Pohledem Jiřího VojáčkaPohledem Jiřího VojáčkaZdroj: DeníkÚtok na Ukrajinu začal ofenzívou v několika směrech. Jednotky umístěné na okupovaném Krymu velmi rychle překonaly ukrajinskou obranu a „rozlily“ se jak na západ směrem k řece Dněpr, tak na východ vstříc Melitopolu, Mariupolu a jednotkám v separatistických územý nazývaných Luhanská a Doněcká lidová republika. Když si však odmyslíme neúspěšný pokus o ovládnutí Antonovova letiště Hostomel nedaleko Kyjeva, které mělo předznamenat výsadkový útok na samotné hlavní město, byl zdaleka nejdůležitějším strategickým směrem ruské ofenzívy východoukrajinský Charkov.

Město má dlouhou tradici a významné postavení v někdejší sovětské historiografii. Kromě jiného jde o jedno z takzvaných měst - hrdinů. Aglomerací, které dostaly toto označení, je jen pár a všechny byly důležité v klíčovém období sovětských dějin - Velké vlastenecké válce, jak se v Rusku dodnes nazývá část 2. světové války po napadení Sovětského svazu. Město se proslavilo zejména tím, že o něj byly během války vybojovány čtyři krvavé bitvy, než jej Rudá armáda v roce 1943 osvobodila definitivně.

Waffen-SS s Panzerem IV. na východní frontě v CharkověWaffen-SS s Panzerem IV. na východní frontě v CharkověZdroj: Wikimedia Commons, Bundesarchiv, Bild 101III-Zschaeckel-189-13, Friedrich Zschäckel, CC-BY-SA 3.0

Během sovětských dob zde zároveň sídlily některé z nedůležitějších zbrojovek, které dodávaly výrobky do celého světa. Kromě jiných strategický tankový závod, jenž přivedl na svět mimo jiné přelomové tanky T-64 a T-80.

Válka na Ukrajině významně obnažila nevýhody ruské tankové školy vycházející z pouček druhé světové války:

Leopard 2A5
Západní tanky válcují sovětské, ukázali už v 90. letech Švédi v nenápadném testu

Přestože mezi ukrajinsko-ruskou hranicí a předměstími Charkova je jen zhruba třicet kilometrů, ruské armádě se město nejenže nepodařilo dobýt takzvaně z chodu (tedy bez přestávky v bojích před vstupem do města), nepodařilo se jí charkovskou aglomeraci obsadit vůbec.

Od té doby na Charkov padají prakticky neustále střely s plochou dráhou letu, dělostřelecká a raketová munice. Třicetikilometrový úsek mezi hranicí a okrajem města se však stal jedním z nejvíce opevněných a vyzbrojených a zároveň nejvíce nasycených jednotkami ukrajinské armády z celé téměř tisíc kilometrů dlouhé fronty.

Sovětský tank T-80U se na začátku 90. let účastnil výběru švédské armádyV Charkově vyvinuli a vyráběli také tank T-80.Zdroj: Wikimedia Commons, CC BY 3.0

Odklon od charkovského směru

Po neúspěchu operace u Kyjeva a zjištění, že ani Charkov se ruské armádě nepodaří dobýt, se její operace přesunuly na jih. Bojovalo se o Melitopol, Mariupol a nakonec se podařilo spojit Krym s jednotkami v povstaleckých republikách, na západě byla dobyta vodní přehrada Nová Kachovka, jediná zásobárna pitné vody pro krymský poloostrov a ruské jednotky došly až k Dněpru a načas také za něj směrem k Nikolajevu.

Jaká poučení si z největšího ozbrojeného střetu 21. století vzaly armády světa:

Ukrajinští vojáci se ve středu 22. února 2023 připravují na změnu pozice na frontě u Vuhledaru
Dva roky války na Ukrajině: Země se proměnila ve veletrh zbraní a nových taktik

Od té doby se poučení ruští generálové soustředí zejména na opotřebovávací boje, v nichž nejde o zisk velkých území, ale o to, aby nepřítel drobně, ale bez ustání krvácel. Rusové dobře vědí, že mají ve skladech ze sovětských dob více techniky, kterou mohou poslat na frontu a že mohou mobilizovat větší množství vojáků, protože počet Rusů je zkrátka třikrát vyšší než počet Ukrajinců. Přestože se během loňského léta ukrajinské jednotky pokusily na několika místech fronty o protiofenzivu, realita početní nevyrovnanosti obou armád je rychle dohnala a protiútok skončil nezdarem.

Ruská armáda na začátku května 2024 opět překročila hranice směrem k ukrajinskému CharkovuRuská armáda na začátku května 2024 opět překročila hranice směrem k ukrajinskému CharkovuZdroj: DeepStateMap, repro Jiří Vojáček

Ruská armáda se v posledních měsících soustředila zejména na východní Ukrajinu, kde postupně bitvami u Bachmutu a Avdijivky získává pozice a postupuje k oficiálním hranicím Luhanské a Doněcké oblasti, jakéhosi ekvivalentu českých krajů. V poslední době si připsala několik významných úspěchů a i vzhledem k váhavosti západních států v dodávkách vojenské techniky a financí na vedení války (jmenujme zejména tahanice v americkém Kongresu) se jí podařilo převzít jednoznačnou strategickou iniciativu. Jak se zdá, rozhodla se ji rozšířit na nová bojiště a znovu se pokusit o dobytí Charkova.

Druhá moderní bitva o Charkov?

Zatímco v první bitvě o Charkov Rusové neuspěli, doslova před několika hodinami jednotky ruské armády opět překročily hranici z oblasti ruského Bělgorodu a prozatím na dvou místech postupují do nitra charkovského rajonu. Časově jde o velmi dobře zvolenou taktiku, protože právě v této chvíli jsou ukrajinské jednotky po táhlých zimních bojích unavené, a protože jejich dodávky váznou, jsou také nejzranitelnější. Až přijdou další zbraně z uvolněných peněz ze Spojených států amerických, zejména letouny F-16 s příslušnou výzbrojí, bude postup agresorů zase o něco těžší. Nyní jim však de facto nestojí nic v cestě.

Deník vybral jedenáct největších omylů, které se v souvislosti s ruskou agresí vůči Ukrajině za dva roky objevily:

Evakuace obyvatel z jednoho z mnoha ukrajinských měst, které napadlo Rusko.
Dva roky války: Omyly a špatné odhady v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině

Z prozatím dvouramenného postupu můžeme odhadovat, že cílem je skutečně opět Charkov a jedinou strategickou otázkou je, jestli se Rusové pokusí nový šturm spojit s tlakem jednotek z povstaleckých regionů vzdálených zhruba osmdesát kilometrů vzdušnou čarou.

Samotný fakt, že Rusové překročili hranici právě zde, však dává minimálně jednoznačnou odpověď na otázku, zda se po předchozích neúspěšných pokusech rozhodli ponechat hlavní město východní Ukrajiny v rukou vlády v Kyjevě.

Zjevně nikoli. Charkov má být podle nich ruský.