Komety, které cestují napříč naší sluneční soustavou, jsou tvořeny ledem, prachem a drobnými částicemi. Jejich jádra mohou dosahovat průměru desítek kilometrů. „Komety jsou všude a občas putují po velice netradičních drahách okolo Slunce. V minulosti dokonce některé z nich zasáhly Zemi,“ vysvětluje vedoucí výzkumu, astronom Christian Eistrup.

„Víme, z čeho se komety skládají a jaké molekuly se v nich vyskytují. Jejich složení se liší, ale většinou se na ně díváme jako jednu skupinu ledových koulí. Právě proto jsem chtěl zjistit, jestli jde opravdu o jednotný typ těles, nebo je možné je rozčlenit do různých skupin,“ vysvětluje vědec, jehož práce byla zveřejněna v magazínu Astronomy & Astrophysics.

Chemické složení

Na počátku výzkumu stála otázka: Co když na komety aplikujeme nám známé chemické modely? Společně se svým vědeckým týmem Eistrup v prostorách observatoře univerzity v nizozemském Leidenu vytvořil model, pomocí kterého bylo možné odhadnout chemické složení protoplanetárních disků - zploštělých oblaků prachu a plynů, které obklopují rodící se hvězdy.

Bližší pochopení těchto útvarů přitom může vědcům pomoci porozumět, jak dochází ke vzniku planet i hvězd. „Jak se později ukázalo, práce Eistrupova týmu ve skutečnosti pomohla i s poodhalením původu komet,“ vysvětluje v tiskové zprávě mluvčí univerzity v Leidenu Bryce Benda.

Pozorování Perseid:

„Řekl jsem si, že by bylo zajímavé naše chemické modely srovnat s dostupnými daty o kometách,“ popisuje astronom. „Naštěstí jsem měl po ruce Ewine (členka týmu, držitelka Kavliho ceny Ewine van Dishoeck - pozn. red.). Společně jsme sestavili několik statistik, abychom zjistili, jestli se v naší sluneční soustavě objevilo nějaké místo či období, které by vykazovalo stejná data, jako komety.“

Jejich pátrání bylo úspěšné, daleko překvapivější byl ale rozsah shod. Zatímco vědci doufali, že by stejné vlastnosti mohly sdílet alespoň některé ze čtrnácti zkoumaných komet, ukázalo se, že podobnosti vykazují všechny. „Objevil se takový model, který odpovídal každé z komet, což naznačuje, že by mohly mít společný původ.

Mrazivá oblast

Kořeny dnešních komet by mohly sahat až do doby, kdy Slunce bylo teprve mladou hvězdou, kterou stále ještě obklopoval protoplanetární disk, a planety jak je známe dnes se teprve formovaly. Eistrupův model předpokládá, že komety pochází z oblasti v dostatečné vzdálenosti od slunečního jádra na to, aby se oxid uhelnatý mohl přeměnit na led. „V této oblasti se teploty pohybují mezi 21 a 28 kelviny, což znamená zhruba minus 250 stupňů Celsia. To je opravdu velká zima, taková, že mrznou prakticky všechny molekuly které známe,“ vysvětluje vědec.

„Z našich modelů víme, že i během ledové fáze dochází k určitým reakcím, ačkoli probíhají velice pomalu. V časovém horizontu od sta tisíc do jednoho milionu let. To by mohlo vysvětlit, proč mají různé komety různá složení,“ říká Eistrup.

Pokud ale všechny komety pochází ze stejného místa, jak je možné, že obíhají po naprosto odlišných drahách a nachází se v různých částech sluneční soustavy? „Oběžné dráhy některých z nich mohly být narušeny, například tělesy jako je Jupiter, což by vysvětlilo rozdíly,“ objasňuje nesrovnalosti.

Původ života na Zemi

Sám astronom však zároveň upozorňuje, že jeho práce rozhodně není u konce. „Pouhých čtrnáct komet tvoří poměrně malý vzorek. Proto se snažím získat co nejvíce dalších dat, abych mohl naši hypotézu nadále testovat,“ říká odborník a doufá, že jeho závěry budou moci využít i kolegové, kteří se zabývají původem a vývojem naší sluneční soustavy. „Náš výzkum předpokládá, že komety vznikly někdy v době, kterou se zabývají. Takže by jim naše informace mohly přinést nový pohled na věc.“

Pochopení původu komet by navíc mohlo přispět k rozluštění další záhady - původu života na Zemi. „Stále ještě nevíme, kde se život na naší planetě vzal. Na kometách by ale chemickými procesy mohly vznikat organické molekuly včetně základních kamenů života. A kdyby pak správná kometa zasáhla správnou planetu s těmi správnými podmínkami, život by se mohl začít rozvíjet,“ naznačuje Einstrup.