Lebka, která byla nalezena ve východoafrické paleontologické lokalitě Woranso-Mille v oblasti Afar v Etiopii, byla přiřazena k druhu Australopithecus anamensis. Jde o nejstarší známý druh tohoto rodu hominidů, kam patří i druh Australopithecus afarensis, proslavený nálezem částečně zachovalé, 3,2 milionu staré kostry, známé pod přezdívkou Lucy. 

"Díky nálezu tohoto vzorku jsme získali první možnost pohlédnout do tváře druhu Australopithecus anamensis," uvedl k novému objevu paleoantropolog Yohannes Haile-Selassie z clevelandského Muzea přírodní historie. Jím vedený vědecký tým analyzoval lebku ve dvou dokumentech, publikovaných 28. srpna na odborném online serveru Nature.

Lebka, která je o něco větší než pěst dospělého člověka, obsahuje také zachovalou část mozkovny tohoto druhu. Je to vůbec poprvé, co byla tak velká část lebky nejstaršího známého hominida nalezena.

Poprvé téměř celá lebka

Pro vědce zabývající se ranými druhy hominidů je nový objev "tím, na co jsme čekali", jak řekla například paleoantropoložka Carol Wardová z Missourské univerzity, která se na práci ve Woranso-Mille nijak nepodílela. 

Až dosud totiž představovaly fosilie druhu Australopithecus anamensis jen úlomky horních a dolních čelistí, vypadané osamocené zuby, fragment lebeční klenby a částečky některých kostí dolních částí těla. Tyto exempláře, které byly už dříve nalezeny v Etiopii a v Keni, jsou časově umisťovány do doby před 4,2 miliony až 3,9 miliony let. 

K prvnímu nálezu, jenž věstil pozdější senzaci, došlo 10. února 2016. Ten den našel jeden z členů paleoantropologického týmu ve Woranso-Mille spodní část lebky hominida, která vyčnívala z erodujících usazenin. Později odpoledne pak Haile-Selassie objevil mozkovnu ležící asi tři metry od původního nálezu. Při prosévání půdy v daném místě se konečně vynořily zbylé lebeční úlomky.

Geovědkyně Beverly Saylorová z Case Western Reserve University v Clevelandu se při snaze o časové zařazení lebky řídila odhadem stáří okolních vulkanických hornin. Určení správného data napomohlo také to, že v usazeninách Woranso-Mille lze najít známky po přepólování geomagnetického pole Země. 

Geologické stopy naznačují, že lebku v minulosti zasypaly písečné usazeniny v místě, kde se do jezera vlévala řeka. Okolní region byl do značné míry suchý, byť zahrnoval některé zalesněné oblasti. Jezero i jeho okolí v průběhu dějin také několikrát pokryl sopečný prach pocházející z vulkanické erupce. 

Rekonstrukce ukázala nečekanou souvislost

Díky nalezené lebce se vědcům podařilo digitálně zrekonstruovat pravděpodobnou podobu australopitéka. Ten zřejmě disponoval mozkem úzkého tvaru, odpovídajícím velikostí zhruba mozku dnešního šimpanze a podobným mozku starších hominidů, jako jsou Sahelanthropus tchadensis a Ardipithecus ramidus. Naproti tomu dopředu vyčnívající lícní kosti připomínají spíš tvar kostí pozdějších a mladších hominidů, jako je třeba 2,5 milionu let starý Paranthropus aethiopicus. Tento druh patřil k africké řadě hominidů s velkými čelistmi a malými mozky, kteří vymřeli asi před jedním milionem let.

Zatím je podle serveru Science News obtížné určit, zda se tyto sdílené znaky vyvinuly nezávisle, nebo zda naznačují, že tyto druhy pojí vývojový vztah.

Od druhu Australopithecus afarensis, k němuž patřila známá kostra Lucy, se nově nalezená lebka podle Haile-Selassieho v mnoha rysech liší. Australopithecus anamensis měl například zužující se obličej na rozdíl od plochých a rovných tváří druhu afarensis.

Objev také naznačuje, že výskyt druhu Australopithecus anamensis, jenž je nyní nově datován od doby před 4,2 miliony až 3,8 miliony let, a "Lucyina" druhu Australopithecus afarensis, datovaný do období před 3,9 miliony až třemi miliony let, se v časovém rozmezí nejméně jednoho sta tisíc let vzájemně překrývají. To by vyvracelo dřívější hypotézu, že se Lucyin druh z druhu anamensis přímo vyvinul s tím, že dřívější druh zanikl a plně se proměnil ve svého "potomka".   

Podle úvah Haile-Selassieho se zřejmě velká skupina australopitéků anamensis izolovala od svých evolučních kolegů, a poté se vyvinula do rané formy australopitéků afarensis. V takovém případě by další velké skupiny druhu anamensis existovaly nějakou dobu společně s druhem, z něhož pocházela Lucy. Nově objevená lebka tak podle paleoantropologa Williama Kimbela z Arizonské státní univerzity v Tempu "vyplňuje kritickou mezeru v evoluci australopitéků". Ukazuje však také, jak málo dosud víme o vztahu mezi druhem anamensis a afarensis.