Takzvaný Voynichův rukopis je ručně psaný a ilustrovaný text, jehož vznik vědci podle radiokarbonové metody a analýz ilustrací datují do poloviny 15. století. Dokument je nyní umístěn v knihovně Yaleovy univerzity v USA.

Dílo je pojmenováno po Wilfridovi M. Voynichovi, americkém knihkupci polsko-litevského původu. Ten rukopis koupil v Itálii v roce 1912. Další historie je však záhadou, stejně jako byl dosud samotný text knihy. 

Rukopis je totiž psán v neznámém jazyce a neznámým písmem. Celá staletí se pokoušeli kryptologové i jazykovědci rozluštit, o čem pojednává. Nebylo ani jasné, kdo a proč dílo napsal. To se prý povedlo zjistit až nyní.

"Během luštění jazyka jsem zažil mnoho 'heuréka' okamžiků, následovaných pocity nevěřícnosti a vzrušení, když jsem si uvědomil velikost tohoto úspěchu. A to nejen z hlediska lingvistického významu, ale i odhalení a původu rukopisu," uvedl jazykovědec Gerard Cheshire pro The Guardian. Mnozí vědci v minulosti spekulovali o tom, že jde o jakousi šifru. Dosud neznámý jazyk, kterým je Voynichův rukopis napsán, je však podle britského vědce protorománština, která prý byla běžným komunikačním prostředkem ve Středomoří. 

Šlo však prý o hovorovou řeč, která nebyla zaznamenána v písemných dokumentech. Proto ji vědci nemohli rozluštit. Pro psaní spisů se totiž využívala latina, jakožto vznešený jazyk královské rodiny, církve a vlády. Z toho důvodu tento jazyk poté prakticky vymizel a toto je jediný písemný důkaz onoho jazyka. 

Jeden z nejdůležitějších důkazů

Rukopis podle něj vznikl na středověkém hradě Castello Aragonese, který leží na ostrůvku u Ischie. Co se týče obsahu textu, rukopis podle něj napsaly dominikánské jeptišky jako zdroj odkazů pro dvůr Marie Kastilské, manželky krále Alfonse Aragonského.

"Není přehnané říci, že tato práce je jeden z nejdůležitějších důkazů vývoje románské lingvistiky," dodává Cheshire. Jde o „souhrn informací o bylinných přípravcích, léčebných koupelích a astrologických čteních“ zaměřených zejména na ženské a duševní zdraví, reprodukci a rodičovství. Tvrdí, že realita, kterou rukopis obsahuje, je ještě úžasnější než mýty a fantazie, které se kolem ní doposud točily.

"Jde o zaniklý jazyk. Písmo je kombinací neznámých a známých symbolů. Nejsou zde interpunkční znaménka, nicméně některá písmena u sebe mají symboly přízvuků. Všechna písmena jsou psaná malým písmenem a nejsou zde dvojhlásky," dodává.

Vědec dosud přeložil jen některé pasáže, zejména tedy popisy u ilustrací. U nichž jde totiž lépe ověřit správnost překladu. Dalším krokem je pro něj překlad celého 200stránkového rukopisu a kompilace slovníku. Což však bude trvat velmi dlouho. 

Vlna kritiky

Nutno dodat, že zprávy o "senzačním" rozluštění rukopisu se v minulosti objevily již několikrát. Pro úspěšnost nynější teorie však hovoří to, že studii zveřenil i odborný časopis Romance Studies.

I tak se ale vyrojilo mnoho kritiků z řad odborné veřejnosti. Problémem je zde totiž samotná protorománština, která má být jakousi předchůdkyní či spíše výchozím bodem pro románské jazyky v době před tím, než se jazyky rozdělily. Jde však právě jen o teoretickou konstrukci na základě srovnání těchto jazyků, tedy o jakýsi idealizovaný model a nikoliv popis reálného jazyka. A v tom vidí někteří kámen úrazu. 

"Promiňte, lidi, ale protorománština není řešení," napsala na twitter Lisa Fagin Davisová, americká medievalistka a výkonná ředitelka americké středověké akademie. "Toto je jen další ambiciózní, sebenaplňující nesmysl," dodala. 

„Jeho pokus o překlad něčeho, co je blábolení a amalgámem mnoha jazyků, je spíš doufáním než opravdovým překladem," uvedla poté pro web Arstechnica. Stejně skepticky se vyjádřila i Kate Wilesová, historička, lingvistka a šéfredaktorka časopisu History Today. "Nové teorie o významu rukopisu se objevují alespoň jednou za šest měsíců. V uplynulém roce se to stalo již nejméně dvakrát," uvedla. Ani ji Cheshireho teorie nepřesvědčila.

"Opírá se o teorii jazyka sestavenou ze slov pocházejících z mnoha míst i období, přičemž společně to nevytváří něco, co by mohlo být funkčním jazykem," dodala. Podle ní je Voynichův rukopis přitažlivý kvůli hieroglifům a dalším šifrám, které byly později rozluštěny. "Ty však nevzešly z ničeho. Šlo o desetiletí práce, která čerpala z mnoha různých znalostí. Nemůže zkrátka přijít jedna osoba a říct: 'Já jsem to rozluštil.' Musí se k tomu přidat celé pole odborníků," dodala. 

Vyzývá ke spolupráci

Také Greg Kondrak, který se pokusil o rozluštění Voynichova rukopisu pomocí umělé inteligence, nevěří, že jde o dobrou práci. Tvrdí, že pasáže, které měl Cheshire rozluštit, byly do rukopisu dodány až později a nemají s ním zase tolik společného.

Ke kritice se však Cheshire staví optimisticky. "Můj článek byl recenzován a ověřen jinými vědci - to je standardní potvrzení na vědecké scéně. Není třeba nikoho přesvědčovat, protože mé řešení mohou aplikovat historici i lingvisté při studiu rukopisu," uvedl.  Podle něj neexistuje žádný „výklad“ tohoto jazyka, protože abeceda, systém psaní a jazyk zde byly plně vysvětleny a důsledně tak lze překládat jakékoliv slovo, fráze či věta.

Vědec tak nyní vyzývá ostatní badatele, aby se do překladu pustili. Zdá se tak, že tajemství Voynichova rukopisu nebylo ještě zdaleka uzavřeno.