Paranthropus boisei neboli Australopiték východoafrický představuje druh vyhynulého hominina, žijícího ve starším pleistocénu, tedy před 2,3 až 1,2 miliony let ve východní Africe. Jde o nejmladšího, posledního zástupce australopitéků, který patří ke skupině robustních druhů, řazených často do samostatného rodu Paranthropus.
Ve světě proslavil tohoto hominina v roce 1959 nález zachovalé lebky s velkými předními zuby v olduvajské rokli v Tanzanii, jejíhož někdejšího nositele pojmenovali novináři jako "Louskáčka". Po objevu lebky se podařilo v následujících letech najít i větší část jeho kostry. Víme tak, že Australopiték východoafrický disponoval mozkem, který byl zhruba poloviční oproti mozku současného člověka, a že chodil po dvou nohách.
Teď se ukazuje, že uměl i leccos jiného, co "lidský rod", tedy zástupci rodu Homo (Homo Habilis, Homo erectus), s nimiž žil v téže době. Alespoň to naznačuje nový výzkum zkamenělin předloktí, paže a ramene jednoho konkrétního jedince druhu Paranthropus boisei. Podle jejich analýzy se totiž zdá, že Paranthropus boisei dokázal vyrábět kamenné nástroje.
Předběhl první předchůdce člověka
"Fosilie naznačují, že tento vyhynulý druh kombinoval silné paže vhodné pro lezení po stromech s chápavýma rukama schopnýma vyrábět kamenné náčiní," říká podle serveru Science News paleobiolog David Green a jeho kolegové.
Australopiték východoafrický, jenž byl "vzdáleným bratrancem" moderních lidí, sice postrádal ono silné postavení palce, jímž se vyznačoval jeho současník Homo erectus (aktivní výrobce řady sofistikovaných kamenných nástrojů), přesto však měl podle nové analýzy kostí dostatečně obratné sevření na to, aby mohl vytvořit a používat jednoduché kamenné a kostěné nástroje. Navíc to zřejmě dokázal ještě předtím, než se první zástupci rodu Homo na Zemi vůbec objevili, byť tato teorie není stále dost průkazná.
"Toto je první indicie, že tvor, který téměř určitě nebyl naším přímým předkem, mohl vyrábět nástroje. Už proto nemůžeme ani bychom neměli dál předpokládat, že tato schopnost byla dána jen rodu Homo," říká paleoantropolog Bernard Wood z Washingtonské univerzity, který se nového výzkumu neúčastnil.
Homo erectus nemusel být jediný "nástrojář"
Podle už zmíněného paleobiologa Greena, který působí v americké Campbellově univerzitní škole osteopatického lékařství, je sice lákavé tvrdit, že tak náročné kamenné nástroje, jako jsou oboustranné kamenné sekery, uměl vyrobit pouze Homo erectus (jehož mozek se blížil dvojnásobku velikosti mozku Paranthropa), ale definitivní závěr zatím vyslovit nelze.
"Tyto nástroje vyžadovaly více dovedností a schopnosti plánovat, navíc k jejich výrobě bylo potřeba využít další jednodušší náčiní. Ale budeme muset najít víc důkazů, než si budeme moci říci s jistotou, že tak vynikajícím nástrojářem byl pouze Homo erectus. Konkrétně víc nástrojů, jež mohou být s jistotou spojeny s rodem Paranthropus boisei a z nichž bychom mohli posoudit, jaké technické schopnosti měl on."
K novým nálezům kosterních pozůstatků Australopitéka východoafrického vedly zejména vykopávky a průzkumy, jež probíhaly v letech 2004 až 2010 na nalezišti fosilií Ileret v Keni. Fosilie se nacházely v usazeninách datovaných do období asi před 1,53 milionu až 1,51 milionu let. Už dříve se zde nalezly stopy po předchůdcích člověka, ty zde však mohl zanechat jak Homo erectus, tak Paranthropus boisei.
Slabina teorie? Australopiték prý nejedl maso. Možná…
Nejznámější zkamenělinou Australopitéka východoafrického zůstává nadále "Louskáček", tedy ona lebka mužského jedince nalezená v roce 1959, která má široké lícní kosti vyčnívající dopředu a zejména pak charakteristický tenký výběžek kosti na vrcholu lebky, zvaný sagitální nebo šípový hřeben.
Tento hřeben sloužil k upnutí spánkového svalu, jenž je jedním z hlavních žvýkacích svalů, a bývá vyvinutý u těch živočichů, kteří musí často a silně kousat. Z lidoopů ho mají například gorily. Vědce to vedlo k závěru, že se "Louskáček" živil hlavně žvýkáním trav a rostlin, konkrétně ostřic. Kromě území Tanzanie, odkud pocházel první nález, se vyskytoval i v oblasti dnešní Etiopie, Keni a Malawi.
Názory, že další člen rodu Paranthropus, konkrétně tzv. Paranthropus robustus, uměl vyrábět kamenné nástroje, se objevují už přes 30 let. K této teorii vedl zejména nález několika oddělených prstních kůstek tohoto druhu v jihoafrickém jeskynním komplexu Swartkrans ("Černý svah").
Od té doby se našly v již zmíněné olduvajské rokli v Tanzanii fragmenty dvou pažních kostí a dvou kostí nohou dospělého jedince druhu Paranthropus boisei, ale teprve nálezy z Ileretu poskytly vědcům první ucelený pohled na celou horní končetinu tohoto druhu. Díky tomu mohli konečně s jistotou rekonstruovat pohyby paží a rukou, které mohl tento hominid provádět.
"Kamenné artefakty se nacházejí poměrně hojně na místě pravěkých sídlišť rodu Homo, což naznačuje, že naši přímí předci se o výrobu nástrojů opírali daleko silněji než Paranthropus boisei. S jeho fosiliemi nebyly až dosud jednoznačně žádné kamenné nástroje spojovány," řekl serveru Science News biologický antropolog Neil Roach z Harvardské univerzity, který se aktuálního výzkumu neúčastnil.
Podle něj je však zajímavá ještě jiná věc: zkamenělé kosti z Ileretu jsou relativně velké a silné, což naznačuje, že Paranthropus boisei byl zřejmě sportovnější a fyzicky aktivnější jedinec, než se u jeho rodu (který na rozdíl od rodu Homo erectus neměl jíst maso) dosud předpokládalo. Je tedy otázka, k jakým zjištěním povedou další výzkumy.
