Úplně první úvahy o vývoji zbrusu nového dvoupodlažního letadla, které by bylo schopno konkurovat americkému Boeingu 747, se objevily již zkraje devadesátých let minulého století. Jeho konečný design společnost Airbus představila v roce 2000, zatímco první prototyp z hangáru, respektive montážní linky vyroloval o pět let později.

Porodní bolesti

Vzhledem k problémům s elektroinstalací ovšem trvala testovací fáze déle, než evropský výrobce původně plánoval. Historicky první komerční let uskutečnila až společnost Singapore Airlines 25. října roku 2007. Měl označení SQ380 a jednalo se o trasu mezi Singapurem a australským Sydney.

Ještě předtím, než se tak stalo, muselo vedení tamního letiště schválit obří investici o celkové hodnotě 128 milionů dolarů (v přepočtu zhruba 2,9 miliardy korun) na úpravu své infrastruktury, která zahrnovala rozšíření dráhy a vybudování speciálních nástupních tubusů. Jinak by zde tento nový vládce nebes přistát vůbec nemohl.

Ostatně něco podobného museli učinit také na pražském letišti Václava Havla o osm let později. Aby byli schopni obří letoun odbavit, bylo zapotřebí přestavit za 150 milionů korun příletovou stojánku.

Pravidelně pak začala na lince Praha – Dubaj díky společnosti Emirates létat „třistaosmedesátka“ až od roku 2016.

Oblíbili si ji především v Evropě a Asii

Kromě singapurských aerolinek létá v současnosti stroj A380 ve službách ještě dalších 13 přepravců. Jsou jimi Emirates, které se zároveň pyšní největší flotilou těchto obrů, a to v celkovém počtu 108 kusů, dále pak Qantas, Air France, Lufthansa, Korean Air, China Southern Airlines, Malaysia Airlines, Thai Airways International, British Airways, Asiana Airlines, Qatar Airways, Etihad Airways a Hi Fly. Podle oficiálních údajů z ledna letošního roku dodala společnost Airbus svých zákazníkům celkem 234 strojů tohoto typu.

Maximálně je letadlo schopno pojmout až 853 pasažérů. Aerolinky nicméně upřednostňují takové konfigurace, které umožní zkombinovat jak ekonomickou efektivitu, tak i dostatek luxusu pro náročnější zákazníky. Běžně se proto na palubu A380 vejde 525 cestujících. Většina z nich nalezne své sedadlo ve spodní části trupu, zatímco na ty movitější čeká nahoře, pakliže si vyberou let například se společností Emirates, komfortní třída byznys, první třída, salonek s barovým koutem či dokonce koupelna.

Řečí čísel

Neméně zajímavé jsou i technické údaje tohoto unikátního stroje. Jeho maximální vzletová hmotnost činí 575 tun, což se rovná hmotnosti tří dospělých jedinců plejtváka obrovského, největšího žijícího živočicha současnosti.

Rozpětí jeho křídel dosahuje délky 79,8 metru. To více než dvakrát tolik, než kolik měřil první historicky doložený let na světě, jenž uskutečnili bratři Wrightové v prosinci roku 1903.

Stroj dosahuje výšky 24,1 metru. Tak vysoká je například typická 10podlažní budova nebo pět žiraf stojících nad sebou.

Na každý jeden Airbus A380 je potřeba 3600 litrů barvy. To by Michelangelovi vystačilo na vymalování stropu slavné Sixtinské kaple hned 97krát.

A pokud jde o spotřebu, ve skutečnosti je podle serveru Flightcentre tento obří letoun úspornější než hybridní vůz Toyota Prius. Alespoň tedy co se týče množství paliva požadovaného na překonání trasy 100 kilometrů v přepočtu na jednoho pasažéra. Zatímco zmíněný automobil spotřebuje na tuto vzdálenost přibližně 4,7 litru pohonných hmot, A380 to zvládne s pouhými 4,05 litru.

Kdyby se všechny kabely, které „třistaosmedesátka“ obsahuje, měly rozvinout, byly by dlouhé 528 kilometrů. Taková je například vzdálenost z Prahy do rakouského Innsbrucku.

Dolet tohoto stroje činí 15,1 tisíc kilometrů, takže je schopen bez mezipřistání překonat trasu mezi novozélandským Aucklandem a Dubají ve Spojených arabských emirátech.

Co do samotné délky ovšem rekordmanem není. Větší než ona je totiž nákladní Antonov An-225 Mrija ukrajinské výroby. Ten měří ještě o dalších 11,2 metru víc.

Odhadovaná cena jednoho takovéhoto stroje je podle údajů samotné společnosti zhruba 437 milionů dolarů, tedy v přepočtu přibližně 9,9 miliardy korun. Liší se však v závislosti na typu zvolených motorů, konfiguraci a dalších úprav dle přání jednotlivých aerolinek. 

Neobvyklý proces výroby

Letoun samotný je pak složen z více než čtyř milionů součástek, které pocházejí od 1500 výrobců z 30 zemí světa. Jeho výroba je rozdělena do šesti hlavních částí, a jedná se o skutečný logistický oříšek. Zatímco křídla jsou zhotovována v továrně ve velšském Broughtonu, výrobu přední a středové část trupu A380 mají na starost dělníci v Saint-Nazaire na severozápadě Francie. Za zadní část letadla jsou zodpovědní v německém Hamburku, ovšem s výjimkou horizontálních ocasních ploch, které se pro změnu vyrábějí na jihu Španělska ve městě Cadiz.

To však je teprve začátek, neboť poté je potřeba všechny tyto části dopravit do hlavní továrny Airbusu, jež sídlí v jihofrancouzském Toulouse. K přepravě pěti z nich je využíváno tří speciálně navržených plavidel. Směrovka vyráběná v Německu ovšem putuje vzduchem, a to v útrobách dalšího nevšedního letounu pocházejícího od tohoto evropského výrobce – Airbusu A300-600ST, známého též pod jménem Beluga.

V přístavu Pauliac nedaleko Bordeaux jsou křídla, trup a výškovka naloženy na nákladní říční člun, odkud plují do 95 kilometrů vzdáleného Langonu. Poté ale ještě stále zbývá urazit dalších 240.

Pouze v noci a s jen půlmetrovou rezervou

Tato poslední fáze cesty je zároveň nejnáročnější. Konvoj tahačů převážející tento nevšední náklad cestuje po místních komunikacích pouze v noci, přičemž cesta samotná je rozdělena do dvou jednotlivých dní.

Kvůli nadměrným rozměrům musely být místní vozovky dokonce rozšířeny a významně upraveny. To se týkalo především několika kruhových objezdů nacházejících se podél trasy vedoucí přes 21 měst a vesnic. Objezdy byly přestavěny tak, aby po nich tahače mohly projet přímo, jinak by totiž představovaly nepřekonatelnou překážku.

„Když jedete po této cestě, cítíte, že je využívána pro A380,“ cituje server CNN manažera Airbusu pro logistiku Arnauda Cazeneuva. „Víte, že je to něco jiného než jen normální cesta.“

„Mezi jednotlivými částmi a budovami je na každé straně pouze 50 centimetrů. Lidé v budovách sledují, jak jsou části převáženy těsně před jejich okny,“ dodává.

Tato neobvyklá podívaná však již relativně brzy skončí. Z finančního hlediska se Airbusu nové obří stroje zkrátka už dále vyrábět nevyplatí. Poslední „třistaosmedesátka“ by se proto podle čtvrtečního vyjádření evropského výrobce měla před okny obyvatel žijících na trase mezi jihofrancouzskými městy Langon a Toulouse přepravovat v roce 2021.