Pestré kolekce roztroušené kolem míst přistání šesti misí Apollo jsou na měsíčním povrchu stále, i když lze předpokládat, že se na stavu předmětů už notně podepsal čas a především tvrdé prostředí. Některé věci byly na Měsíc poslány zcela záměrně, řada dalších tam zůstala z pragmatického důvodu - čím větší nepotřebné hmotnosti se astronauti zbavili, tím více měsíčních kamenů mohli vzít s sebou domů.

"Člověk by si myslel, že NASA má úplný seznam - poslali nahoru nějaké věci, pak se astronauti s něčím vrátili, všechno se spočítalo a všichni vědí, co na seznamu je a co tam není -, ale to nemusí být pravda," řekla Beth O'Learyová, archeoložka a antropoložka Státní univerzity Nového Mexika.

Ví, o čem mluví. Byla totiž členkou týmu, jenž sepisoval, co všechno po sobě na Měsíci zanechala památná mise Apolla 11. Podle tohoto týmu Neil Armstrong a Buzz Aldrin kromě stop v měsíčním prachu po sobě na Luně zanechali 106 věcí.

Symbolické předměty

Všech šest misí Apolla na místě samozřejmě zanechalo vědecká a technická zařízení. Největší z nich je přistávací stupeň lunárního modulu. Tento stupeň posloužil jako startovací rampa pro zpětný let astronautů do velitelského modulu, jenž mezitím obíhal kolem Měsíce a s nímž se pak vrátili na Zemi.

Astronauti s sebou brali řadu symbolických věcí, jako byly samozřejmě především americké vlajky. Patřila k nim například i pamětní plaketa Apolla 11 k prvnímu přistání člověka na Měsíci či silikonový disk o velikosti mince s poselstvími představitelů 74 států. V měsíčním povrchu zůstala třeba také malá zlatá olivová snítka - známý symbol míru.

K podivnějším artefaktům se řadí například tři golfové míčky, jež na Měsíci odpálil astronaut Apolla 14 Alan Shepard v rámci poněkud zábavného experimentu. Jeho kolega z mise Apolla 16 Charlie Duke zase na souputníku Země zanechal fotografii své rodiny, aby i ostatní její členové měli pocit, že se tam vydali s ním.

A samozřejmě na Měsíci také zůstaly výkaly. Byla to tehdy z hlediska snížení hmotnosti nezbytnost, ale neplánovaně by se tyto fekálie mohly stát předmětem jakéhosi dodatečného experimentu. Po tolika letech by jejich prozkoumání poskytlo příležitost získat další informace o účincích "nevlídného" lunárního prostředí na lidské tělo, soudí antropoložka Alice Gormanová z Flindersovy univerzity v australském Adelaide.