ANALÝZA: Miliardový nákup. Peníze za F-35 by stačily na modernizaci celé armády

Minulá vláda zahájila sérii základních přezbrojovacích programů. V jejich rámci budou moci být konečně vyřazeny staré sovětské protiletadlové raketové systémy 2K12 Kub, protože byl v Izraeli zakoupen systém Spyder spolu s příslušnými radiolokátory.

Dělostřelecké houfnice Dana nahradí francouzský systém Caesar, vyřazované bitevní vrtulníky Mi-24 nahradí americké AH-1Z Viper s bonusem deseti lehčích transportních vrtulníků UH-1Y. Nová vláda a ministerstvo obrany, vedené Janou Černochovou, pak rozetnuly letitý gordický uzel v podobě tendru na bojová vozidla pěchoty, když staré licenční BVP-2 vystřídá švédský systém CV90.

Nákup stíhaček F-35: Americké letouny budou Česko stát 322 miliard

I když se to však nezdá, všechny tyto miliardové nákupy zatím docílily jen velmi částečného přezbrojení armády, která ještě stále v mnohém spoléhá na zbraně a techniku vyrobenou v Sovětském svazu nebo socialistickém Československu.

Stíhačky F-35

O tom, co se bude dít po skončení druhého pronájmu letounů JAS 39 Gripen, se vede intenzivní debata už minimálně pět let. Nejdříve se dlouho zdálo, že si Česká republika gripeny ponechá, protože její ekonomická situace nevypadala na to, že by si měla dovolit letouny 5. generace (tedy F-35). Přezbrojení na jiné moderní letouny, jako jsou F-16, Eurofighter Typhoon, Rafale nebo F/A-18 nedávalo příliš smysl, jakkoli za francouzské letouny lobovala francouzská ministryně obrany a za F-16 dlouhodobě jeho výrobce.

Nakonec však bylo vládou rozhodnuto vybrat letoun mimo klasické výběrové řízení a oslovit přímo Spojené státy s žádostí o nabídku na 24 kusů letounů F-35 Lightning II. F-35 je přitom první komerčně dostupný letoun 5. generace. Využívá pokročilých technik stealth, díky kterým je těžce zachytitelný pro většinu soudobých radiolokátorů. Má nejsilnější pohonnou jednotku, která kdy byla namontována do stíhacího letounu, a pilot díky přílbovému zaměřovači, extrémně výkonnému radiolokátoru a novátorské sadě avioniky disponuje dokonalým situačním povědomím, nesouměřitelným s jakýmkoli letounem 4. generace.

Paradoxem vývoje F-35 zůstává, že program JSF, ze kterého vzešla, měl americkému letectvu přinést stealth bojový letoun, který by fungoval ve dvojici se starší F-22, ale byl by její výrazně levnější variantou. Ve skutečnosti se letoun začal prodražovat brzy po vyhlášení vítěze soutěže a první kusy stály přes 200 milionů dolarů. A ačkoli se výrobci podařilo jednotkovou cenu pro americké letectvo stáhnout k hodnotě 80 milionů dolarů, noví provozovatelé, mezi které se chce zařadit také české letectvo, po připočtení výcviku pilotů a pozemního personálu, nákupu měřicích a servisních sad, náhradních motorů a řadě dalších nutných investic kupují jeden kus F-35 za částky kolem 140 milionů dolarů.

Čtyřiadvacet letounů pro české letectvo, pokud připočteme nutné úpravy páteřního letiště v Čáslavi a záložního v Pardubicích, vyjde podle tvrzení vedoucí vyjednávacího týmu Blanky Cupákové, ekonomické náměstkyně ministryně obrany, na částku kolem sto čtyřiceti miliard korun.

Dozbrojit armádu, nebo koupit nové letouny?

Ačkoli se veřejnost často domnívá, že armáda je řízena jaksi samospádem, existují strategické dokumenty, přijaté na nejvyšší úrovni, podle kterých se ozbrojené síly vybavují. Kromě proklamačních víceméně politických dokumentů, jako jsou různé bílé knihy a podobně, existují zejména dva materiály, které určují směr, jímž se ozbrojené síly vydají. Jde o Dlouhodobý výhled pro obranu, který je spíše strategický, a Koncepci výstavby Armády České republiky (tzv. „KVAČR“), která už je minimálně co do plánu na pořizování techniky poměrně dosti konkrétní. Oba dokumenty mají veřejnou a neveřejnou část, oba byly v poslední verzi přijaty v roce 2019. Dlouhodobý výhled stanovuje priority do roku 2035, zatímco „KVAČR“ představuje plán do konce tohoto desetiletí.

