Americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) použil v roce 2012 detailnímu zkoumání Měsíce dvojici menších satelitů nazvaných GRAIL. Vědcům se tehdy podařilo zjistit, že odvrácenou stranu měsíce tvoří daleko silnější vrstva hornin než tu, která je viditelná ze Země.

Asymetrický tvar Měsíce vysvětluje hned několik teorií. Podle jedné zformovaly v té době žhavé vesmírné těleso do tvaru elipsoidu slapové síly, podle další obíhaly v minulosti Zemi měsíce dva. Ty se měly následně přibližovat a splynout v jedno těleso. Na jeho povrchu pak mělo docházet k vulkanické činnosti, která vytvořila takzvaná „měsíční moře“, která nejsou ničím jiným než lávovými poli.

Počítačové simulace

Stále větší pozornost však získává třetí teorie, která hovoří o zásahu zvenčí. Myšlenku, podle níž do Měsíce v minulosti narazila trpasličí planetka, nebo větší asteroid, nyní potvrzuje i studie, kterou v magazínu Journal of Geophysical Research: Planets zveřejnil tým pod vedením Meng‐Hua Zhu z univerzity v čínském Macau. 

Výzkum mezinárodního týmu se zakládal na myšlence, že by dopad podobného tělesa na měsíční povrch zanechal stopy v jeho složení. „Z dat o gravitaci, která naměřil projekt GRAIL, jsme si vytvořili nový pohled na strukturu hornin pod povrchem,“ vysvětluje Zhu.

Získané údaje vědcům posloužily k vytvoření celkem 360 počítačových simulací, které představují různé scénáře kontaktu Měsíce s jinými vesmírnými tělesy. Náročné bádání nakonec přineslo ovoce. Odborníkům se podařilo objevit scénář, který nejlépe vysvětluje současnou podobu zemské družice.

Původ izotopů

„Dnešní asymetrické podobě Měsíce nejlépe odpovídá srážka s tělesem o průměru přibližně 780 kilometrů letícím rychlostí 22,5 tisíce kilometrů za hodinu. To představuje objekt jeno něco málo menší, než je trpasličí planetka Ceres, která obíhá okolo Slunce v oblasti mezi oběžnými drahami Marsu a Jupitera,“ uvádí vědci v prohlášení a dodávají, že druhou možností je náraz ještě menšího tělesa (zhruba 720 kilometrů v průměru) větší rychlostí, dosahující až 24,5 tisíce kilometrů za hodinu.

„V obou scénářích náš model ukázal, že by takový náraz uvolnil velké množství hornin, které následně dopadly zpět na povrch a pohřbily původní měsíční kůru. A právě tuto přebytečnou vrstvu hornin odhalil projekt GRAIL na odvrácené straně Měsíce. Ten se tak s největší pravděpodobností nesrazil s druhým podobným tělesem, ale spíše s asteroidem nebo trpasličí planetou,“ říká Zhu.

Teorie o srážce navíc podle vědců vysvětluje i dosud neobjasněné rozdíly v množství izotopů draslíku či fosforu, kterých je na Měsíci více než na Zemi. Dostat se tam mohly právě v důsledku kolize s jiným vesmírným tělesem.

Naděje pro další bádání

Význam závěrů vědeckého bádání potvrzuje i profesor planetární geodynamiky z Case Western Reserve University v americkém Clevelandu Steve Hauck. „Je to velmi provokativní studie. Pochopit kořeny rozdílů mezi přivrácenou a odvrácenou stranou Měsíce je pro další výzkum klíčové. Na některých planetách se podobná anomálie vyskytuje také a výsledky zkoumání Měsíce by se tak v budoucnu mohly uplatnit i jinde,“ vysvětluje.