"V Mléčné dráze by se mohlo bez hostitelské hvězdy pohybovat několik miliard těchto volně plujících obřích planet," cituje web Science Alert slova Hervého Bouye, astronoma z Astrofyzické laboratoře (Laboratoire d'Astrophysique) z Bordeaux ve Francii.
Těžko se hledají
Darebné planety se rodí stejně jako jakékoli jiné ve víru plynu a prachu, v němž vznikají i typické sluneční soustavy, a mezihvězdnými tuláky se stávají díky tomu, že některé z těchto oblaků hmoty mohou být příliš malé na to, aby vytvořily v soustavě i její hvězdnou část. Planety, stvořené bez hvězdy v dohledu, pak putují bezcílně vesmírem, přičemž je těžké říci, kolik jich může být.
Na zodpovězení této otázky totiž chybí vědě data, neboť planety nezáří tak intenzivně jako hvězdy, a pokud ani kolem žádné hvězdy nekrouží, nelze je zaznamenávat jako exoplanety na základě toho, že by v pravidelných intervalech zastiňovaly při pohledu ze Země hvězdný svit.

Většinu nezbedných planet tak astronomové identifikovali jen na základě jednoho aspektu Einsteinovy teorie obecné relativity, známého jako gravitační čočka. Podle této teorie působí planeta nebo jiné masivnější vesmírné těleso jako vesmírná lupa, která z pohledu od Země ohýbá dočasně světlo objektů, které jsou za ní. Nezbedná planeta tedy vytvoří jakýsi "důlek v časoprostoru", protože masa jejího těla nakrátko zdeformuje světlo v pozadí.
K jejich bližšímu studiu je však potřeba velký vzorek takových planet, k nimž by se vědci mohli opakovaně vracet, sledovat je a analyzovat. Ten se ale dlouho nedařilo vytvořit.
Průzkum souhvězdí Hadonoše a horní poloviny Štíra
Nyní se astronomové rozhodli jako jakousi "vlečnou rybářskou síť" využít tisíce snímků pořízených dalekohledy ESO, a začali na nich skenovat záření zbytkovým teplem, které po mnoho milionů let vydávají novorozené planety. Díky tomu se jim konečně podařilo dát v souhvězdí Hadonoše a v horní polovině souhvězdí Štíra dohromady seznam těles, jež kandidují na "volně plující planety".
"Změřili jsme drobné pohyby, barvy a svítivost desítek milionů zdrojů ve velké oblasti oblohy a tato měření nám umožnila bezpečně identifikovat nejslabší objekty v této oblasti, nezbedné planety," říká astronomka Núria Miret-Roigová z Laboratoire d'Astrophysique v Bordeaux.

Těchto objektů bylo zhruba 170, je ale nepravděpodobné, že by se u všech potvrdilo podezření na nezbednou planetu. Stále je totiž možné, že některá tato tělesa budou dostatečně velká na to, aby se technicky kvalifikovala spíše jako slabě zářící hvězdy s nízkou hmotností.
Nová technika má přesto velký význam, protože konečně umožňuje shromažďování většího množství dat vedoucích k lepšímu pochopení původu nezbedných planet. Pro získání více informací o nich pak bude podle Bouye naprosto zásadní využití extrémně velkých dalekohledů ELT (Extremely Large Telescope). "Tyto objekty jsou extrémně slabé a pomocí současných zařízení lze pro jejich studium udělat jen málo," vysvětluje Bouy. Výzkum zveřejnil titul Nature Astronomy.