Švédsko se po dlouhou dobu, zejména v poslední éře studené války, spoléhalo z větší části na vlastní tankové konstrukce, mezi nimiž vynikal bezvěžový tank Stridsvagn 103. I jeho 105mm kanón však zastaral, stejně jako hodnoty pancíře, proto bylo na přelomu 80. a 90. let rozhodnuto vybrat tank nový, tentokrát už z dovozu. Švédsko sice bylo neutrální, ale protože na celou Skandinávii významně dopadala politika „finlandizace“ (politický a ekonomický příklon k Západu, ale zároveň snaha o co nejlepší vztahy se zeměmi Varšavské smlouvy, primárně se Sovětským svazem), rozhodlo velení armád spolu s politiky, že do zkoušek přizvou nejen západní, ale i sovětské typy. 

Na počátku 90. let minulého století tak švédské ozbrojené síly spustily program pečlivých testů sovětské techniky, zejména bojového vozidla pěchoty BMP-1, tanků T-72M1 a T-80U, neboť se rozhodovalo, zda by neměly být náhradou právě za zmíněné Strv 103 a britské Centuriony vyráběné ve švédské licenci.

Leopard 2.
Švýcarské tanky na Ukrajině? Pomoci by mohly Česko, Polsko a Slovensko

Poté, co se prakticky rozpadla Varšavská smlouva (reálně zanikla až v roce 1991), respektive se na jejích vojenských aktivitách nepodílela většina bývalých členských států, které nakročily novou cestu ke svobodě, nikdo už nepotřeboval její obrovské arzenály. Jen ve východním Německu bylo 10 tisíc nadbytečných vozidel a děl, stejné to bylo s Polskem, Bulharskem, Rumunskem i Československem, proto se nákup něčeho nového za zvýhodněnou cenu zdál být dobrým nápadem.  

Západní versus východní tanky

Pro začátek Švédsko na podzim 1991 koupilo od Německa pět sovětských pásových obrněných transportérů MT-LB, které provázela pověst skvělé průchodivosti terénem díky dlouhým a širokým pásům. K nim Švédové pořídili také pět tanků T-72M1 (jde o poslední typ, který byl vyráběn v ZTS Martin a protože NDR z Československa tyto tanky odebíralo, je pravděpodobné, že šlo právě o stroje z československé výroby).

Švédské testy MT-LB a T-72:

Zdroj: Youtube

V případě víceúčelového obrněného vozidla MT-LB byl závěr rychlý a jednoduchý: švédská armáda byla s jeho mobilitou spokojena, a tak objednala několik set dalších. Tato vozidla dostala označení Pbv 401 a zůstala ve službě až do roku 2010.

Pohledem Jiřího VojáčkaPohledem Jiřího VojáčkaZdroj: DeníkPokud jde o hlavní bojový tank T-72M1, švédská armáda uvedla, že „toto vozidlo překonalo svou pověst na Západě“ (tedy pokud jde o 90. léta, poznamenaná drtivou porážkou tankem vybavených iráckých vojsk v první válce v Perském zálivu). Zároveň však testovací týmy daly do zprávy, že stroj je vhodný pouze pro útočné operace a v porovnání se západními tanky má špatnou ergonomii.

Tuto myšlenku přitom zřejmě potvrdí každý, kdo kdy v tanku T-72 seděl. Menší rozměry proti západním protějškům, zejména výrazně nižší silueta, tvořící z T-72 těžký cíl ve zvlněné krajině, ale zároveň zmenšující pracovní prostor osádky až na samou únosnou mez, byla při testech velmi podrobně rozebírána a výsledek byl nakonec jasný. Myšlenka pořídit T-72M1 pro švédské mechanizované jednotky byla opuštěna.

Vítězem programu na nový lehký tank americké armády se stal projekt, který nápadně připomíná MBT M1 Abrams
USA po padesáti letech oživují výrobu lehkých tanků. Mohou být důležité i pro ČR

Zajímavostí v této souvislosti je fakt, že v roce 1994 se švédská armáda rozhodla nakoupit 400 vozidel BMP-1, která měla sloužit jako „obrněné taxíky" pro pěchotu. Toto neobvyklé rozhodnutí bylo učiněno přesto, že testy ukázaly, že hlavní zbraň BMP-1, 73mm nízkotlaký kanón GROM, není pro švédský standard dostatečně výkonná a vzhledem k podmínkám, v nichž byla tato vozidla doposud udržována, byla střelba z nich vyloženě nebezpečná.

