Nyní vědci potvrdili, že zřejmě objevili dlouho chybějící článek ve vývoji homininů, přímých předků dnešního člověka.

Ačkoli lidem podobní savci existovali již před miliony let, většina z nich postupem času vymřela, aniž by po sobě zanechala hlubší stopy. Výskyt prvních opic je tak spolehlivě datován až do období přibližně před dvaceti miliony lety, přičemž první „lidské“ charakteristiky se u nich objevily asi před sedmi miliony let.

V období pleistocénu (asi před 2,3 – 1,4 miliony let) se objevuje i první „člověk“ – homo habilis (člověk zručný).

V roce 2008 byly v jihoafrické jeskyni Malapa nalezeny dvě poměrně zachovalé kostry do té doby neznámého druhu, který později dostal jméno Australopithecus sediba. Ten žil na území dnešní Jihoafrické republiky na počátku plestocénu, tedy přibližně před dvěma miliony let.

Poslední opice, nebo první člověk?

Fosilie Australopitheca sediba od počátku překvapovaly zejména pozoruhodnou kombinací „opičích“ a „lidských“ znaků. Pro paleontropology proto dlouho představovaly záhadu.

Například stavba končetin nově objeveného druhu poukazovala na to, že Australopithecus sediba strávil mnoho času lezením po stromech. Jelikož ale zároveň zdaleka překračoval homo habilis, vyloučena není ani možnost, že používal jednoduché nástroje.

Vědci proto dospěli k závěru, že je Australopithecus sediba úzce příbuzný s příslušníky rodu homo a představuje jakýsi vývojový mezičlánek mezi prvními lidmi a jejich předchůdci. Jeho existence zároveň dokazuje, že před dvěma miliony let se „člověk“ stále ještě houpal na stromech, upozornila CNN.

Kosti objevil devítiletý chlapec

Přelomový nález kosterních pozůstatků si připsal tehdy devítiletý Matthew Berger, syn jednoho z členů archeologického týmu, když hledal svého zaběhlého psa.

„Představte si, že by Matthew vylezl na skálu a našel svého psa bez toho, aby si všiml koster. Stačilo málo a nebavili bychom se o žádném Australopithecu sediba. Jeho fosilie by nadále ležely v kalcifikovaných sedimentech a čekaly, až je někdo objeví,“ citovala CNN z článku odborného časopisu Paleoanthropology.

„Právě náhodné objevy, jako byl ten, ke kterému došlo v jeskyni Malapa, nám připomínají, že stále nemáme kompletní obrázek toho, jak probíhala naše vlastní evoluce,“ konstatuje Paleoanthropology.