Každá statistika je ošemetná věc, o čemž vypráví i jedna legenda pocházející ze začátku první světové války. Do jejích zákopů tehdy narukovali vojáci ještě v kožených přílbách, a teprve po prvních bojových střetech je začali měnit za ocelové. A stala se zvláštní věc - polní lazarety těch pluků, jejichž vojáci již nafasovali ocel, začaly najednou hlásit mnohem více zranění hlavy než předtím. Zatímco za dob kožených přileb se úrazy hlavy u vojáků přijatých k ošetření prakticky vůbec nevyskytovaly, po zavedení ocelových skokově narostly.

Bylo ovšem potřeba tuto statistiku správně přečíst: počet úrazů nenarostl proto, že by ocelové přilby fungovaly hůře než kožené, ale právě proto, že fungovaly lépe. Pokud totiž voják s koženou přilbou dostal zásah do hlavy, nebyl zraněný, ale byl mrtvý. Do lazaretu se tak vůbec nedostal.

Lepší poukázka do nemocnice než lyže a motorka

Rodiče dětí věnujících se jezdectví by teď měli doufat, že se za novou statistikou ze Spojených států skrývá nějaké podobné kouzlo. Studie, vycházející z údajů zanesených během posledních deseti let do americké Národní databáze traumatických poranění totiž ukázala, že jízda na koni má za následek daleko častější návštěvy nemocnice než lyžování.

Předchozí studie provedená ve Velké Británii zase zjistila, že jezdectví je nebezpečnější dokonce i než motocyklový sport. Zatímco u motocyků připadá na tisíc hodin jízdy 0,14 úrazů jezdce, u jezdců na koni 0,49 úrazů. 

"V poslední době se na používání ochranných pomůcek k prevenci úrazů, zejména pokud jde o otřesy mozku a další mozková poranění, trochu zaměřily jezdecké sportovní agentury. Ale prevenci úrazů u jezdců využívajících koně pro volný čas a pro práci řeší v oblasti veřejného zdraví jen velmi málo kampaní," píše výzkumný tým ve zprávě, kterou zveřejnil odborný titul BMJ Trauma Surgery & Acute Care Open. Informuje o tom Science Alert.

Co tedy studie ukázala? Ze všech jezdců, kteří se pádu z koně či jiné kolizi s ním dostali do nemocnice, bylo 10 procent ve vážném stavu. Zhruba 37 procent zamířilo do nemocniční čekárny kvůli bolestem či zranění v oblasti hrudníku a horní části zad, což činí z této části lidského těla tu nejvíce zraňovanou při jezdeckém sportu. Přibližně čtvrtina pak vyhledala lékařskou pomoc kvůli možnému zranění končetin a něco přes pětinu kvůli úrazům hlavy. A necelá čtyři procenta poraněných byla přijata k hospitalizaci kvůli znepokojivým stavům vědomí, nasvědčujícím vážnému neurologickému zranění.

Z pětadvaceti tisíc zraněných zemřelo 320

Polovina všech zraněných musela strávit nějaký čas na nemocničním lůžku, ale to nebylo to "nejhorší", co je potkalo. Něco přes čtvrtinu těch, kteří museli být hospitalizováni, si pobylo na jednotkách intenzivní péče a každý desátý z hospitalizovaných potřeboval operaci.

Většina jezdců však byla po pobytu v nemocnici propuštěna do normálního života bez toho, že by potřebovali jakoukoli následnou péči, jen asi sedm procent potřebovalo ještě rehabilitaci nebo pobyt v ošetřovatelském zařízení.

"Tragické je, že 320 z téměř 25 tisíc lidí zahrnutých v analýze sledující roky 2006 až 2017 se domů už nikdy nevrátilo, protože podlehlo následkům zranění," upozorňuje však Science Alert.

Nemusí to být tak dramatické, jak to zní, ale třeba fotbalové svazy zvýšily v posledních letech své kampaně zaměřené na lepší ochranu hlavy i na základě relativně menšího počtu úrazů. 

V případě volnočasového jezdectví ovšem brání většímu rozšíření jezdeckých bezpečnostních vest, páteřáků a helem fakt, že pro řadu lidí představuje jízda na koni také jejich životní styl, často spojený s tradičním oblečením - třeba s westernovými košilemi a klobouky.

Čas strávený na koni není jen sport, je to také chvíle nespoutané svobody a volnosti a plně vnímaného prožitku z důvěrného vztahu mezi jezdcem a koněm - a to jsou benefity, o něž se spousta jezdců nechce nechat připravit. Nechtějí se proto "zamykat do bezpečnostního krunýře", protože by je to nutilo se tohoto pocitu nespoutanosti vzdát.

Odborníci přesto věří, že lepší kampaň zaměřená na větší využití ochranných pomůcek by mohla zvýšit povědomí o tom, jak předcházet zraněním, a přispět k tomu, aby si lidé tento sport nadále užívali bez vážných úrazů.