Objekt vědci pojmenovali 'Oumuamua, což je havajské slovo znamenající něco jako "zvěd" nebo "posel". Na jeho mezihvězdný původ se přišlo díky jeho trajektorii, která silně naznačovala, že pochází z jiné hvězdné soustavy. Díky tomu se stal oficiálně prvním zaznamenaným mezihvězdným tělesem v historii.

Bez odpovědi však zůstala otázka, co vlastně představoval. Někteří vědci tipovali, že půjde o asteroid nebo mezihvězdnou kometu. Jiní, včetně astronoma Harvardské univerzity Aviho Loeba, předpokládali dokonce to, že jde o mimozemskou vesmírnou loď. A loni v dubnu se objevila obsáhlejší hypotéza čínských vědců, podle níž jde sice zřejmě o mezihvězdnou kometu, ale roztrhanou intenzivní gravitací dalších velkých vesmírných těles - tím vysvětlovala zvláštní podlouhlý "doutníkový" tvar, jímž se tento objekt vyznačoval.

Mezihvězdné Pluto

Několik nových článků publikovaných v odborném časopise American Geophysical Union nyní nabízí další teorii: 'Oumuamua byl šrapnel z malé planety v jiné sluneční soustavě.

"Pravděpodobně jsme vyřešili záhadu, co je 'Oumuamua, a můžeme toto těleso rozumně identifikovat jako kus ‚exo-Pluta‘, tedy planety podobné Plutu, jež se nachází v jiné sluneční soustavě," uvedl v tiskové zprávě Steven Desch, astrofyzik Arizonské univerzity a spoluautor nové studie. Informuje o tom Business Insider.

Desch spolu s dalšími autory studie zastává názor, že matečnou planetu tělesa 'Oumuamua zasáhl asi před půl miliardou let jiný vesmírný objekt. Tato srážka v podstatě "vystřelila" objekt 'Oumuamua směrem k naší sluneční soustavě.

Jakmile se toto těleso přiblížilo k našemu Slunci, nastal podle Deschova týmu tzv. "raketový efekt", známý i z pohybu komet; šlo o to, že sluneční zář odpařila část ledového těla objektu, který v důsledku tohoto odpařování zrychlil.

Složení tělesa nebylo známo, proto se k němu vědci pokusili dojít tak, že spočítali, jaké druhy ledu by se změnily z pevného na plynné skupenství rychlostí, jaká by mohla odpovídat raketovému efektu zaznamenanému u tělesa 'Oumuamua. Došli k závěru, že objekt tvořil pravděpodobně dusíkatý ledovec, podobný, jaký pokrývá povrch Pluta a jaký tvoří měsíc Triton obíhající Neptun.

Vesmírné ledové "mýdlo"

Když se 'Oumuamua přiblížil k naší sluneční soustavě - a tedy i ke Slunci -, začal se vrstev zmrzlého dusíku zbavovat. Do naší sluneční soustavy vstoupil podle autorů nové studie již v roce 1995, byť jsme o tom tehdy nevěděli, a během následujících let ztratil 95 procent své hmotnosti a roztavil se až na drobný zbytek zhruba o velikosti mrakodrapu.

V době, kdy si astronomové začali uvědomovat jeho existenci, tedy v roce 2017, se již rychlostí 315 431 kilometrů v hodině vzdaloval od Země, takže měli jen pár týdnů na to, aby ho studovali.

Pár omezených pozorování se podařilo provést díky několika pozemským dalekohledům a jednomu umístěnému ve vesmíru, ale v plném rozsahu vědci těleso prozkoumat nestačili. Nyní již je objekt 'Oumuamua příliš daleko a příliš malý na to, aby se dal za pomoci stávajících technologií dále sledovat.

Neúplnost shromážděných informací pak vedla k různým odhadům, co vlastně mohlo dané těleso být a odkud pocházelo. Vědci je původně klasifikovali jako kometu, ale tomu neodpovídalo plně odpařování plynů, které neprobíhalo tak, jak je obvyklé u komety. S představou asteroidu zase kolidovala trajektorie, rychlost a otáčení tělesa, které se nedaly vysvětlit pouhou gravitací.

Tvar a profil tělesa navíc neodpovídal ani kometě, ani asteroidu, aspoň ne žádným těmto objektům, které byly dosud pozorovány - objekt 'Oumuamua byl zhruba přes 400 metrů dlouhý, ale jen 34,75 metru široký, což byla záhada. Čínská studie z loňského dubna se ji pokusila vysvětlit velkým slapovým efektem pod vlivem gravitace jiného tělesa, podle autorů nové studie však může tento tvar vysvětlovat právě to, že těleso bylo složeno z dusíkatých ledovců.

"Jak se odpařovaly vnější vrstvy dusíkatého ledovce, tvar tělesa se postupně zplošťoval, stejně, jako se postupně zplošťuje mýdlo, když se při mytí otírá jeho vnější povrch," uvedl v tiskové zprávě další spoluautor studie Alan Jackson.

Úvaha o mimozemské lodi pořád žije

Živá ale zatím stále zůstává i hypotéza, že mohlo jít o mimozemskou loď. Při pozorování dalekohledem se totiž zdálo, že 'Oumuamua na rozdíl od většiny vesmírných hornin spíše zrychluje, než zpomaluje. I proto se astronom Avi Loeb domnívá, že to mohly být trosky vesmírného korábu "mimozemšťanů".

V knize, kterou Loeb vydal letos v lednu pod názvem "Mimozemšťan: První známka inteligentního života mimo Zemi" (Extraterrestrial: The First Sign of Intelligent Life Beyond Earth) popisuje těleso 'Oumuamua jako zaniklou část mimozemské technologie.

"Těleso se vyznačuje anomáliemi, které si určitě zaslouží pozornost - jsou to věci, které se neshodují s tím, co bychom očekávali. Někteří lidé říkají: no tak ty anomálie schovejme pod koberec, berme to konzervativně, ale s tím mám problém, protože když se něco s něčím neshoduje, měli bychom si to říci," uvedl Loeb loni v prosinci pro Business Insider.

Studie mezinárodní skupiny astronomů z roku 2019 však na základě analýzy všech dostupných dat dospěla k závěru, že Loebova teorie není pravděpodobná. "Nenašli jsme žádné přesvědčivé důkazy, díky nimž by se dalo upřednostnit vysvětlení objektu jako projevu mimozemské inteligence," napsali astronomové.

"Ta věc je divná a vysvětlit ji je nepochybně těžké. To však nevylučuje další přírodní jevy, jimiž se vysvětlit dá," shrnul celou věc astronom z Marylandské univerzity Matthew Knight.