„Název jsme si vymysleli už na základce. Jedná se vlastně o ultimátní recyklační zařízení na zpracování biologického odpadu. A to s co nejvyšší účinností, tedy až sto procent,“ řekl v prostorech skleníku mladý vizionář a mluvčí celé party Rudolf Samuel Mašek.

V experimentálním skleníku, který vyrostl teprve nedávno, už nyní bublá v kádích biologický odpad a jen o kus dál jsou vysazeny rostlinky živené hydroponií, tedy bez půdy, jen v živném roztoku. „Už na základce jsme řešili různé otázky. Já tenkrát přišel s nápadem na aquaponické jednotky. Dominik Mareš však chtěl stavět bioreaktor. Nakonec nás napadlo, že by tyhle dvě věci mohly fungovat spolu,“ nastínil začátky cesty Mašek.

Výsledkem jejich práce by měl být systém, který dokáže takřka beze zbytku zpracovat biologický odpad. A navíc s uhlíkově zápornou stopou. „Naším snem je, aby náš Aqua-reaktor produkoval celou škálu produktů. A to od potravin, například náhražek masa či kůže, až po náhražky stavebních materiálů. Také by měl být schopen generovat energetické složky. Například bioplyn či oleje,“ dodal mladý vědec a nastínil, jak by měl v budoucnu jejich vynález fungovat. „Například město by posekanou trávu již neposílalo na kompost, ale spolu s dalším biologickým odpadem, například z domácností či školních jídelen, by se dovezl do našeho reaktoru. Z dovezeného materiálu by pak nevznikla jenom energie, ale další produkty a organické suroviny,“ doplnil Mašek.

Momentálně je trojice kamarádů vědců ve fázi ověřování svých tezí a problematik ze získaných informací. Následný krok je sepsání studie z niž by se vycházelo při výstavbě prvního plně funkčního Aqua reaktoru. „Pokud půjde vše podle plánu, tak se domnívám, že finální Aqua reaktor postavíme tak za pět až osm let,“ dodal Mašek. Své využití by měl podle vědců nalézt jejich vynález nejenom v městských aglomeracích, ale také v domácnostech a na vesmírných stanicích. „Zkrátka všude tam, kde jsou lidi a vzniká organický odpad,“ dodal Mašek.