Měsíc objevil astronom David Kipping a jeho tým z Kolumbijské univerzity. Ve čtvrtek vydali v žurnálu Nature Astronomy studii, ve které svůj nález popisují. „Astronomové už našli více než deset tisíc kandidátů na exoplanety, ale exoměsíce je mnohem těžší najít. Je to neprobádané území," sdělil Kipping. Nový měsíc je 2,6krát větší než Země. Pro porovnání, náš Měsíc je naopak 3,7krát menší než naše rodná planeta.

Pro Kippingův tým to není poprvé, co učinil takový objev. Už v roce 2018 objevili odborníci prvního kandidáta na exoměsíc. Obrovské těleso je velké jako Neptun a obíhá exoplanetu zvanou Kepler 1625b. 

Největší měsíc Sluneční soustavy Ganymedes.
NASA zveřejnila strašidelné zvuky z vesmíru. Běhá z nich mráz po zádech

Bližší poznání měsíců, jako je jejich vznik, schopnost podporovat život a jejich role v potenciální obyvatelnosti jejich planety, by mohlo vést k hlubšímu porozumění toho, jak planetární systémy vznikají a vyvíjejí se.

Astronomové se cíleně snažili nový měsíc najít užitím logiky. Rozhodli se studovat ledové plynné obry, které objevil Keplerův teleskop na své misi. Ta začala v roce 2009 a trvala devět let. Na tento druh planet se zaměřili z toho důvodu, že v naší soustavě mají nejvíc měsíců právě plynní obři Jupiter a Saturn.

Tvrdohlavý signál

Jen jedna planeta ze sedmdesáti zkoumaných ale odhalila doprovodný signál, který by mohl být měsíc. Odborníci vypočítali, že je pouze jednoprocentní pravděpodobnost, že jde o něco jiného. „Je to tvrdohlavý signál. Vyzkoušeli jsme úplně vše, co jsme měli, ale stále přetrvává,“ sdělil Kipping.

Kipping a jeho tým ještě stále pracují na potvrzení toho, že jejich první objev z roku 2018 je opravdu exoměsíc. Nové těleso čeká pravděpodobně stejný osud. Pro konečné potvrzení toho, že tomu tak je, bude potřeba další pozorování Hubbleovým vesmírným teleskopem a vesmírným teleskopem Jamese Webba. Tato pozorování mají proběhnout v roce 2023. Mezitím tým vědců pokračuje ve shromažďování důkazů o pravosti jejich tvrzení.

Celý proces zpomaluje to, že oba měsíce obíhají kolem své planety déle než jeden pozemský rok. „Finální potvrzení vyžaduje, aby se přechody měsíce opakovaly několikrát,“ řekl Kipping. „To, že tyto měsíce mají tak dlouhou dobu oběhu znamená, že zde máme zatím jen dva přechody. To bohužel nestačí na to, abychom viděli požadovanou sérii měsíčních přechodů, kterou potřebujme pro potvrzení detekce,“ dodal.

Jakmile obhájí svá tvrzená, dokážou, že jsou exoměsíce stejně běžné jako exoplanety.

Úplné zatmění měsíce ve Vsetíně.
Vesmírné úkazy roku 2022: Lidé se dočkají dvou zatmění i okem viditelných planet

První planetu mimo naši sluneční soustavu objevili astronomové v devadesátých letech minulého století. Množství dalších planet objevili až díky odstartování Keplerova teleskopu. Ten měl za úkol hledat planety podobné Zemi mimo naši soustavu. „Planety jsou v porovnání s naším systémem úplně odlišné, ale způsobily revoluci v našem chápání toho, jak se tvoří planetární systémy,“ vysvětlil Kipping.

Podle Kippinga je pravděpodobné, že dva měsíce, které studují, jsou oproti jiným exoměsícům neobvykle velcí. „První objevy v jakékoliv studii bývají většinou něčím zvláštní, neobvyklé. V tomto případě je s naší omezenou technologií nejsnazší najít ty největší měsíce,“ dodal.

Hon za plynnými obry

Oba měsíce spolu sdílejí několik charakteristik. Jsou to pravděpodobně plynná tělesa, což poukazuje na jejich velikost a to, že jsou oba daleko od svých hostitelských hvězd. I přesto, že se v naší sluneční soustavě nachází více než dvě stě těchto přirozených satelitů, byl hon za jejich interstelárními bratry z velké většiny neúspěšný. Hlavním důvodem je jejich menší velikost, která oproti exoplanetám znesnadňuje jejich detekci.

Čínská sonda Čchang-e 5 u Měsíce.
Na Měsíci je voda. Snímky čínského vozítka to prokazují, prohlásili vědci

Astronomové už mimo sluneční soustavu objevili přes čtyři tisíce exoplanet. Najít je ale nebylo jednoduché. Mnoho z nich astronomové detekovali pomocí tranzitní metody nebo hledáním poklesků ve světle hvězd, když planeta prochází před svou hvězdou. Najít stejným způsobem exoměsíce je ale mnohem těžší, protože pokles ve světle je kvůli jejich velikosti jen nepatrný.

Je možné, že oba exoměsíce byly také kdysi planetami, které eventuelně větší planety, jako jsou Kepler 1625b a Kepler 1708b, vtáhly do svých oběžných drah. To je podle astronomů jedna ze tří hlavních teorií, jak měsíce vznikají. Dalšími jsou ty, že se srazí dvě vesmírná tělesa a měsíc vznikne z materiálu, který se z nich odlomí. Podle třetí teorie vznikají z plynu a prachu, který víří kolem hvězd a který vytvořil planety v počátcích sluneční soustavy.