Jeskyně nedaleko města Paisley v Oregonu jsou známým archeologickým a paleontologickým nalezištěm a těší se trvalé vědecké pozornosti. Objev výkalů je staršího data, teprve nyní však byly prostudovány novou metodou, která přispěla k sílící vědecké shodě, že lidé žili na severoamerickém kontinentu ještě před vznikem kultury Clovis.

Tato kultura je datována do doby asi před 11,5 tisícem let a představuje nejrozšířenější paleolitickou kulturu v Severní Americe. Nejrozšířenější, ale zřejmě nikoli nejstarší.

Kdo to tady nechal?

DNA vyschlého exkrementu bylo analyzováno již dříve, ale nová studie zvolila jiný postup a zaměřila se na hledání stop po lipidech, tedy mastných přírodních látek včetně cholesterolu, které se nacházejí ve střevech lidí a zvířat.

"O tom, kdy a jak se lidé poprvé usadili v Americe, se léta intenzívně debatovalo. My jsme se snažili pomocí odlišného přístupu prokázat, že v oblasti Great Basin (Velké pánve či Velké kotliny, rozsáhlé suché a hornaté oblasti nacházející se mezi Skalnatými horami a Sierrou Nevadou, pozn. red.) žili lidé už v období před Clovisem, a tím tuto otázku jednou provždy vyřešit," uvedla geoarcheoložka Lisa-Marie Shillitová z Newcastle University ve Velké Británii.

Datování fosilního výkalu (koprolitu), obsahujícího zbytky hovězího masa, vědci provedli radiokarbonovou metodou, nadále se však diskutovalo o tom, zda tento výkal skutečně pochází od člověka. Na DNA se nedalo jednoznačně spoléhat, protože 14 tisíc let je velmi dlouhá doba a vzorek mohl být v jejím průběhu vícekrát kontaminován, jak se posouval v usazeninách.

Právě proto vědci začali analyzovat lipidy, které se uchovávají lépe než DNA a jejich kontaminace je mnohem méně pravděpodobná. A právě jejich výzkum naznačil, že studované "nadělení" v jeskyních skutečně zanechal člověk, takže lidská populace obývala Velkou kotlinu už v přehistorických dobách ještě před nástupem kultury Clovis.

Už tehdy žil pes po boku člověka

S lidskými lipidy byly smíchány také lipidy psů, což naznačuje, že už tehdy byli psi věrnými společníky žijícími s lidmi bok po boku. Jejich výskyt je přitom další známkou toho, že lidé v té době žili domestikovaně a budovali si svá obydlí, která si vybavovali. O tom svědčí i nález zbytků materiálů sloužících k výrobě koše, jež se našly rovněž v jeskyních. I jejich datování potvrzuje výsledky z analýzy lipidů.

"Naše studie se také zaměřuje na přetrvávající kritiku, která zpochybňuje dřívější analýzy DNA coby důkaz, že jeskyně v Paisley představují nejstarší známé lidské osídlení Severní Ameriky. Potenciální kontaminaci DNA proto ověřujeme analýzou biomarkerů ve stolici. Ta sice naznačuje, že DNA se do starších jeskynních usazenin a koprolitů mohla dostat z mladších lidských osídlení, ale také potvrzuje, že lidé tábořili v jeskyních již před 14 200 lety," uvedl pro web Gizmodo geoarcheolog John Blong z Newcastle University.

Ne všechny analyzované vzorky hovězího masa sice prošly lidským traktem, ale více než polovina ano, a dva z nich pocházely z nejstarší vrstvy staré 14 tisíc let. Nová studie navíc kromě dalších informací o historii jeskyní vědcům připomněla, jak dobré je kombinovat různé metody měření a identifikace.

Jací byli?

Podle webu Science Alert mají vzorky výkalů získané z paisleyských jeskyní "tu čest" být nejstaršími koprolity, jaké kdy byly na západní polokouli objeveny. Skutečné osídlení Severní Ameriky však může být ještě starší, jen po něm zkrátka nezůstal podobně přesvědčivý fyzický důkaz. 

Průzkum nalezených výkalů ani teď nekončí. Vědci se totiž chtějí dozvědět ještě víc o zvycích a tradicích oné pradávné lidské civilizace, která je zde zanechala, například složení potravy. Zatím se zdá, že byla poměrně rozmanitá, kromě hovězího masa se našly totiž také stopy semen, hlodavců, hmyzu a rostlin. 

"Dosud se věda hodně soustředila na to, kdy a jak se lidé na kontinent dostali. Otázky, jak toto rané osídlení vypadalo a jaký vztah měly prehistorické lidské civilizace k okolními prostředí, zůstávaly trochu stranou," uvádí Shillitová. "Teď se chceme víc dozvědět o těch lidech samotných. Žili v dobách, kdy se prostředí kolem rychle měnilo. Chceme vědět, jak se této změně přizpůsobili. Co jedli a jak se jejich jídelníček proměňoval? To nás teď zajímá."