Myši mají podobný mozek jako lidé. Pro výzkum depresí se ale nehodí

Myši jsou po desítky let používány jako pokusná zvířata mimo jiné proto, že jejich mozky jsou těm lidským z větší části podobné. Kromě některých detailů, v nichž tomu tak není.

Myši mají podobnou mozkovou kůru

Podle nového podrobného srovnání tisíců jednotlivých mozkových buněk obou živočišných druhů nejsou mozky laboratorních myší za lidský mozek pokaždé tou nejvhodnější náhradou. Některé zásadní rozdíly totiž mohou podle vědců stát nejen za výrazně vyššími duševními schopnostmi lidí, ale také za tím, že lidé jsou daleko náchylnější k některým chorobám. Výsledky srovnání vyšly ve studii, kterou 21. srpna uveřejnil časopis Nature.

Jste často ospalí? Alzheimer napadá buňky zajišťující bdělost, zjistili vědci

Podle studie mají lidské i myší mozky zhruba stejný počet typů buněk v mozkové kůře, tedy vnější vrstvě koncového mozku, který kryje bílou hmotu hemisfér a má na starost řadu sofistikovaných činností, jako je plánování, rozhodování a dokonce i vědomí. Podle neurovědkyně Rebeccy Hodgeové z centra mozkové vědy Allen Institute v Seattlu je těchto typů buněk v obou druzích mozků 75. Hodgeové tým došel k tomuto číslu srovnáním chování genů v jednotlivých myších buňkách s chováním genů v jednotlivých jádrech lidských buněk.

Ale jejich mozky reagují jinak na serotonin

Jedním z nejvýraznějších rozdílů mezi lidskými a myšími mozky je v chování genů, obsahujících pokyny, jak mají buňky vnímat hormon serotonin. Tento hormon funguje jako tzv. neurotransmiter, tedy přenašeč nervových vzruchů. Jako takový ovlivňuje náladu, paměť, vnímání bolesti, spánek i chuť k jídlu, ale také napětí hladkého svalstva. Jeho nedostatek tak může vést například k depresi, ale někdy i k vážnějším duševním poruchám, včetně maniodepresivní psychózy.

Dejte si pozor. Nadměrné pocení může signalizovat vážnou chorobu

Výsledky aktuální studie nyní naznačily, že typ buňky, která citlivě reaguje na serotonin, se u lidského a myšího mozku liší. Tento rozdíl může znamenat, že laboratorní myši nejsou vhodným objektem pro testování léčiv, které pomáhají s výše uvedenými nemocemi a jejichž podstatou je zvýšení serotoninu.

Svým genovým chováním se u myší a lidí liší také mikroglie neboli gliové buňky - jde o malé buňky vyskytující se v nervové tkáni, které se účastní imunitních dějů v nervové soustavě. Právě tyto buňky přitom mají zásadní vliv na nemoci, jako je Alzheimerova choroba nebo Parkinsonova nemoc.

Parkinsonova choroba si nevybírá. Mění život, zvyky a bere práci

Lidově řečeno, jde o to, že za normálního stavu pracují mikroglie v součinnosti s neurony a fungují v mozku jako "uklízečky", odstraňující nepořádek z přebytečného amyloidu – bílkoviny, která se v mozku hromadí s přibývajícím věkem. Někdy se ale "zblázní", stanou se agresívní a začnou ničit další mozkové buňky. K tomuto jejich "vzbouření" dochází nejčastěji tehdy, pokud od mozku dostávají déletrvající signály, že něco není v pořádku: například, pokud se člověk dlouhodobě pořádně nevyspí, při silném kouření a podobně. 

Pokud se potvrdí, že gliové buňky myších i lidských mozků reagují zásadněji rozdílně, může to změnit výzkum obou zmiňovaných nemocí, k němuž se zatím využívají právě laboratorní myši.