V centru Ústí nad Labem se nachází zánovní kampus Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. V jedné z budov, přestavěné z bývalé nemocnice, sídlí Fakulta strojního inženýrství. Objekt je pozdě odpoledne už potemnělý, jen v suterénních oknech se svítí a panuje za nimi čilý ruch. Schází se zde desítka středoškoláků nadšených pro techniku a robotiku se svými mentory z univerzity a z Inovačního centra Ústeckého kraje a také s několika rodiči. Jejich cíl je smělý: dokázat, že i z Ústí se dá dosáhnout velkých cílů. Třeba sestavit robota schopného konkurovat na celosvětové robotické soutěži First v Americe.

Roboti nemají v plánu ovládnout lidstvo ani krást pracovní místa, řeklo devět robotů na první tiskové konferenci strojů: 

Ze summitu OSN AI for Good v Ženevě
Ovládnout lidstvo nemáme v plánu, řekli roboti v Ženevě. Rádi by zkoumali vesmír

Když vejdeme dovnitř, ocitneme se v lednu otevřeném DigiLabu, v moderních sdílených dílnách, provozovaných právě univerzitou a inovačním centrem. Někteří studenti šroubují součástky na kovový rám, jiní zapojují kabely, další ladí program na notebooku. Právě tu vzniká podvozek robota, jenž má už brzy v Chicagu umět vrhat kruhy na cíl nebo se přitáhnout a odpoutat se od země. Času není nazbyt. Tahle parta, jež si říká RobUL, tedy Robot z Ústí nad Labem, se dala dohromady v říjnu. Začátkem ledna se od amerických organizátorů dozvěděla zadání úkolu a na konci března už mají soutěžit za oceánem.

Ústečtí středoškoláci vyrábějí robota, jenž má v březnu uspět na celosvětové robotické soutěži First v USA.Ústečtí středoškoláci vyrábějí robota, jenž má v březnu uspět na celosvětové robotické soutěži First v USA.Zdroj: Deník/Zuzana Hronová

Jak to celé začalo

Hnacím motorem skupinky je Václav Hudský, sedmnáctiletý student ústeckého Gymnázia dr. Václava Šmejkala. Minulý rok strávil na střední škole v Michiganu a se třídou se účastnil robotické soutěže First. Postoupili v ní do finále a on byl nadšen. Vše vylíčil tatínkovi Petrovi, jenž ho k robotice přivedl. Ten dostal nápad postavit na příští ročník ústecký tým. Chtěli dokázat, že i když má město spoustu negativních nálepek, může uspět v Americe na poli moderních technologií.

Sen začal měnit ve skutečnost tatínek Petr spolu s ředitelem Inovačního centra Ústeckého kraje Martinem Matou. Oslovili ústecké střední školy a uspořádali první setkání zájemců. Z nich se postupně ustálil desetičlenný tým. Petr Hudský nedávno podlehl agresivní formě rakoviny, ale jím nastartované družstvo chce uspět i za něj.

Jednou z mentorek RobULu je i Václavova sestra Zuzana, studentka ČVUT, kde se věnuje biomedicínskému inženýrství. „O prázdninách jsme s bráchou postavili prototyp podvozku, abychom se měli čím prezentovat, když jsme s projektem seznamovali univerzitu, město, kraj nebo firmy,“ vysvětluje. Do týmu se snažila nalákat i další dívky, ale neúspěšně.

Polovina ukrajinských dětí zůstávala i v listopadu 2023 nezačleněna do české společnosti. K dobré integraci pomáhají kroužky jako třeba skaut:

Saša a Sváťa na skautském táboře po přijetí slibu
Zapadli sem skvěle, říká o ukrajinských klucích skautský vedoucí

Ředitel Inovačního centra Martin Mata doufá, že toto je teprve začátek. „Bereme to jako nultý ročník. Je o odhodlání a zkušenostech, které si přineseme pro další roky. Chceme projekt rozšířit i na technické kluby v kraji a zapojit tak co nejvíce žáků a nadšenců do robotiky“, přeje si.

