Skutečnost, že velkou část povrchu Marsu pokrývají sopky a lávové proudy, objevilo lidstvo v roce 1971 díky americké vesmírné lodi Mariner 9. Od té doby se vědci o geologické minulosti Marsu hodně dozvěděli - mimo jiné to, že tato planeta je domovem největší sopky sluneční soustavy - vulkánu Olympus Mons.

Zlepšování pozorovací technologie pak umožnilo odhalit i přítomnost lávových trubic na Marsu. Ty vznikají při toku lávy, kdy na povrchu láva vychládá a tuhne, zatímco vnitřkem se dá valí rozžhavený proud. Když odteče, zůstane po něm síť dlouhých dutých sopečných jeskyní. Ty lze najít na Zemi, na Měsíci a také na Marsu. 

Pozoruhodné je to, že ačkoli je Země větší než Mars, jsou pozemské lávové trubice menší než ty marťanské. To ukázal i již zmíněný objev propadlého stropu. Průměr otvoru činí podle vědeckých odhadů 50 metrů, což znamená, že lávová trubice ukrytá pod ním by měla mít minimálně tuto šíři. Na Zemi přitom nejširší lávové trubice dosahují šířky zhruba jen 14 až 15 metrů a obvykle jsou mnohem užší.

Když se hodí pro mikroby, hodí se i pro lidi

Podle některých vědců by měl mít průzkum lávových trubic na Marsu prioritu před jinými výzkumy, protože právě tyto jeskyně skýtají možnost, že se v nich mohl udržet jednoduchý mikroorganický život, který v nich našel úkryt před nehostinným venkovním prostředím. Pokud na Marsu někdy v minulosti život byl, pak jsou tyto trubice nejpravděpodobnější místo, kde mohl přečkat až do dneška.

Tento názor zastává například vědecký novinář Sid Perkins. "Jestli na Marsu někdy existoval život, mohl se s vývojem planety uchýlit před stále drsnějšími povrchovými podmínkami právě do takového útulku. Někteří vědci naznačují, že v podzemních rájích červené planety může mikrobiální život skutečně zůstat zachován," uvedl Perkins v článku "Základní koncept: Lávové trubice mohou být útočištěm pro pravěký mimozemský život i pro budoucí lidské průzkumníky". 

Jsou-li tato podzemní útočiště dost dobrá pro marťanský mikrobiální život, mohou být dost dobrá i pro člověka. Podle některých vědců by tedy budoucí lidské základny mohly být vybudovány právě uvnitř těchto trubic.  

"Lávové trubice by mohly představovat štít před kosmickým a slunečním zářením a před dopady mikrometeoritů, které povrch vesmírných těles často bombardují. Navíc mají velký potenciál pro vytvoření prostředí, v němž se během dne a noci příliš nemění teploty," uvedl podle webu Science Alert Francesco Sauro, spoluautor srovnávací studie lávových trubic na Zemi, Marsu a Měsíci.

Jak se dostat dovnitř

Stále však zůstává otázka, jak tyto trubice prozkoumat. Ačkoli existuje velká pravděpodobnost, že se podobají těm pozemským, nikdo se do jejich nitra zatím nepodíval. Kromě pár snímků zachycujících část dna trubic nemají vědci s čím pracovat.

Jejich průzkum přitom není bez rizika, astronauti nejsou jeskyňáři ani horolezci, navíc speleologický průzkum neznámého podzemí na cizí planetě představuje příliš velké riziko na to, aby mu vesmírné agentury vystavily své lidi.

První průzkum by tak měly provést stroje, a vědci už přemýšlejí, jaký robot by se pro takový účel hodil nejlépe. Jedním z konceptů je tzv. Moon Diver (Měsíční potápěč), což je vynález Laury Kerberové, pracovnice Laboratoře proudového pohonu NASA (Jet Propulsion Laboratory), jež se zabývá vývojem pohonných jednotek pro vesmírné lodi a další letouny NASA.

Kerberová se svými lidmi prosazovala výpravu na Měsíc, která by prozkoumala jámu nacházející se v oblasti Moře klidu (Mare Tranquillitatis). Návrh zahrnoval stacionární přistávací modul, který by přistál poblíž jámy a uvolnil malé dvoukolové vozítko (nazvané Moon Diver), jež by se přiblížilo k otvoru a spustilo do něj, přičemž by bylo kabelem stále spojeno s přistávacím modulem.

Tento projekt sice nakonec kvůli finanční náročnosti zelenou nedostal, ale koncept vozítka zůstal. Je tedy možné, že v případě planety Mars dojde Moon Diver přece jenom svého využití. V porovnání s dalšími zvažovanými misemi k mimozemským vesmírným tělesům, u nichž lze předpokládat existenci mimozemského života (například k měsíci Europa planety Jupiter nebo k měsíci Titan planety Saturn), se průzkum marťanského podzemí jeví jako jednodušší a levnější. Stále však jde o hudbu budoucnosti.