Noční svítící oblaka, zvaná také polární mezosférické mraky nebo nocticulenty, byla poprvé zaznamenána pár let po výbuchu sopky Krakatoa v roce 1883, který poslal do horních vrstev atmosféry tuny sopečného popela. Za zmínku přitom stojí, že jedním z prvních pozorovatelů těchto mraků byl český geofyzik Václav Láska, který je spatřil a popsal 10. června 1885.

Když pak v roce 1908 vybuchl nad Sibiří tunguzský meteorit, jejich počet opět vzrostl. Dodnes představují trochu tajemný a ne zcela prozkoumaný meteorologický jev. A jak zjistila NASA, v poslední době jich přibývá. 

Tyto elektrické modrozeleně zářící mraky tvoří krystalky zmrzlé vody a vyskytují se v nadmořské výšce 47 až 53 mil (80 až 85 kilometrů), takže jde o nejvýše položené mraky v zemské atmosféře. Lze je pozorovat jen krátce po soumraku nebo před rozbřeskem, kdy je zpod horizontu ozáří sluneční svit, zatímco spodní vrstvy atmosféry jsou v zemském stínu. 

Zdevastovaná krajina po pádu tunguzského meteoritu:

NASA začala studovat tyto mraky a podmínky jejich vzniku v roce 2007 prostřednictvím satelitu AIM (název satelitu tvoří zkratku slov Aeronomy of Ice in the Mesosphere, tedy aeronomie ledu v mezosféře). "AIM a další výzkumy ukázaly, že k vytvoření nočních svítích oblaků jsou potřeba tři věci: velmi chladná teplota, vodní pára a meteorický prach," uvedl pro server Mothe Nature Network James Russell, vědec zabývající se atmosférou a planetárním výzkumem na americké hamptonské univerzitě. "Meteorický prach poskytne podklad, na němž se udrží vodní pára do doby, než vlivem chladné teploty zmrzne," dodal.

Za vše může Krakatoa

Skutečnost, že se svítící mraky poprvé objevily až po výbuchu sopky Krakatoa před 136 lety, je dána nejspíš tím, že tato erupce "naočkovala" horní vrstvu atmosféry velkým množstvím sopečného prachu, díky čemuž se mraky rozšířily a bylo je vidět i nad obydlenými oblastmi. V této souvislosti je ale pozoruhodné, že podobný jev nastává i nyní. NASA uvádí, že podle jejích pozorování se modré zářící formace mraků nejenže objevují na obloze dřív (většinou bývaly viditelné jen během června nebo července), ale také se šíří za polární oblasti.

Podle vědců to může být způsobeno zvýšeným množstvím metanu v horní atmosféře. Po stagnaci na počátku 21. století začalo totiž množství tohoto plynu v atmosféře od roku 2007 stoupat a výrazně poskočilo v letech 2014 a 2015. "Když se metan dostane do horní atmosféry, je řadou reakcí okysličován a přemění se ve vodní páru. Ta pak umožňuje vznik ledových krystalů nezbytných pro nocticulenty," vysvětluje Russell. 

Metan je přitom skleníkový plyn zachycující teplo, který je v tomto směru zhruba třicetkrát účinnější než oxid uhličitý, takže může vést k daleko silnějšímu skleníkovému efektu. Zvýšený výskyt svítících nočních mraků tak může být podle vědců další známkou globální změny klimatu, způsobené lidskou činností.