Právě to udělal globální tým výzkumníků, který uspořádal jednu z největších světových sbírek již vyvinutých léčiv, aby mezi nimi hledal ta, jejichž účinné látky by mohly pomoci v boji proti nemoci COVID-19. Ze všech shromážděných léků jich vytipoval 21.

„Budeme potřebovat ještě hodně výzkumů, abychom určili, zda některý z těchto léků může pacientům s nemocí COVID-19 opravdu prospět, ale jde o skvělý první krok, který obchází řadu překážek spojených s výrobou zcela nových léků. Vývoj vakcíny bude chtít pravděpodobně dvanáct až osmnáct měsíců a schvalování nového antivirového léčiva může v typickém případě přesáhnout deset let. Přeuspořádat známé léky by tak mohlo výrazně urychlit zavádění nových léčebných postupů pro nemoc COVID-19,“ píše tým ve své práci, kterou zveřejnil odborný časopise Nature

Databázový přístup

K hledání vhodných látek vědci použili databanku známých léčiv použitých v nové indikaci (ReFRAME Drug Repurposing Library), zahrnující 11 987 sloučenin, jejichž použití buď schválil americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) nebo u nich už proběhly klinické zkoušky. Tyto látky pak začaly testovat proti SARS-CoV-2 na tzv. Vero buňkách, což jsou buňky kultivované z ledvin kočkodana zeleného.

„Na začátku pandemie COVID-19 jsme si uvědomili že databanka by byla neocenitelným zdrojem pro testování léků, jež by se daly v jiné indikaci použít proti novému typu koronaviru,“ uvedl spoluautor studie, lékař a chemik Arnab Chatterjee z oddělení objevování léčiv společnosti Scripps Research, která databanku vytvořila.

Jak vědci očekávali, drtivá většina léků si nijak zvlášť dobře nevedla, ale tým přesto našel sto sloučenin, které zabraňovaly viru SARS-CoV-2, aby se ve Vero buňkách replikoval.  Tým poté prokázal, že u 21 látek z této stovky existuje pozitivní vztah mezi dávkou a odezvou, což znamená, že dávka, která je potřebná k tomu, aby byla látka účinná, pravděpodobně lidem neublíží. 

Jedním z těchto 21 léčiv byl remdesivir, který už se na nemoc zkoušel, zbývajících dvacet dosud nebylo na léčbu nemoci COVID-19 testováno. U třinácti z nich pak vědci zjistili, že jsou účinná už v koncentracích, které se dají u pacientů s COVID-19 bezpečně použít. Navíc už za sebou měly z dřívějška klinické zkoušky.

„Tato studie významně rozšiřuje možnosti léčení pacientů s nemocí COVID-19, a to zejména proto, že řada molekul, jež jsou obsaženy v daných látkách, již má údaje o bezpečném klinickém užití u lidí. Vědecká komunita tak získává větší arzenál potenciálních zbraní, které by mohly pomoci pokračující globální pandemii zkrotit,“ uvedl virolog Sumit Chanda z kalifornského výzkumného ústavu Sanford Burnham Prebys Medical Discovery Institute.

Zkoušky pokračují

Všech 21 vytipovaných léků se v současnosti dále testuje na malých zvířecích modelech nebo tzv. mini plicích, napodobujících lidskou tkáň. Tým už našel tři, které fungovaly v plicní tkáni vytvořené z lidských kmenových buněk, přičemž jeden vykazoval antivirové účinky i v laboratorním modelu plicní kultury. 

Jak ale upozorňuje web Science Alert, jakkoli zní toto vše velmi nadějně, stále je na místě opatrnost - ne všechny slibné sloučeniny na COVID-19 skutečně zaberou, byť jejich účinné látky byly už třeba dříve schváleny pro jiná onemocnění. 

„Některé z těchto léků v současnosti klinicky testujeme na COVID-19, současně se však domníváme, že je důležité všímat si i dalších možných kandidátů na vhodná léčiva. V každém případě máme několik terapeutických možností,“ uzavírá Chanda.