Čekání na součástky

Než Václav Hudský přijel v létě z USA, nakoupil tam na projekt první součástky. „Z Česka už je to složitější. Něco objednáte a za šest týdnů vám přijde dopis od celníků. Americké týmy mají vše za tři dny doma,“ popisuje. Evropští soutěžící navíc musí robota za oceán odeslat tři týdny s předstihem a částečně rozloženého.

Ústečtí středoškoláci vyrábějí robota, jenž má v březnu uspět na celosvětové robotické soutěži First v USA.Ústečtí středoškoláci vyrábějí robota, jenž má v březnu uspět na celosvětové robotické soutěži First v USA.Zdroj: Deník/Zuzana Hronová

Konkurence je obrovská. Letos se akce účastní zhruba 3 500 týmů v různých amerických městech. Akce se koná od 90. let a zvláště v USA je velmi populární. Do finále v Houstonu postupuje asi 600 týmů. To ale Vaška nechává v klidu: „Když se nad zadáním člověk zamyslí, zjistí, že se to dá a je to celkem v pohodě.“ Neznervózňuje ho ani rychle se blížící termín. „Máme harmonogram a zatím stíháme. Děláme čtvrtky odpoledne a celé soboty. Když bychom nestíhali, přidáme ještě neděle a v nejhorším obětujeme i jarní prázdniny,“ plánuje.

Šumavské pohraničí zažilo připojení ke třetí říši i poválečný odsun Němců. Stovky obcí tyto dějiny nepřežily a lidé se je nyní snaží připomínat:

Pohoří na Šumavě je zaniklá obec na hranici s Rakouskem v okrese Český Krumlov. Na konci 19. století mívala přes 1300 obyvatel, převážně Němců. Od roku 2006 je postupně obnovována - kostel a hřbitov,  torzo fary bylo zbouráno a nahrazeno podobnou stavbou
Šumavské pohraničí komunisté zavřeli. Místní teď památku zaniklých obcí obnovují

Václav se Zuzanou putují DigiLabem mezi několika stanovišti, z nichž do cinkotu nářadí zní diskuse mezi mladíky a jejich mentory. „Tady vytvářejí spodní desku podvozku, pak ji osází elektronikou. Tady vzniká nasávač, jenž zvedne ze země kruh, předá jí ruce, a ta ho vrhne na cíl. Připraveny jsou už i motory, které robota rozpohybují,“ ukazují sourozenci Hudští.

Na plné obrátky běží několik 3D tiskáren, které vyrábějí potřebné součástky. Další kluci navrhují maketu stříleče, jenž dá robotu rychlost na vystřelení kruhu. Ukazují také speciální kola, které umějí jezdit i do strany. Věnoval jim je tým z pražského Gymnázia PORG. „Soutěž oceňuje i pomoc, spolupráci a přínos robotice. Vašek byl nadšen, jak si i během finále soupeři v nesnázích pomáhali,“ podotýká maminka Ivana.

Tamara Klein a Ivana Hudská.Tamara Klein a Ivana Hudská.Zdroj: Deník/Zuzana Hronová

Jedním z členů RobULu je Adam Pistora. Na ústecké průmyslovce studuje automatizaci a počítače. Při škole pracuje jako zvukotechnik a pomáhá zvučit známé české kapely. „Práci mám jistou, ale rád bych vystudoval elektroinženýrství na výšce. Chci na sobě pořád makat, soutěž v robotice v USA je další věc, co mě může posunout,“ říká.

Blíží se dvacátá hodina a ústečtí teenageři stále ještě kutají na vznikajícím podvozku. „Už jsme do projektu investovali tolik času a peněz, že teď už to prostě musíme dotáhnout,“ shodují se všichni odhodlaně.