Každoročně na rozhraní září a října vědci úzkostlivě sledují nárůst její rozlohy i objemu. Letos ovšem dosáhla rozměrů, které byly zaznamenány dosud jedinkrát v historii jejího měření. Je největší a nejhlubší za poslední roky.

Rapidní růst začal letos nečekaně brzy. Světová meteorologická organizace (WMO) uvádí, že zvětšovat se začala už v půli srpna a že nyní má již rozlohu kolem 15 milionů kilometrů čtverečních. Zároveň ale předpokládá, že je na svém letošním maximu. Díra nyní pokrývá skoro celou Antarktidu, pro srovnání: je více než dvakrát větší než Spojené státy.

Proč je pro nás nějaká díra nad jižní točnou tak důležitá? Chrání nás totiž před radioaktivním ultrafialovým zářením, které mimo jiné způsobuje rakovinu kůže.

Variabilní útvar 

WMO na měření ozónové díry úzce spolupracuje s Atmosférickým monitorovacím systémem Evropské unie Copernicus (CAMS) nebo s americkou NASA. Výsledky pravidelného snímkování najdete na jejich stránkách.

„Ozónová díra je velmi variabilní útvar. Například ta letošní je svou velikostí hodně podobná té z roku 2018, která byla také dost velká. Rozhodně patří mezi ty největší za posledních patnáct let,“ řekl pro CNN ředitel evropského centra Copernicus Henri Peuch.

Její rozsah úzce souvisí s teplotami ve stratosféře. Zjednodušeně řečeno, čím větší mrazy, tím větší díra. Letošní zimní sezona, je třeba si uvědomit, že na jižní polokouli právě začíná jaro, byla velmi studená. Polární mraky nad Antarktidou, které hrají zásadní roli v ničení ozónu, se totiž formují jen při teplotách nižších než -78 stupňu Celsia. Ledové krystaly vzniklé v těchto mracích pak velmi ochotně reagují s atmosférickými částicemi, a pokud jsou vystaveny slunečnímu záření, okamžitě ničí molekuly ozónu.

Neobvyklé počasí 

Vědci z NASA tvrdí, že poslední roky bylo poškození ozónové vrstvy poměrně malé právě kvůli neobvyklému počasí na jižní polokouli, které zapříčinilo vyšší stratosférické teploty nad Antarktidou. I tak se ale WMO se domnívá, že do obvyklé velikost by se díra mohla vrátit ještě letos v prosinci.

Přesto podle ředitele Copernika Henri Peuche data potvrzují nutnost splnění závěrů Montrealského protokolu z roku 1987, který zakazuje emise chemikálií ohrožujících ozón do ovzduší. Jedná se především o halogenované chlorovodíky, známé jako freony. Podle předpovědi meteorologů z WMO by se hodnoty ozónu nad Antarktidou, pokud bude striktně dodržován Montrealský protokol, měly vrátit do situace před rokem 1980 v roce 2060.