K erupci obří sopky docházelo v minulosti s železnou pravidelností každých 540 pozemských dní, tedy jednou za přibližně rok a půl, jak ve své studii z roku 2002 popisuje Julie Rathbunová z Institutu planetárních věd v americkém Tucsonu. Když se Loki probudil k životu, výrazně zesvětlil a tato fáze trvala dalších 230 dní, kdy se jeho barva vrátila do původního stavu. Poté se celý cyklus zopakoval. Tedy alespoň se tak dělo do roku 2001, kdy projevy sopečné aktivity ustaly.

Další probuzení vulkánu vědci zaznamenali až v roce 2013, jeho cyklus se však zkrátil na pouhých 475 dnů a až doposud zůstává stejný. „Pokud se jeho chování nezmění, měl by Loki vybuchnout v září letošního roku,“ říká Rathbunová. „Správně jsme předpověděli i poslední erupci, ke které došlo v květnu 2018.“

K další explozi by tak mělo dojít každým dnem. Ať už se vulkán Loki znovu probudí, nebo ne, pro vědce půjde o další důležitý krok v poznávání vesmíru. „Potenciální aktivita, ale i její absence, může pomoci lépe pochopit chování sopky i samotný měsíc Io, který je vulkanicky nejaktivnějším známým objektem ve Sluneční soustavě,“ vysvětluje server Science Alert.

Sopečná aktivita na měsíci Io:

Pokud jsou předpoklady Rathbunové a jejího týmu správné, je Loki ve skutečnosti lávové jezero v kráteru o průměru přibližně 200 kilometrů. Láva na povrchu se ochlazuje a mění se v pevnou krustu, která se však s klesající teplotou stává nestabilní a postupně se zhroutí. Žhavá láva se tak znovu dostane na povrch a celý proces se opakuje. Tuto teorii podporují i pozorování z roku 2017, na kterých byly patrné lávové vlny putující napříč kráterem, které bylo možné sledovat právě po dobu 230 dní.

Jupiter a jeho měsíce: 

Rozhoduj velikost

Velkou neznámou však zůstává, co způsobilo přerušení aktivity mezi lety 2001 a 2013 a následné zkrácení do té doby dokonale pravidelného cyklu. Jedním z možných vysvětlení jsou chemické změny v nestabilním magmatu, které ovlivnily hustotu roztavené horniny i krusty na povrchu. „Dokonce i drobná změna může způsobit výrazné rozdíly v tom, jak dlouho trvá, než se krusta rozpadne a potopí,“ upozorňuje Science Alert.

Poslední období Lokiho aktivity začalo mezi 23. květnem a 6. červnem loňského roku, což znamená, že další probuzení je „na programu“ mezi letošním 9. a 24. zářím. Je tedy možné, že proces již započal. „Vulkány je obtížné předvídat, protože jsou velice komplikované. Erupce ovlivňuje řada faktorů, včetně množství magmatu, jeho složení, výskyt bublin, nebo třeba druh podloží, na kterém se sopka nachází,“ vyjmenovává Rathbunová.

„Myslíme si, že Loki je tak předvídatelný díky tomu, že je tak obrovský. Díky jeho velikosti jednoduše převládnou fyzikální vlastnosti, které způsobují erupci. Drobné komplikace, které ovlivňují menší vulkány, se v případě Lokiho tak výrazně neprojeví,“ předpokládá vědkyně, která svá zjištění představila na společném setkání evropských a amerických planetárních vědců, jež od 15. do 20. září probíhá ve švýcarské Ženevě.