Oba snímky podle muzejníků halí jistý závoj tajemna. Dosud totiž nedokázali zjistit, koho obrázky zvěčňují, ale ani kde se ve sbírce vzaly a odkud pocházejí. Jasné je pouze to, že jsou angloamerického typu, což jejich záhadnost jen zvyšuje, a vznikly někdy kolem roku 1845.

„Stoprocentně nejsou z Ústí. Bylo by samozřejmě možné je rozložit a podívat se, jestli někde není skryté logo ateliéru, kde vznikly. Byla by to ale sázka do loterie. Podle mne je zbytečné riskovat poškození, když je výsledek nejistý,“ odmítl Preclík.

Existují prý tři druhy daguerrotypií. Jednak evropská určená k zavěšení na zeď. Poté angloamerická s rámečkem a krabičkou, kterou vlastník nosil u sebe podobně jako medailon. Třetím druhem je stereoskopická, kde za pomoci optiky majitel sledoval dva různé snímky, což vyvolávalo optický dojem prostoru.

Vznik dokonalejších technik

Fotografové používali daguerrotypii přibližně 14 až 15 let. Pak vznikly nové a dokonalejší techniky fotografie. „Což je určitá ironie, jelikož vynalezení Louisi Daguerrovi trvalo 23 let,“ popsal Preclík.

Na prohlédnutí unikátních stříbrných obrázků, třeba v seriálu Exponát měsíce, si ale budou muset Ústečané počkat do ledna, kdy ve vitríně nebude přílišné teplo ani zima. Vyžadují totiž skladovací teplotu 18 stupňů Celsia a bývají choulostivé na přímé sluneční záření.

Nejstarší skupinovou fotografií světa je také daguerrotypie. Vlastní ji zámek Velké Březno a zobrazuje rodinu hraběte Karla Chotka. Její hodnota je nevyčíslitelná.

„Nevěděli jsme, jak starý a jak vzácný to bude snímek. Když jsme si přečetli deníky pana hraběte, padli jsme málem ze židle. Zmiňuje se o tom 4. listopadu 1839, dva měsíce po oznámení Daguerrova objevu. Mne velmi těší, že se u nás objevily další. To není konkurence,“ dodal kastelán zámku Miloš Musil.