Historie Toweru, jehož oficiální název zní „Palác a pevnost Jejího Veličenstva, Tower of London“, sahá až do druhé poloviny 11. století. Zřejmě každý zná příběh Anny Boleynové, druhé manželky anglického krále Jindřicha VIII, který kvůli sňatku s mladou ženou neváhal vyvolat schizma s římskokatolickou církví, jejíž papež Klement VII. odmítal anulovat králův sňatek s Kateřinou Aragonskou. I Anna však ztratila Jindřichovu důvěru (a následně rukou kata i vlastní hlavu) a skončila jako mnozí další pohřbena v prostorách pevnosti.

Po většinu své 950leté existence však Tower sloužil především jako vzkvétající palác a komunitní centrum Londýna. Za zdmi středověké pevnosti se nacházely kaple, hospody, vládní budovy i obytné prostory pro stovky obyvatel, kteří se starali o její každodenní chod. A jak dokazuje čerstvý objev archeologů, ne každého, kdo byl v Toweru pohřben, připravil o život královský popravčí.

Dvě dokonale zachovalé kostry, které podle vědců patřily zhruba čtyřicetileté ženě a sedmileté dívce, byly objeveny v pohřebních prostorách pod kostelem svatého Petra v okovech. Jak uvádí kurátoři Toweru v tiskové zprávě, jedná se o první objev kosterních pozůstatků od 70. let minulého století a vůbec první v historii pevnosti, jehož části byly podrobeny analýze osteoarcheologů (odborníků se specializací právě na starobylé kosti).

Londýnský Tower patří mezi nejděsivější místa světa. Podívejte se na další:

Detailní pohled na ostatky odhalil, že obě ženy žily složitý život pracující třídy. Podle kurátora Alfreda Hawkinse objev dokazuje, že londýnský Tower nebyl pouze místem posledního odpočinku zrádců a šlechticů, ale poskytoval prostor i pro celou řadu poddaných.

„Jelikož se jedná o první kompletní ostatky, které byly podrobeny tak důkladné analýze, poskytují nám unikátní možnost pochopit historii Toweru i po lidské stránce, kterou je za normálních okolností snadné přehlédnout,“ vysvětluje Hawkins. „Pevnost byla osídlena téměř tisíc let a musíme mít na paměti, že nešlo jen o palác, pevnost a vězení. Byla také domovem těch, kteří za jejími zdmi pracovali.“

Křesťanský pohřeb

Archeologický průzkum v okolí kostela svatého Petra v okovech byl proveden v rámci projektu, který má za cíl vytvořit bezbariérový přístup do objektu. K nálezu došlo přímo před hlavním vchodem, kde výzkumníci narazili na pozůstatky budovy, s největší pravděpodobností kaple, která na místě stála ještě před výstavbou kostela.

Dochovaná středověká podlaha pak skrývala dvě pohřební místa umístěná bok po boku. Kostry uložené uvnitř byly položeny na zádech a orientovány chodidly k východu, což je podle kurátorů poloha typická pro křesťanský způsob pohřbívání. Nalezené hřeby naznačují, že dospělá žena byla uložena v rakvi, zatímco malá dívka byla pouze zabalena v pohřebním rubáši.

Takové zvyky byly typické pro období pozdního středověku a začátku vlády dynastie Tudorovců. Odborníci proto odhadují, že obě ženy mohly být pohřbeny někdy mezi lety 1450 a 1550, tedy v době mezi Válkou růží (občanská válka v Anglii mezi lety 1455 a 1487) a vládou Eduarda VI., syna slavného Jindřicha VIII.

Analýza kosterních pozůstatků navíc prokázala, že obě ženy trpěly před smrtí nemocemi, starší z nich s největší pravděpodobností chronickými bolestmi zad, a zemřely přirozenou smrtí. Všechna vodítka tak podle vědců naznačují, že nešlo ani o členy vyšší šlechty, ani o vězně. Pravděpodobně se tak jednalo o běžné obyvatelky pevnosti, které zde pracovaly, zemřely a byly řádně pohřbeny.

Po důkladném zkoumání budou nyní obě kostry během speciálního obřadu znovu pohřbeny uvnitř kaple, aby dle slov kurátorů mohly „opět odpočívat v pokoji“.