Žít navždy (nebo být nesmrtelný) nám může znít jako něco ze superhrdinského fi lmu, ale kdybychom dostali možnost žít po celou věčnost – nikdy nezemřít –, brali bychom to? Před pouhými 100 lety mohl běžný muž v Česku očekávat, že bude žít v průměru tak 47 let a běžná žena mezi 49 a 50 lety. To je méně než v jakékoli dnešní zemi světa.

Jen v Česku se za posledních 100 let prodloužila průměrná doba, po kterou člověk obvykle žije, o 30 let. Takový veliký nárůst délky času, který strávíme na tomto světě – říká se tomu střední délka života nebo také naděje dožití –, je jedním z velkých triumfů vědy.

Díky pokrokům v medicíně a lepšímu chápání oblastí, jako je hygiena nebo bezpečnost, žijí lidé po celém světě déle. Ale pro řadu vědců to znamená teprve začátek práce. Střední délka života není všude vyrovnaná. Mnoho lidí v chudších zemích má nižší naději dožití než obyvatelé bohatších států. Jiní vědci ovšem upírají zrak k ještě vyšším cílům.

Horní hranice

Ptají se, proč by měli lidé vůbec umírat. Někteří badatelé se domnívají, že maximální životnost člověka (to znamená doba, po kterou člověk vydrží být naživu, pokud neonemocní nebo nezahyne při nehodě) má určitou horní hranici. Toto maximum se ještě před časem odhadovalo na 115 let, ale nyní začíná být zpochybňováno. Jiní odborníci si dneska myslí, že pokud se zlepší životní podmínky a lékařská věda pokročí, není důvod, aby se naše maximální životnost nezvedla, nebo se dokonce nestala nekonečnou.

Aubrey de Grey, britský vědec, který působí v Americe, je přesvědčený, že stárnutí není nic jiného než nemoc, na kterou se dá najít lék. Říká, že lidské tělo je jako auto, že potřebuje jenom správnou údržbu a může vám běhat třeba navěky. Proces stárnutí totiž poškozuje naše buňky (to jsou stavební kameny všech živých věcí) a de Grey se domnívá, že pokud na toto téma provedeme dostatečný výzkum, můžeme se naučit tohle poškození opravovat. Jedna z technologií, kterou vědci testují, se snaží zastavit toto poškození buněk, které se děje s přibývajícím věkem, pomocí čtyř genů lidského těla. Geny jsou takové chemické kódy, které instruují naše tělo, jak má růst.

Geny, které mají zabránit stárnutí, se nazývají Yamanakaovy faktory. Mají naprosto úžasné schopnosti, umí totiž proměnit tělesné buňky zpátky na buňky kmenové. Vaše tělo je totiž tvořeno desítkami bilionů buněk. Ty to buňky původně začínaly jako kmenové buňky, to znamená, že měly schopnost proměnit se v jakoukoli specializovanou buňku. A jak se vyvíjely, postupně se z nich tyto specializované buňky stávaly, nabývaly různých podob a plnily různé úkoly v lidském těle – některé se třeba staly krevními buňkami, jiné buňkami žaludku.

Vědci věří, že když dáme buňkám pomocí Yamanakaových faktorů instrukce, aby se proměnily zpátky v buňky kmenové, budou schopné dodávat lidskému tělu nevyčerpatelný přísun čerstvých buněk všeho druhu, a tím se proces stárnutí zastaví. Díky této technologii se už nyní podařilo o třetinu prodloužit život pokusných myší. Taková představa připadá někomu vzrušující, jiní z ní však mají obavy. Upozorňují na to, že zdroje na naší planetě jsou už teď přetížené množstvím lidí, kteří na ní žijí. Pokud bude stále a více lidí žít déle, budou se podle nich tyto problémy jenom zhoršovat.