Kritici nákupu nových F-35 často argumentují tím, že armáda nedokázala plně využít ani schopnosti relativně levných gripenů, takže mnohem širší schopnosti F-35 nevyužije tím spíš. Nakoupit pro F-35 základní smysluplný balíček zbraní znamená nakoupit pro ně mimo jiné moderní těžkou takzvanou stand-off munici. Z dokumentů, které zveřejnila americká strana, bohužel vyplývá, že tento typ výzbroje Česká republika nepoptává. Ani u F-35, stejně jako dříve u gripenů, tedy plně nevyužijeme jejich schopnosti.

Pokud by se nenakupovaly americké Lightningy, jistě by muselo dojít k jednáním se švédskou stranou o budoucnosti gripenů. Švédský velvyslanec už před několika měsíci veřejně nabídl, že pokud by Česká republika zůstala u platformy Gripen C/D, současných čtrnáct „českých“ letounů by Švédsko našim vzdušným silám převedlo do vlastnictví bezplatně. Pro severskou zemi to není tak nepředstavitelná myšlenka, stalo by se de facto totéž, co v případě Maďarska. Zatímco jeho představitelé si totiž na začátku vyjednali leasing, naši politici domluvili pronájem. A ačkoli tedy obě země platí zhruba stejnou roční částku za možnost letouny používat, Maďarsko si je po skončení splátek automaticky ponechá, zatímco my jsme je měli podle původních smluv vracet.

Všeobecně panuje shoda, že čtrnáct letounů je málo. Pokud bychom nenakupovali F-35, zbyly by peníze na nákup dalších letounů JAS 39 Gripen C/D. Pokud bychom jich nakoupili dvaadvacet, tedy tolik, abychom celkově disponovali 36 stroji pro všechny tři letky čáslavské základny, stálo by nás to hrubým odhadem kolem čtrnácti miliard korun.

Letouny v polovině plánovaného náletu mohou stát podle odhadu zhruba 650 milionů korun. Je přitom známo, že letouny C/D bude Švédsko postupně vyřazovat a že od nich hodlá odejít také Thajsko, takže minimálně několik desítek kusů bude v blízké době na trhu. Zde je nutné podotknout, že společnost Saab připravila velmi propracovaný modernizační program, který schopnosti letounů verze C/D výrazně rozšíří. Jde o silnější motor, radar s delším dosahem, integraci nové avioniky včetně IRST čidla, integraci nového sytému radioelektronického boje a v neposlední řadě o integraci nových moderních zbraní.

Čeští vojáci mají jasno, chtějí stíhačky F-35. Uvedli jasné argumenty

O nedostatcích už dlouhá léta hovoří také piloti transportního letectva, kteří se musí spoléhat pouze na malé letouny C-295 a dva civilní airbusy. Absence většího letounu s větším doletem byla znát například při evakuaci našich občanů z Afghánistánu. Česká republika má sice možnost čerpat hodiny ze společného pronájmu velkých transportních strojů, plánování tohoto pronájmu je však dlouhodobé a při náhle vzniklých krizích letouny stejně nejsou k dispozici.

V české armádě se nejčastěji mluví o nákupu dvou brazilských transportních letadel C-390, dříve se mluvilo i o amerických typech C-130 Hercules. Pokud bychom nepořizovali F-35, armáda by si mohla dovolit i větší platformu v podobě dvou výkonných evropských transportních letadel A400M v ceně zhruba 3,2 miliardy korun za kus.

Jak je to s tanky

Naříká si také tankové vojsko, které dnes představuje jeden jediný prapor, 73. prapor 7. mechanizované brigády. Tankisté před dvaceti lety dostali pouhou třicítku nekompletně modernizovaných tanků T-72M4CZ a ta už je tak opotřebovaná, že ji ze dvou třetin nahrazují staré nemodernizované tanky T-72, vyrobené v polovině 80. let v Závodech ťažkého strojárstva ve slovenském Martinu. Situaci dočasně vylepší příchod čtrnácti tanků Leopard 2A4, i ty ale pochází z 80. let a o nějaké skutečné modernizaci se tedy dá hovořit jen stěží.

Letitý modernizovaný český tank T-72M4CZZdroj: se svolením Armáda České republiky

Nabízí se možnost přidat se k Polsku a za zhruba 25 miliard korun nakoupit starší americké tanky Abrams ve verzi M1A1AS, což je hluboce modernizovaná varianta, která, minimálně pokud jde o elektroniku, vychází z nejmodernější verze M1A2 SEPv3. Verze M1A1 má o něco slabší pancíř, i tak je ovšem o generaci modernější než cokoli, co dnes Přáslavičtí tankisté provozují. Při počtu 100 kusů by se přitom daly zřejmě vyzbrojit dva prapory, včetně aktivních záloh.

Protivzdušné obraně, i když pořídíme izraelské systémy Spyder, chybí výkonnější systémy 3. úrovně, tedy to, co v Rusku představují S-300 a S-400 a na Západě například známý systém Patriot. Jde o systémy většího dosahu dálkového i výškového, které mohou bránit velké aglomerace i větší seskupení vojsk.

