Podle nového výzkumu se mláďata žraloka megalodona (Otodus megalodon) rodila do vody v době, kdy byla větší než většina lidí. To naznačuje, že se líhla již v děloze a rodila se živá. A své velikosti dosahovala díky tomu, že stejně jako moderní žraloci požírala ještě v matčině lůně své nevylíhlé sourozence.

"Výsledky této práce vrhají nové světlo nejen na to, jak megalodon rostl, ale také na to, jak se vyvíjela a rodila jeho embrya a jak dlouho mohla žít," uvedl podle serveru Science Alert paleontolog Martin Becker z univerzity Williama Patersona.

Zuby a obratle

Tito obří žraloci dominovali světovým mořím a oceánům před 23 miliony až 3,6 milionu let. Důkazy o jejich existenci se dochovaly zejména díky jejich zubům, které jim stejně jako moderním druhům žraloků nepřetržitě dorůstaly a obměňovaly se celý život. Jeden žralok tak vystřídal za život až 40 tisíc zubů, díky čemuž získali paleontologové spoustu fosilního zubního materiálu ke studiu.

Na druhé straně je to v podstatě vše, co se po megalodonech opravdu reálně dochovalo. Žraločí kostru tvořila rychle se rozpadající chrupavka, ne kosti, takže kromě zubů mají paleontologové k dispozici již pouze několik dochovaných obratlů a pár vzorků zkamenělého trusu (koprolitů).

Většina toho, co víme o megalodonech, je tedy odvozena zejména ze studia jeho chrupu. Včetně jeho délky, kterou vědci na základě velikosti nalezených zubů odhadují přibližně na 15 metrů. Otevřená čelist megalodona mohla podle nich měřit na výšku až 3,4 metru.

Informace o raném životě těchto tvorů však vědci čerpali namísto ze zubů právě z oněch několika dochovaných obratlů, které jsou uloženy v Belgickém královském přírodovědném ústavu. Chrupavkovité obratle žraloků rostou ve vrstvách, díky čemuž se v nich tvoří proužky, které lze vnímat jako obdobu letokruhů u stromů. Vědecký tým proto vybral 15 obratlů, jež podle předpokladů pocházely od téhož žraloka, a podrobil je rentgenové mikroskopické tomografii. Výsledky svého výzkumu tým zveřejnil v Historical Biology.

Mláďata se rodila živá

Již dřívější analýza těchto obratlů naznačila, že patřily jedinci, který v době své smrti dosahoval asi devítimetrové délky. Tým tyto znalosti doplnil součtem "letokruhů" na obratlech a dospěl k závěru, že daný megalodon skonal ve věku kolem 46 let.

Pak se vědci podrobněji zaměřili na největší obratel a hledali v letokruzích změnu úhlu, k níž dochází při narození. Z toho určili velikost obratle v době, kdy se žralok narodil - a z této informace odvodili velikost novorozeného mláděte. 

Výsledek byl překvapující: zjistili totiž, že žraločí mládě bylo obrovské. Bezprostředně po narození měřilo asi dva metry, což je možná důkaz výskytu vůbec největšího žraločího mláděte, jaké kdy existovalo. Pro vědce však byla ještě důležitější jiná věc - tato velikost naznačovala, že mláďata megalodonů se rodila živá. 

Většina moderních žraloků se líhne z vajec, některé živorodé druhy však přesto existují. Řadí se mezi ně například řád lamniformních žraloků, z něhož pocházejí žraloci mako (rod Isurus), žraloci liškouni (čeleď Alopiidae) nebo nechvalnou pověstí provázený žralok bílý (Carcharodon carcharias).

Malý vrah

To vědcům poskytlo také vodítko k tomu, jakým způsobem se vyvíjela a rodila mláďata žraloků megalodonů - je totiž známo, že embrya některých lamniformních žraloků požírají své nenarozené sourozence "in utero", tedy ještě v děloze, a chovají se tedy jako svého druhu "nitroděložní kanibalové". Kromě toho jsou schopna požírat ještě neoplodněná vajíčka, což vědci označují jako oofágii.

A někteří malí žraloci jdou ještě dál - například mláďata žraloka písečného na sebe navzájem útočí i po narození do vody, kdy loví a žerou jeden druhého.

To samozřejmě vede ke snížení počtu mláďat, která ranou fázi dětství přežijí, ale ty přeživší to na druhé straně vybavuje větší silou a odolností, než jakou by získala, kdyby se tohoto prenatálního kanibalismu neúčastnila.

Tyto poznatky by mohly vědcům pomoci v chápání toho, jak megalodon v pravěkém vodním světě přežíval a jak se mu dařilo konkurovat jiným pravěkým vodním predátorům. Mohly by také osvětlit způsob, jakým způsobem využíval "žraločí školky" u pobřeží, v nichž se mladí žraloci připravovali na život v hlubinách.

"Otodus megalodon byl jedním z největších masožravců v dějinách, a rozluštění jeho růstových parametrů je tak zásadní pro pochopení role, jakou tito velcí masožravci hrají v kontextu vývoje mořských ekosystémů," uzavírá paleobiolog Kenšu Šimada z DePaul University.