 

Problémy s BMP-1 byly svěřeny k řešení do Česka, konkrétně Vojenskému opravárenskému závodu 026 ve Šternberku, který měl s výrobou a servisem sovětských BMP-1 i 2 letité zkušenosti. Modernizace s názvem Pbv 501 byla do roku 1998 aplikována na 350 vozidel, ale již v roce 2000 byla všechna tato bojová vozidla vyřazena z provozu. Za zmínku stojí, že tímjejich příběh neskončil, česká společnost Excalibur Army je později odkoupila zpět a v dubnu 2022 jich Česko se souhlasem původního majitele, Německa, odeslalo šestapadesát na Ukrajinu.

Velký souboj nejmodernějších konstrukcí

Otázka hlavního bojového tanku pro ozbrojené síly však v té době stále zůstávala otevřená. V roce 1992 se proto švédští představitelé rozhodli, že tankovým jednotkám vyberou nové bojové tanky z trojice německý Leopard 2, americký M1A2 Abrams a francouzský Leclerc. Jeden z těchto strojů se měl stát hlavním strojem tankových jednotek.

Záměr však doplnila překvapující a poměrně neobvyklá myšlenka, že mimo obrněnce pro tankové jednotky se nakoupí ještě tanky pro lehčí mechanizované jednotky, které jsou založené na bojových vozidlech pěchoty. A ještě zajímavější bylo, že mělo jít o nejmodernější ruské tanky té doby T-80U.

Ruský vojenský průmysl se v té době potácel v hluboké krizi. Dodavatelské řetězce z dob Sovětského svazu se bez státního financování rozpadly, do penze či mimo obor odešly tisíce schopných inženýrů a techniků. Objednávky z někdejších spojeneckých zemí ve Varšavské smlouvě ustaly, proto v té době Rusko rádo předalo své moderní stroje ke švédským testům.

Testy T-80U ve Švédsku:

Zdroj: Youtube

Ty probíhaly od října 1993 do ledna 1994 a měly jednoznačný závěr. Ve srovnání se staršími Strv 103 a Strv 101 měl ruský T-80U lepší pohyblivost a za tři měsíce testování údajně ani jednou neselhal. K překvapení hodnotitelů se však zjistilo, že z hlediska palebné síly 125mm kanon 2A46 nepřevyšuje ani 105mm, ani 76mm kanóny již dostupných švédských tanků.

Kromě toho s sebou nesl tradiční neduh ruských konstrukcí až do dnešních dnů, a to slabší elektronické vybavení, zejména pokud jde o pozorovací a zaměřovací přístroje. Ty nedosahovaly zdaleka kvalit ani západních tanků, které se vyráběly již v polovině 80. let, jako byl například Leopard 2A4 nebo Abrams M1A1.

Ministr obrany USA Lloyd Austin a ministr obrany Ukrajiny Oleksij Reznikov v Bruselu 14. února 2023
Devět zemí pošle Ukrajině více než 150 tanků Leopard, oznámil šéf Pentagonu

Zejména v pozorovacích přístrojích Sovětský svaz pro Švédy až nečekaně zaspal, protože tehdy supermoderní termovizní technologii, která posunuje moderní tanky na zcela novou úroveň, v té době ještě zcela nezvládl a tento stav koneckonců trvá dodnes. I proto bylo těžké, ne-li nebezpečné, provozovat T-80U v bojové zóně za snížené viditelnosti nebo v noci.

S přihlédnutím k výsledkům testů švédská vláda v lednu 1994 sovětským zbrojařům poděkovala, tanky T-80U vrátila a vydala nařízení, že i mechanizované jednotky obdrží používaný Leopard 2A4, který se ukázal být zjevně lepší než tank sovětské konstrukce.

Leopard 2A4 ve švédské verzi Strv 121Leopard 2A4 ve švédské verzi Strv 121Zdroj: Wikimedia Commons, CC BY 3.0

Ruský tankový průmysl, přestože od té doby představil několik modernizací, a dokonce nové typy, neušel příliš dlouhou cestu. Nový tank T-14 na platformě Armata se stále staví spíše manufakturním způsobem, než sériovou výrobou a i tak nese oproti původním návrhům řadu konstrukčních kompromisů. Tanky T-80BVM a T-72B3 pak mají úplně stejné problémy, jako před třiceti lety T-80U a T-72M1. Stísněné prostory pro osádku, méně kvalitní pozorovací přístroje, dané omezenou kvalitou ruské elektronické základny.

I to je jeden z důvodů se domnívat, že západní tanky na Ukrajině uspějí, respespektive že své ruské protějšky minimálně předčí.