Kliknutím zvětšíteJelikož byl megalodon příbuzný některých žijících žraloků, doposud si vědci představovali vzhled těchto obrů jen jako jejich identické monumentální předky.
„Pravda je ale taková, že v současnosti neexistuje nic, co by potvrdilo nebo vyvrátilo přesnost jakéhokoliv vyobrazení tvaru těla Otuduse megalodona,“ napsal tým vědců, který vede biolog Phillip Sternes z Kalifornské univerzity v Riverside, v nové studii. Ta vyšla v magazínu Historical Biology.
Těla žraloků jsou tvořena měkkou tkání a podpírají je především chrupavky namísto kostí, proto kromě zmíněných zubů a obratlů po jejich předcích po 3,6 milionů let od jejich zániku nic jiného nezůstalo. A také proto mohou odborníci pouze hádat, jak ve skutečnosti vypadali. „Může se zdát, že je tato studie krokem zpátky, ale pokračující záhada dělá z paleontologie fascinující a vzrušující vědecký obor,“ okomentoval výsledky spoluautor studie paleobiolog Kenshu Shimada z DePaul univerzity v Chicagu.
Na základě fosilií, které vědci doposud našli, se mohla velikost megalodona podstatně lišit. Nejmenší odhady jeho délky začínají na jedenácti metrech a postupně rostou až do téměř čtyřnásobné velikosti čtyřiceti metrů. Průměrně velký kus byl podle odborníků velký mezi 15 až 18 metry, dále uvádí server Sciance Alert.
Mnoho vědců předpokládá, že megalodon byl velice podobný současnému velkému bílému žraloku. Ten je jedním z nejnebezpečnějších predátorů dnešních oceánů a patří do čeledi lamnovitých (Lamnidae), která pod sebou zahrnuje pouze pět existujících druhů žraloků.
„Patří mezi nejrychleji plavající žraloky, megalodoni tudíž pravděpodobně byli rovněž rychlé paryby, které byste nechtěli potkat na otevřeném oceánu,“ vylíčil Sternes.
Za svou rychlost současní žraloci vděčí endotermii, která jim umožňuje zvýšit jejich tělesnou teplotu tím, že se jim zahřívá krev v žilách díky zvýšené práci svalů. Dokud jsou v pohybu, udržují zbytek těla a mozek v teple. V důsledku toho mohou plavat rychleji, zvládnou studenější prostředí a potravu loví i tráví efektivněji.
Vědci předpokládají, že i megalodon využíval schopnosti endotermie. Proto měl nejspíše tento prastarý predátor stejné výhody, jako mají současní žraloci z čeledi Lamnidae. Do ní sice megalodon nepatřil, ale vědci věří, že je z odnože, která se od nich v křídě odělila. Pravěkého lovce zařazují odborníci do řádu obrounů (Lamniformes), pod které spadá právě i žralok bílý.
Kvůli tomuto blízkému vztahu se vědci většinou v otázce vzhledu obrací právě na žijící žraloky ze jmenovaného řádu. Zprůměrují pak tělesné charakteristiky těchto žraloků a odvodí z nich vnější stavbu těla jejich předka. Na základě toho pak vytvoří co nejbližší obraz, jak mohli megalodoni skutečně vypadat.
Aby zjistili, jestli je tento přístup opodstatněný, Sternes a jeho tým zkoumali tvary pěti žraloků z této čeledi, včetně velkého bílého. Exempláře vzali z předchozí studie, ve které se pokoušeli o tělesnou rekonstrukci megalodonů. Poté je speciální technikou porovnali s chladnokrevnými žraloky ze stejného řádu. Nakonec však vědci došli k závěru, že teplokrevnost na tvar žraloka nemá žádný vliv.
„Jakákoliv smysluplná diskuze o tělesné formě megalodona by vyžadovala objevení alespoň jedné kompletní nebo téměř kompletní kostry tohoto druhu,“ sdělil podle webu CNET James Wood z DePaul univerzity, který se podílel na studii.
Jak tedy megalodon vypadal? Byl jako svalnatý žralok bílý, štíhlejší příbuzný žralok modrý nebo zašpičatělý jako jejich bratranec s přízviskem šotek?„Skutečnost je, že stále přesně nevíme, jak megalodon vypadal. Můžete proto popustit uzdu své představivosti, což je i důvod, proč je paleontologie tak vzrušujícím oborem. Nicméně i nadále budeme pokračovat v hledání dalších vodítek v dosud objevených fosiliích,“ dodal Shimada.
14
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
