořskou hvězdici. Výběžky nosu používá krtek k identifikaci potravy, a zřejmě i díky ní je v této "disciplíně" nejrychlejší na světě - zda je to, na co narazil, k snědku, pozná už po 8 milisekundách

- Ksukol ocasatý: tohoto tvora, který žije na ostrově Madagaskar, přezdívají místní domorodci Aye-Aye - jmenuje se tedy stejně, jako jejich kmen. Jde o poloopici, tento primát má ovšem schopnost jako žádný jiný. Používá totiž k orientaci echolokaci, která je typická pro netopýry. Aye-Aye je samotářský líný tvor. Podle pověry zemře každý, na koho ukáže svým prostředním prstem, domorodci jej proto jako symbol neštěstí zabíjejí, a jeho populace tak není velká.

- Kostlín obrovský: v podvodním světě existuje ryba, jejíž vzhled nahání strach. Kostlín obrovský je jakýmsi "křížencem" mezi rybou a aligátorem. Jde o starobylého tvora, jeho vzhled se nezměnil od druhohor. Nalézt ho lze ve vodách řeky Mississippi. Při lovu potravy využívá moment překvapení - zdánlivě se ve vodě prakticky nehýbe, a pak v jednom momentu vystřelí obrovskou rychlostí. Dorůst může až do třímetrové délky.

- Skleněné žáby: ve Střední a Jižní Americe žijí tvorečkové, kterým je vidět až pod kůži. Nejde o žádný nadnesený výraz, takzvané skleněné žáby mají totiž průsvitnou pokožku, přes kterou lze vidět jejich vnitřnosti. Jde o žáby druhu rosněnkovití, příkladem je třeba rosněnka průsvitná.

- Okapi: i mezi savci se nachází spousta podivných tvorů. Vzhledem jistě překvapí okapi, nejbližší příbuzný žiraf - přes toto příbuzenství totiž vypadají zčásti jako zebry, zčásti jako jeleni. Okapi žijí u africké řeky Kongo.