Nedávný výzkum v lokalitě Takarkori v libyjské části Sahary odhalil podle studie zveřejněné v odborném časopise Plos One zbytky téměř 18 tisíc zvířat, z nichž téměř 80 procent tvořily ryby – mimo jiné pravěcí sumci a tilápie.

Pozůstatky byly datovány do období před 10 200 až 4 650 lety, tedy do epochy raného a středního holocénu. Kromě ryb se mezi nimi nacházely i zbytky savců (přibližně 19 procent) a v menším množství i pozůstatky ptáků, plazů, měkkýšů a obojživelníků.
„Nejzajímavějším objevem jsou bezesporu rybí pozůstatky. Množství, které jsme našli, je pro centrální Saharu raného holocénu naprosto bezprecedentní,“ řekl serveru Newsweek Savino di Lernia z římské Univerzity Sapienza. „Naše studie nabízí nový pohled na změny klimatu i kulturní adaptace. Zajímavé je i zjištění, že ryby byly běžnou součástí jídelníčku raných pastevců, kteří tak museli být velmi dobrými rybáři,“ dodal.
Kostry neandertálců z jeskyně Šánidar poodhalily tajemství:
Zatímco dnes je podnebí v pohoří Akakus, jež se nachází na jihozápadě Libye v Saharské poušti, větrné, horké a extrémně suché, v dávné minulosti tomu bývalo jinak. Z fosilních záznamů totiž vyplývá, že oblast v období raného i středního holocénu bývala poměrně bohatou na vodu. Není proto divu, že zde prosperovali nejen zvířata a rostliny, ale i lidé. Ti ve zdejších skalách zanechali několik pozoruhodných ukázek pravěkého umění.
Holocén představuje nejmladší geologické období, které začalo s koncem poslední doby ledové přibližně 11 700 let před současností a stále trvá.
Dělí se na tři pododdělení: spodní (raný), střední a svrchní (pozdní), toto členění je ale kritizováno.
Zásadní změna podnebí
V průběhu následujících tisíciletí se ale oblast stávala stále sušší a sušší, což vedlo k postupnému vymizení vodních ploch a s tím i obměně fauny. Zatímco v období před 10,2 až 8 tisíci let tvořily ryby až 90 procent zdejší fauny, v období před 5,9 až 4,6 tisíci let tento podíl klesl na 40 procent, upozornili autoři studie.

Zásadní změna životního prostředí donutila pravěké lovce – sběrače, kteří kdysi nejvíce spoléhali právě na rybolov, aby přešli na jinou stravu. V jejich jídelníčku tak následně získává na důležitosti maso savců.
„Pohoří Akakus znovu dokázalo, že je nesmírně cenné nejen pro africkou archeologii,“ uzavřeli autoři studie s tím, že právě jejich výzkum přináší „zásadní informace o dramatických změnách klimatu, jež daly vzniknout největší horké poušti světa“.