Historikové až doposud předpokládali, že první osadníci přišli na ostrov Madagaskar zhruba před čtyřmi tisíci let. Nově objevené zkameněliny vyhynulého ptáka jsou ale staré přibližně deset tisíc let. „Tyto fosilie svědčí o tom, že lidé osídlili Madagaskar minimálně o šest tisíc let dříve, než se předpokládalo,“ citoval zpravodajský web BBC doktora Jamese Hansforda, jenž působí v Londýnské zoologické společnosti.

Nový objev nevyvolává pouze otázky v oblasti historie lidstva, ale zároveň svědčí o radikálně odlišné teorii vymírání ojedinělého živočišného druhu. Stále sice platí, že Aepyornis vyhynul přibližně před dvěma tisíci lety, jeho zánik byl však navzdory obecně přijímaným teoriím dlouhodobým procesem.

„Zdá se, že naši předci žili na Madagaskaru společně s obřími ptáky a dalšími, dnes již vyhynulými, druhy po dobu více než devíti tisíc let,“ upozornil doktor Hansford.

Největší záhadou ale pro vědce zůstává, kdo byli záhadní lovci ptáků. „Otázka je jasná – kdo byli tito lidé. A kdy a za jakých okolností zmizeli?“ ptá se spoluautorka studie Patricie Wrightová z Newyorské státní univerzity. Následně si sama odpoví. „Neznáme původ těchto lidí a nebudeme ho znát, dokud nenajdeme více důkazů,“ říká Wrightová.

Největší vejce v ptačí říši

Proslulí „sloní ptáci z Madagaskaru“ zahrnovali dva úzce příbuzné rody, konkrétně Aepyornis a o něco menší Mullerornis. Lišili se sice svou velikostí, ostatní znaky měly ale společné. Mimo jiné mezi ně patřil velký zobák, který se skvěle hodil k louskání semen nebo k pojídání spadaných plodů stromů, a svalnaté dlouhé nohy, jež byly přímo předurčené k rychlému běhu.

Zástupci rodu Aepyornis dorůstali do výšky tří metrů, přičemž jejich váha se podle archeologů pohybovala mezi 350 až 500 kilogramy. Proslulí jsou i svými obřími vejci, jež svou velikostí předčila mnohá dinosauří. Ta měla asi 35 centimetrů na délku a objem kolem deseti litrů.