Pohledem Jiřího VojáčkaZdroj: DeníkŠestačtyřicátý prezident Spojených států Joe Biden před několika dny pronesl projev, který podle mnoha pozorovatelů znamenal zlomový moment v současném soupeření Západu s diktaturami kolem Ruska, Číny, Severní Koreje a Íránu.

Prezident Biden v něm politicky spojil válku na Ukrajině s děním na Blízkém východě ve dvě dějiště téhož konfliktu a pojmenoval to, o čem se v kuloárech amerických a evropských institucí poslední roky jen potichu šeptá, totiž že se protivníci Západu připravují na velkou válku.

Ruský prezident Vladimir Putin během oslav Dne vítězství v Moskvě, 9. května 2023Ruský prezident Vladimir Putin během oslav Dne vítězství v Moskvě, 9. května 2023Zdroj: Profimedia/Gavriil Grigorov, Sputnik, Kremlin Pool Photo via AP

Ať už bude její první obětí Tchaj-wan nebo nějaký stát ve východní Evropě, zdá se, že ve chvíli, kdy Rusko vydává polovinu svého rozpočtu na zbrojení a Čína trhá rekordy v počtech divizí i zaváděné techniky, je čas si začít klást otázky o budoucnosti našich armád.

Postoje občanů z hlediska vlastenectví nebo reakcí na případný ozbrojený konflikt:

Cvičení Safeguard 2023 prověřilo součinnost Armády ČR, Policie ČR a specialistů společnosti ČEZ při případné ochraně Jaderné elektrárny Temelín
Polovina Čechů chce vojenskou službu. Čtvrtina by ale v případě války emigrovala

Západ sice klopýtavě zbrojí, alespoň tak, jak mu to umožňují oslabené výrobní kapacity, ale jak tvrdí analytik serveru Politico, Andrew Michta: „Spojené státy a celý Západ by se měly začít ptát, zda je jejich model plně dobrovolnických sil schopen vytvářet potřebné vojenské schopnosti zejména pokud jde o vycvičené zálohy. A vzhledem k nové realitě, které čelíme v Evropě a Asii, je čas na přehodnocení. Musíme si uvědomit, že současný počet mužů a žen v uniformách jednoduše nestačí na úkoly, které nás čekají. Armády, námořnictvo a letectvo Západu jsou příliš malé na to, aby dokázaly reagovat jak v Atlantiku, tak v Tichomoří, ve dvou vzájemně propojených operačních prostorech, které budou určovat výsledek jakéhokoli budoucího globálního konfliktu.“

Češi si přejí návrat prezenční služby

V květnu 2023 polský odborný portál Defence24 uspořádal v několika středoevropských zemích, včetně České republiky, rozsáhlý průzkum, týkající se otázek obrany státu, věnovali jsme se mu zde. Kromě jiných témat se dotýkal také obnovení prezenční vojenské služby na braneckém základě.

K všeobecnému překvapení by 50 procent obyvatel návrat povinné vojny přivítalo. O několik měsíců dříve přitom podobný exkluzivní průzkum pro Deník konstatoval, že tento názor má podporu dokonce dvoutřetinovou. Ať už jsou přesná procenta jakákoli, je zjevné, že návrat prezenční služby je téma, které ve společnosti významně rezonuje.

Základní vojenská služba u nás byla zrušena v roce 2004 v době, kdy byli branci k vojenské službě odváděni na dobu jednoho roku. Vojna zpravidla sestávala z tříměsíčního základního výcviku a devítiměsíčního nasazení u příslušné jednotky, kde voják vykonával činnost, ke které byl vyškolen. Jezdil s tankem, dělal leteckého mechanika, spojaře, řidiče nebo třeba kuchaře.

Povinná vojenská služba si u nás za staletí, kdy byla součástí života obyvatel naší země, získala velmi negativní pověst. Branecká armáda byla sice levnější než profesionální a umožňovala mít ve zbrani stále velké množství vojáků, ale její kvalita byla nízká a vojenskou službu provázela řada známých defektních jevů, zejména šikana mezi vojáky základní služby.

Vojenské cvičení v ČR:

Kromě toho, co generace dnešních padesátníků pamatuje pod slovem vojna, však ve světě existuje řada jiných forem zapojení společnosti do obrany státu. Známý je příklad Švýcarska, kde mají záložníci doma nejen uniformy, ale i zbraně. Každý jistě někdy slyšel příběhy o bojových vozidlech, zaparkovaných v garážích soukromých domů. Mnohem zajímavější je však program, který probíhá v Izraeli.

