Meteorit vstoupil do zemské atmosféry dne 16. ledna 2018 po velmi dlouhé cestě mrazivým vakuem vesmíru a na pár vteřin rozzářil oblohu nad kanadským Ontariem a středozápadem USA. Jeho pád a vzplanutí v atmosféře zachytily pouliční a průmyslové kamery.

Kromě nich sledoval sestup a rozpad vesmírného tělesa také meteoradar, díky čemuž se rychle podařilo lokalizovat úlomky, jež dopadly až na zem - respektive na zamrzlou plochu "Jahodového jezera" (Strawberry Lake) u michiganského městečka Hamburg nacházejícího se v okrese Livingstone. 

Nekontaminovaný, kamenný a studený

Mezinárodní vědecký tým tak měl možnost prozkoumat jeden z úlomků o velikosti vlašského ořechu, "když byl ještě čerstvý", uvedli vědci v nové studii, o které informuje server Science Alert. Jejich analýza odhalila více než dva tisíce organických sloučenin datovaných do doby, kdy byla sluneční soustava ještě mladá. Podobné sloučeniny mohly podle autorů studie stát za vznikem mikrobiálního života na naší planetě.

Protože se badatelé dostali k úlomku vesmírné horniny krátce po jejím dopadu, neprosákla do trhlin v její hmotě tekutá voda a nekontaminovaly ji ani žádné suchozemské spóry a mikroby. Zachovala se v nedotčeném stavu, což umožnilo odborníkům snáze vyhodnotit její složení.

"Fragment dopravený do Field Musea v Chicagu vypadal, jako by byl sebrán přímo ve vesmíru," uvedla spoluautorka nové studie Jennika Greerová, působící na katedře geofyzikálních věd Chicagské univerzity a současně v chicagském Field Museu věnujícím se přírodním dějinám.

Zdroj: Youtube

"Když vesmírné horniny vstupují do atmosféry, letí rychlostí několika mil za vteřinu a vzduch kolem nich se ionizuje. Extrémní teplo roztaví až 90 procent jejich hmoty. Zbytek horniny, který přežije průchod atmosférou, se zalije do milimetrové kůry z roztaveného skla, jež vznikla fúzí. Tento přeživší fragment meteoritu uvnitř skelné kůry pak představuje nedotčený záznam jeho geochemie ve vesmíru. A navzdory žáru, kterým těleso při průchodu atmosférou prošlo, je po odpaření vnější vrstvy jeho kamenné jádro po dopadu velmi, velmi chladné," popsal pro odborný titul Live Science mechanismus pádu meteoritu vedoucí autor studie Philipp Heck, chicagský univerzitní docent a kurátor sbírky meteoritů ve Field Museu.

"Slyšel jsem zprávy očitých svědků o tom, že když meteorit dopadl do kaluže po dešti, byl tak studený, že kaluž od něj zamrzla," dodal Heck.

Meteorit z dob počátků sluneční soustavy

Na základě poměru uranu (izotopů 238 a 235) k prvkům v rozloženém stavu jako olovo (izotopům 207 a 206) v michiganském meteoritu vědci určili, že jeho mateřský asteroid vznikl asi před 4,5 miliardou let. V té době procházel procesem nazývaným termální metamorfóza, protože byl vystaven teplotám až 700 stupňů Celsia. Poté se složení asteroidu za poslední tři miliardy let už nezměnilo.

"Podle analýzy vystavení meteoritu paprskům vesmírného záření se část horniny, která dopadla v Michiganu, odlomila od asteroidu při nárazu, k němuž došlo zhruba před 12 miliony let," uvedl Heck pro Live Science.

Protože byl meteorit od svého prvotního "žhavého" vzniku před miliardami let tak málo změněn, klasifikovali jej vědci jako "H4". Písmeno H označuje kamenný meteorit s vysokým obsahem železa a číslice 4 zase meteorit, který prošel termální metamorfózou dostatečnou ke změně jeho původního složení.

"Pouze čtyři procenta meteoritů dopadajících na Zemi spadají do kategorie H4. Když si je prohlížíme, tak se díváme na něco, co se blíží hmotě, která se začala formovat na počátku historie sluneční soustavy," uvedla Greerová.

Možná právě takový stál u vzniku života na Zemi

Podle nové studie našli vědci v meteoritu 2600 organických sloučenin nebo sloučenin obsahujících uhlík. A protože se od svého vzniku před 4,5 miliardou let téměř nezměnil, jsou tyto sloučeniny pravděpodobně podobné těm, které jiné meteority dopravily na Zemi v dobách, kdy teprve vznikala. "Mohly být mezi nimi také ty, jež zažehly na naší planetě život," uvedl Heck.

Transformace mimozemských organických sloučenin do podoby prvního mikrobiálního života na Zemi je "velký krok", který je stále zahalen tajemstvím, dosavadní indicie však naznačují, že organické sloučeniny jsou v meteoritech běžné - a to dokonce i v těch, jež vznikly termální metamorfózou stejně jako michiganský.

A v dobách, kdy naše planeta byla ještě mladá, na ni meteority dopadaly častěji než dnes. "Jsme si tedy celkem jisti, že přínos, jaký meteority znamenaly pro organický inventář Země, byl důležitý při zasetí života na naší planetě," uzavřel Heck. Nová studie byla online zveřejněna 27. října v titulu Meteoritics & Planetary Science.