Kauza stíhačky: Švédové se ohradili proti výrokům ministryně Černochové

V této souvislosti je zajímavé pozorovat, jaké systémy se prosazují poslední dobou - čím dál více se kromě amerických patriotů mluví o izraelské dvojici Barak-8 a David‘s sling (Davidův prak). První jmenovaný systím ve velkém nakupuje Indie, druhý před nedávnem Finsko. Samotnými Izraelci dobře ozkoušený Davidův prak v počtu dvou baterií by nás přišel na přibližně 14,8 miliard korun a pokrytí protivzdušnou obranou by díky tomu získalo celé území republiky.

Nepodařený tendr na nové bojové drony a každodenní realita války na Ukrajině nám dále připomínají, že žádná moderní armáda se neobejde bez bezpilotních letounů, schopných nejen průzkumu, ale také bojové činnosti. Místo odmítnutých nejstarších verzí Heron 1 bychom mohli koupit výkonné nejnovější verze téhož typu, tedy Heronu TP, jinak známého jako Eitan. Dron s velkým výkonem i schopností nést širokou paletu zbraní by se jistě hodil minimálně k výcviku jakožto první typ, který založí novou odnož našeho letectva.

Vrtulník AgustaWestland AW101 v barvách polského námořnictvaZdroj: PZL Świdnik, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Problémy jsou také u vrtulníkářů, když roztržka mezi Ruskem a Českou republikou zapříčinila nadále nulovou pomoc ze strany výrobce s provozem transportních strojů Mi-17/171Š. LOM Praha sice disponuje jak dokumentací, tak poměrně širokými licencemi, ovšem k náhradním dílům se tak jako tak dostává s čím dál většími problémy a řešení je zjevně jediné, oblíbené Mi vyřadit a pořídit za ně techniku ze země, se kterou máme dobré vztahy. Zde je opět možné poohlédnout se v Polsku, které doslova před několika dny objednalo vrtulníky AgustaWestland AW101. Ty jsou na Západě chápány jako přímý protějšek typu Mi-17 s prakticky stejnými výkony po všech stránkách. Naše letectvo by si jich muselo pořídit minimálně dvacet za zhruba 11,2 miliardy korun.

Nakonec lze zmínit ještě raketové dělostřelectvo. Raketomety naše armáda vyřadila před dvanácti lety a od té doby se hovoří o obnovení. Jak nám ukazuje válka na Ukrajině, dělostřelecké raketomety rozhodně nepatří do starého železa, tito potomci Kaťuší totiž i dnes často rozhodují bitvy.

Naši a slovenští výrobci připravili hned několik typů, etalonem je však dnes výkonný americký systém HIMARS, pro jednu dělostřeleckou baterii v počtu osmnácti kusů za zhruba 31 miliard korun.

Americký systém HIMARS v akci:

120 miliard jako 120 miliard

Když si tedy shrneme, co všechno by se pro armádu dalo nakoupit za částku sto dvacet miliard korun, jde o:

• 22 letounů JAS 39 Gripen C/D, aby jich armáda měla 36 a mohla vyzbrojit tři letky
• 2 transportní letouny A400M Atlas, nebo jejich levnější alternativy
• 100 modernizovaných tanků M1A1SA Abrams
• 2 baterie systému protivzdušné obrany dalekého dosahu David's Sling
• 18 odpalovacích zařízení raketometů HIMARS
• 10 těžkých bojových dronů Eitan
• 20 středních vrtulníků AW101
• 4 bitevní vrtulníky AH-1Z Viper

Výzbroj, kterou by bylo možné nakoupit za 120 miliardZdroj: Jiří Vojáček

Představme si, co se stane, když armáda nakoupí výše popsané: posílí jak pozemní síly (tanky pro Přáslavický tankový prapor, raketomety pro dělostřelecký pluk v Jincích), tak letectvo (vybudování tří nadzvukových letek na základně v Čáslavi, střední transportní letouny s velkým doletem pro základnu ve Kbelích, náhrada ruských transportních vrtulníků Mi-17 v Náměšti a doplnění flotily bitevních vrtulníků AH-1Z na smysluplný počet čtrnácti). Zavedením moderního izraelského systému dalekého dosahu se významně zkvalitní také protivzdušná a protiraketová obrana a k tomu z Izraele pro nově budovanou jednotku ještě přijde desítka výkonných a ozbrojených bojových dronů (jako doplněk k současným průzkumným).

Armáda tak bude saturována ve všech základních bojových činnostech, doplní síly na nejkřiklavějších místech, kde se na dozbrojení čeká roky, a další modernizace bude moci provádět pozvolna a za mnohem menších nákladů. Co je však nejdůležitější – armáda se znovu stane vševojskovou a všechny její složky budou moci začít cvičit a v neposlední řadě se účastnit cvičení s moderní technikou, kompatibilní s našimi západními spojenci.