Izraelská cesta zapojení společnosti do obrany státu

Po ukončení střední školy musí většina izraelských studentů sloužit v armádě, a to jak muži (32 měsíců), tak ženy (24 měsíců). Základní výcvik trvá čtyři měsíce a jeho účastníci se „učí hodnotám a základům bojové služby, včetně vojenské disciplíny, fyzické přípravy, operací v terénu, výcviku se zbraněmi a střelby.“ Po dokončení výcviku se oficiálně zařadí do vojenských jednotek.

Izraelská armáda poblíž hranic s pásmem Gazy. Ilustrační foto.Izraelská armáda poblíž hranic s pásmem Gazy. Ilustrační snímekZdroj: ČTK

Kromě standardní povinné vojenské služby má však izraelská armáda řadu dalších různě dlouhých a různě intenzivních programů, kterými cvičí občany k obraně Izraele. Jsou zde speciální programy pro ženy, pro hendikepované, pro židy ze zahraničí, samozřejmě také náhradní služba pro odpůrce nošení zbraně. Jedním z nejzajímavějších programů je pak takzvaná Marva (Šalvěj).

Účastníci Marvy cestují po Izraeli, navštěvují základny izraelské armády, poznávají život vojáka a zároveň se učí o armádě samotné. Marva se vyznačuje větším důrazem na disciplínu než na fyzickou zdatnost ve srovnání se základním výcvikem pro bojové jednotky v armádě a celá se odehraje během osmi týdnů.

Program Šalvěj

Během prvního týdne se účastníci kurzu seznamují s pravidly a armádní disciplínou a se všemi členy jejich jednotky. Zúčastní se několika pochodů a základního výcviku se zbraní, zakončeného na střelnici. Projdou sportovním testem a první víkend stráví s ostatními na základně, včetně šábesu (soboty). Druhý týden čeká jednotku výcvik v terénu.

Frekventanti vybudují vlastními silami vojenský stanový tábor, ve kterém poté v dalších dnech v polních podmínkách žijí. Podstoupí další výcvik, zaměřený například na maskování v terénu, a to jak ve dne, tak v noci. Druhý šábes mají volný a mohou opustit jednotku.

Povinné dva roky v zeleném jsou minulostí:

S kamarády. Pamětní fotka s kamarády z vojny pochází z února 1968, pořízená byla v Levoči. Luboš Koutný je na snímku v horní řadě první vpravo
Vojna není kojná. Poznaly to stovky tisíc mladých mužů. Kdo měl „modrou“, vyhrál

Pro třetí týden se účastníci přesunují na sever země k hranicím s Libanonem. Zde se svými veliteli cestují a seznamují se s izraelskou vojenskou historií. Čtvrtý týden převažují cvičení v terénu, navigace, čtení map, základy topografie. Důležité je přitom zmínit, že nejde jen o cvičení v otevřeném terénu, ale také v zastavěných oblastech. Pátý týden výcviku je věnován fyzičce. Frekventanti sportují, intenzivně fyzicky trénují na vojenské základně i mimo ni, včetně tréningů na speciálních vojenských překážkových dráhách.

V šestém týdnu se učí bojovat. Se zkušenými vojáky pravidelné armády stráví čas u jednotek, účastní se přednášek a ostrého bojového výcviku, a to se zbraní i bez ní, samozřejmostí jsou další střelby.

Památník holocaustu Jad VašemPamátník holocaustu Jad VašemZdroj: EdoM, public domain, via Wikimedia Commons

Sedmý týden zasvětí prohlídce důležitých míst Izraele a učením se o jeho historii, aby pochopili, co se vlastně učí bránit. Navštíví památník holokaustu Jad Vašem, projdou si kolébku židovství, Jeruzalém, provedou obřad u Zdi nářků, víkend pak s ostatními tráví na základně.

V posledním týdnu se shrnuje vše, co se v kurzu naučili. Poprvé se při společné akci potkají s velitelem základny, projdou fyzickým sportovním testem a připravují se na slavnostní obřad ukončení výuky, kterým jejich účast v programu končí. 

