Bezbarvý plyn složený z atomu vodíku a chloru představoval pro vědce novou záhadu. Jak se na tuto planetu vlastně dostal?
"Chlorovodík jsme objevili na Marsu poprvé. Jde o vůbec první detekci halogenového plynu v marťanské atmosféře. Znamená to nějaký nový chemický cyklus, který je třeba pochopit," uvedl podle serveru Science Alert fyzik Kevin Olsen z Oxfordské univerzity ve Velké Británii.
Vědci dávají na výskyt plynů obsahujících chlor v atmosféře Marsu pozor, protože by mohl potvrdit, že červená planeta je vulkanicky aktivní. Pokud by však chlorovodík vznikal sopečnou činností, měl by stoupat jen ve velmi omezeném prostoru a provázely by ho další sopečné plyny.

Jenže u chlorovodíku zaznamenaného sondou ExoMars nic z toho neplatilo. Během prachové bouře se táhl podél severní i jižní polokoule Marsu a nepřítomnost dalších sopečných plynů byla podle Science Alert až do očí bijící.
To naznačuje, že plyn vznikl nějak jinak. K pochopení, o jaký proces asi šlo, si vědci pomohli analogií s podobnými jevy na Zemi.
Klíčem je sůl a pára z ledu
Ke vzniku chlorovodíku vede vícefázová cesta, vyžadující několik klíčových ingrediencí. Na začátku je potřeba chlorid sodný, tedy běžná sůl, jež zbyla po odpařování slané vody. Tohoto prvku je na Marsu spousta, vědci jej považují za pozůstatek pradávných solných jezer. Když prachová bouře rozvíří povrch planety, dostane se sůl do atmosféry.

V další fázi přijdou ke slovu "ledové čepice", jež pokrývají póly Marsu a během léta se zahřívají a odpařují. Pokud se vodní pára, jež touto sublimací vznikne, smísí s uniklou solí, uvolní výsledná chemická reakce chlor, jenž pak dále reaguje, až vznikne chlorovodík.
"Potřebujete vodní páru, aby se uvolnil chlor, a potřebujete vedlejší produkt vody - vodík, aby vznikl chlorovodík. Voda je v tomto chemickém procesu zcela zásadní," uvedl Kevin Olsen.

"Pozorujeme také souvztažnost s prachem: chlorovodíku v atmosféře přibývá, když v ovzduší vzroste prašnost, což je proces, jenž souvisí se sezónním ohřevem jižní polokoule."
Správnost tohoto modelu podporuje podle Science Alert i detekce chlorovodíku během následující prašné sezóny v roce 2019, kterou tým stále analyzuje.

Na potvrzení dané hypotézy se však stále ještě čeká, komplexnější obrázek o jednotlivých cyklech celého procesu mohou vědcům poskytnout až další pozorování. Laboratorní experimenty a simulace jim mezitím mohou pomoci potvrdit nebo vyloučit různé mechanismy, jimiž chlorovodík do marťanské atmosféry uniká.
Výzkum byl publikován v časopise Science Advances.