Data pocházejí z robotického vozítka Mars Rover Curiosity, jež pomalu a metodicky zkoumá dno kráteru až po úpatí 5500 metrů vysoké hory Mount Sharp, která je jeho centrálním bodem. Robot se přitom nedívá jen sobě "pod nohy", ale sbírá také údaje o podnebí planety, sloužící k měření sezónních atmosférických změn. Po třech letech jeho pobytu na Marsu (tři "marťanské" roky přitom odpovídají šesti pozemským) si vědci sledující tyto údaje všimli, že kyslík v atmosféře se chová jinak, než čekali.

Mars příliš mnoho kyslíku nemá. Většinu jeho tenké atmosféry tvoří oxid uhličitý neboli CO2 (představuje 95 procent jejího objemu). Ve zbytku je zastoupen dusík (N2 - 2,6 procenta), argon (Ar - 1,9 procenta), kyslík (O2 - 0,16 procenta) a oxid uhelnatý (CO - 0.06 procenta). Pro srovnání, zemskou atmosféru tvoří převážně dusík (78,09 procenta jejího objemu) a kyslík (20,95 procenta).

Jak by mohly vypadat stavby na Marsu:

Během roku se na Marsu mění atmosférický tlak. V zimě nad pólem chladnější polokoule mrzne oxid uhličitý, což vyvolává tlakovou níži. V jejím důsledku se pak atmosférické plyny přesouvají z jedné polokoule na druhou, aby se tlak na celé planetě opět vyrovnal.

Na jaře, když póly roztají a uvolní CO2, nastává opačný efekt. Tlak zpočátku roste a pak se vyrovnává tím, jak se plyny přesouvají opačným směrem.

Kolísání plynů je tedy předvídatelné v poměru k hladině CO2 v atmosféře. Nebo by alespoň takové být mělo. Jenže zatímco u dusíku a argonu to opravdu platí, v případě kyslíku ani náhodou.

Kyslík skáče a nikdo neví proč

Během jara a léta vzrostl objem kyslíku na Marsu asi o 30 procent a na podzim klesl na svou běžnou úroveň. Děje se to každoročně, ale protože objem stoupajícího a klesajícího kyslíku se rok od roku mění, zdá se, jakoby ho něco do atmosféry přidávalo a pak zase odvádělo pryč. A vědci zatím netuší, jaký proces by to mohl způsobovat.

Vědci napřed zvažovali možnost poruchy měřícího zařízení nebo softwaru, ale podle několika kontrol tyto systémy pracují správně. 

Další variantou bylo, že kyslík produkuje buď voda, nebo oxid uhličitý při svém rozpadu v marťanské atmosféře. I tyto možnosti ale vědci vyloučili - v atmosféře planety není na něco takového vody dost a CO2 se rozkládá příliš pomalu na to, aby to odpovídalo sledovaným výkyvům.

Uvažuje se také o kyslíku v marťanské půdě, kde je ho hodně. Jenže podle vědců nenastaly na planetě podmínky, které by umožňovaly jeho uvolnění, a bez odpovědi zůstává také otázka, kam potom každý rok zase mizí. Že by za tím stálo sluneční záření, které by kyslík rozkládalo a rozptylovalo do atmosféry, je nepravděpodobné - tento proces je totiž také příliš pomalý na to, aby odpovídal naměřeným hodnotám.

"Fakt, že se toto zvláštní chování kyslíku neděje pravidelně, nás vede k domněnce, že tento problém pravděpodobně nesouvisí s dynamikou podnebí. Zřejmě zde musí být nějaký chemický zdroj kyslíku a na druhé straně výlevka, v níž opět mizí. O co přesně jde, zatím ještě nemůžeme říci," uvedla planetární vědkyně Melissa Trainerová z Goddardova kosmického střediska, hlavního výzkumného střediska NASA, v Journal of Geophysical Research.

Že by byl příčinou život?

Jedno vodítko tu ale podle ní je. A tím je metan. Objem tohoto plynu jde během letních měsíců na Marsu také dramaticky nahoru, a to až o 60 procent. Zdá se, že hladiny metanu i kyslíku rostou "v tandemu", jinými slovy je možné, že to, co způsobuje kyslíkové výkyvy, vyvolává podobný efekt i u metanu. 

Vědci v této souvislosti upozorňují na to, že oba plyny, metan i kyslík, mohou vznikat v důsledku organických procesů, jinými slovy díky existenci života. Oba ale mohou být produkovány také geologickými procesy. 

Důkazy o tom, že by na Marsu existoval život, se zatím nenašly, jako možnou příčinu jej ale zcela vyloučit nelze. Vědecký tým zkoumající Mars se ale domnívá, že pravděpodobnější jsou geologické změny. "Proces, který by vytvořil takové množství kyslíku, se nám zatím určit nepodařilo. Myslíme si ale, že to musí být něco v povrchové půdě, co se sezónně mění," uvedl astronom Tim McConnochie z Marylandské univerzity. 

Víc odpovědí by měla poskytnout plánovaná mise Mars 2020, jež se zaměří mimo jiné na hledání fosilií, aby definitivně potvrdila či vyvrátila teorii o možném životu na Marsu.