Vojenská služba u nás

Česká armáda za poslední tři roky zdvojnásobila svůj rozpočet z 88 na 160 miliard korun a politická reprezentace do zákona vtělila dvouprocentní minimum vojenského rozpočtu ve vztahu k HDP. Kromě prostředků na lepší plánování nákupů vojenské techniky to znamená, že bude mít armáda v budoucnu také prostředky na to, obnovit povinnou vojenskou službu, pokud by se společnost, politici a vojáci shodli, že je to v současné bezpečnostní situaci v Evropě rozumné.

Nyní už by však nešlo o to, aby naše armáda nabobtnala jako v dobách Varšavské smlouvy. Ale aby bylo obyvatelstvo základně vyškoleno v zacházení se střelnými zbraněmi, rozeznávání základní vojenské techniky, orientaci v prostředí, základech záchranných prací, ochrany před zbraněmi hromadného ničení, zkrátka aby každý občan získal základní znalosti pro budoucí obranu země. Takový kurz, ať už by měl dva měsíce jako v Izraeli, nebo tři, jako měla výcviková část základní vojenské služby do roku 2004, by každopádně nebyl o přípravě na válku, ale o přípravě na život.

Se znovuzavedením alespoň šestiměsíční základní vojenské služby souhlasí plných 68 procent českých respondentů:

Výcvik armádních rekrutů ve Vyškově.
Češi by poslali mladé na vojnu. Návrat povinné služby podporují dvě třetiny lidí

Místo stovek vojenských základen po celé zemi, které armáda musela udržovat v dobách původní základní vojenské služby, by mohly, stejně jako v jiných zemích, vzniknout dvě obří výcvikové základny s veškerým zabezpečením a podporou na jednom místě. V našem případě nejspíše poblíž největších výcvikových prostorů Hradiště na západě Čech a Libavá na severní Moravě. Výcvikové programy jsou už přitom v různých délkách zpracovány a ačkoli se to málo ví, velitelství výcviku stále cvičí nové vojáky, ať už zájemce o službu v armádě, či ty, kteří chtějí být v aktivních zálohách.

Nové výcvikové jednotky by byly propojeny s jednotkami aktivních záloh (dá se předpokládat, že aktivní zálohy by tvořily minimálně část velitelského sboru) a také s bojovými jednotkami pravidelné armády, jejichž důstojníci by nové výcvikové divize vedli. Výcvik by mohl navazovat na projekt POKOS, aktivní zálohy i pravidelná armáda by pak z výcvikových jednotek mohly do budoucna zároveň čerpat dobrovolníky.

Vojáci zařazení do 6. úkolového uskupení Armády ČR absolvovali v létě komplexní polní výcvik ve vojenském prostoru Libavá před odjezdem na misi do afrického MaliVojáci zařazení do 6. úkolového uskupení Armády ČR absolvovali komplexní polní výcvik ve vojenském prostoru Libavá před odjezdem na misi do afrického MaliZdroj: se souhlasem Armády ČR

Každý rok u nás dospívá zhruba šedesát tisíc mužů a stejný počet žen. Pokud by kurz byl pouze pro muže, znamenalo by to, že by obě výcvikové jednotky každé tři měsíce cvičily zhruba sedm a půl tisíce frekventantů. Otázka účasti žen je pak otázkou ryze politickou.

Investice do budoucnosti

Během těch několika týdnů v uniformě se mladí lidé každopádně naučí základním vojenským znalostem, ale také neocenitelným dovednostem životním. Zlepší si fyzickou zdatnost, disciplínu a schopnost týmové práce, které jsou užitečné ve všech oblastech života. Účast ve vojenském kolektivu povede k rozvoji pocitu jednoty, vzájemného respektu a porozumění bez ohledu na původ nebo budoucí profesní dráhu účastníků.

Tím, že absolvují stejný výcvik, budou čelit stejným výzvám a překonávat stejné překážky, budou mezi sebou budovat mosty a posilovat pocit společné odpovědnosti za bezpečnost a budoucnost našeho národa.

Co byste říkali na povinný vojenský kurz? Zapojte se do ankety Deníku: 


Nahrává se anketa ...

Moderní vojenská služba tak pomůže vytvářet připravené a odolné občany, kteří jsou schopni se v době krize postavit na vlastní nohy a podpořit jeden druhého i společnost jako celek. Nejen ve válce, ale také během přírodních katastrof, pandemií nebo jiných nepředvídatelných výzev, kterým můžeme jako národ čelit. Takový program by pak byl investicí do našich lidí a naší budoucnosti.

Investicí do osobního rozvoje, ale i národní jednoty a připravenosti čelit hrozbám, které před námi stojí.