„Macheront je jedním z nedůležitějších míst v regionu. Bývala to strategická pevnost chránící obchodní stezky do Jeruzaléma po východní straně řeky Jordán,“ sdělil Gejza Vörös, vedoucí vykopávek a profesor Papežské univerzity v Jeruzalémě, pro izraelský deník Haarec.

Ve zdech tohoto královského paláce žily čtyři postavy známé z evangelií: král Héródés Velký, jeho syn a tetrarcha Héródés Antipas se svojí ženou Herodiadou a její dcerou z prvního manželství Salome. Jako zajatec zde do své nešťastné smrti pobýval i Jan Křtitel.

Vörös, který řídí maďarský výzkumný projekt v Jordánsku od roku 2009, si je jistý, že vykopaný sál byl scénou tragických oslav Herodových narozenin, při kterých mu Salome zatančila. Vědec dodal, že o událostech se nehovoří pouze v evangeliích Marka a Matouše, ale je připomínána i židovským historikem Josefem Flaviem a jeho křesťanským kolegou Eusebiem.

Starodávný příběh o ženské pomstě

"Hérodés Antipas se obával rostoucího vlivu Jana Křtitele na populaci, a tak ho dal popravit," napsal lakonicky Josef Flavius.

Bible rozvíjí tento starodávný příběh mnohem košatěji: podle ní se prorokovi zvěstujícímu Kristův příchod vymstilo, že ve svých kázáních kritizoval tetrarchu Heroda za chystaný sňatek s Herodiadou, ženou vlastního bratra, kterou Antipas pojal za manželku poté, co zavrhl svou první choť. Také Herodiada se dala se svým prvním mužem rozvést, což Jan Křtitel odsuzoval.

Hérodés ho za to nechal uvěznit, ale Herodova nová družka byla ještě mnohem pomstychtivější. Navedla proto svou dceru Salome, aby zásadním způsobem přispěla ke Křtitelově záhubě a využila panovníkovy vášně ke své osobě. Hérodés se totiž nemohl nabažit dívčina tance a velmi stál o to, aby mu zatančila na jeho svatbě. Salome, podněcovaná Herodiadou, mu tanec opravdu přislíbila - pokud jí dodá prorokovu hlavu na stříbrné míse.

Tak krvelačný požadavek zaskočil podle Bible dokonce i nelítostného tetrarchu, který se zdráhal taneččině prosbě vyhovět. Nakonec ji ale přesto splnil, dal Jana Křtitele stít a jeho hlavu přinést do sálu na stříbrném podnose, jak si dívka přála.

Mohl se tento příběh skutečně udát? A opravdu existoval taneční parket, na němž Salome předváděla svůj děsivý smrtící tanec, zatímco Hérodés bez dechu přihlížel? Podle mínění některých archeologů ano.

Dějištěm dramatu měla být dávná pevnost

"Místem, kde se odehrál Salomenin tanec a kde Hérodés Antipas rozhodl o stětí Jana Křtitele, je pravděpodobně prostor odkrytý u Macherontu," napsal Gejza Vörös ve své loni vydané knize "Archeologie Svaté země z druhé strany: Archeologické eseje na počest Eugenia Alliaty" (Eugenio Alliata je italský archeolog a biblista, příslušník františkánského řádu, který se věnuje vědeckému výkladu Bible, pozn. red.).

Pevnost Macheront založil judský král Alexandr Jannaios v roce 90 před Kristem, o třicet let později ji dobyli a zničili Římané. Hérodés Velký ji opravil a zásadně rozšířil 30 let před naším letopočtem. Historik Plinius Starší ji označil za nejsilnější židovskou pevnost hned vedle Jeruzaléma. Stojí na vrcholku štítu na východním břehu Mrtvého moře a byl z ní výhled na Jeruzalém, Jericho a dokonce i do Aleksandreionu.

Plocha pevnosti měla v době největšího rozmachu kolem pěti tisíc metrů čtverečních, hrad byl 110 metrů dlouhý a 60 metrů široký. Měla dvě palácová křídla, ve východním byly například přepychové lázně s římskými mozaikami a jónskými sloupy. V západním pak několik triclinií pro večeře a diskuse s hosty. Spojnicí bylo nádvoří se zastřešeným trůnním sálem.

"Během našich vykopávek jsme zkorigovali řadu předchozích rekonstrukcí tohoto místa známých z antických a středověkých maleb, například z florentské křtitelnice," pokračoval Vörös.

Vykopávky v této tajemné lokalitě započaly již v roce 1968. Nejdříve je vedli američtí baptisté, poté italští františkáni, Maďaři převzali stanoviště v roce 2008.

Nádvoří spojené se zastřešenou půlkruhovou apsidou podle maďarského akademika bylo místem, kde tetrarcha přijímal oficiální návštěvy a nejspíš i místem, kde mu zatančila Salome. „Héródés vydal svůj rozsudek nad Janem Křtitelem právě zde,“ doplnil archeolog. Svůj závěr opírá o nález pozoruhodného výklenku v apsidě, který označil za pozůstatek tetrarchova trůnu.

Maďarský tým své vykopávky na macherontském nalezišti zdaleka nekončí. Nyní pokračuje s pracemi v dolním hradě, kde měl být Jan Křtitel vězněn i se svými žáky. Po jeho popravě právě oni pochovali jeho ostatky v místní nekropoli. Zatím není známo, na kterém místě.

"Jsme přesvědčeni, že se nám podaří odkrýt další podrobnosti tohoto biblického dramatu," uzavřel maďarský vědec a zároveň ubezpečil, že posledním bodem jeho práce v této lokalitě bude předání pevnosti dalším pokolením. "Jako místo autentické, historicky i archeologicky věrohodné a především jako místo křesťanských poutí."

Někteří vědci věří, jiní pochybují

K tématu se pro titul Live Science vyjádřilo také více než půl tuctu dalších vědců. Někteří z nich s Vörösovou teorií souhlasili, zatímco jiní byli skeptičtí.

"Myslím, že je historicky pravděpodobné, že tyto vykopávky skutečně mohly vynést na světlo Salomenin taneční parket," uvedl pro Live Science Morten Hørning Jensen, profesor norské teologické školy a autor knihy Herod Antipas v Galileji, vydané v roce 2010.

Některé vědce ale Vörös nepřesvědčil. Nezdála se jim především jeho hypotéza, že výklenek v půlkruhové apsidě představuje pozůstatky Hérodova trůnu. Jednou z pochybovaček je například Jodi Magnessová, profesorka religionistiky na Severokarolínské univerzitě v Chapel Hill, která sice ocenila práci Vörösova týmu, ale s jejími závěry se neshoduje.

"Výklenek nalezený v Macherontu se zdá být na Hérodův trůn příliš malý, což vyplývá ze srovnání s trůnem jeho otce, krále Héroda Velkého, který se nachází v Zimním paláci v Jerichu," uvedla Magnessová pro Live Science.

Navíc dodala, že macherontský výklenek připomíná svým tvarem jiné dva výklenky nalezené v Horním Herodionu, palácové pevnosti postavené králem Hérodem, ty však nebyly nikdy identifikovány jako zbytky trůnu.

Podle emeritního profesora židovských studií Erika Meyerse je přesto možné, že o nález trůnu skutečně jde. "Moc se těším na závěrečnou zprávu, v níž teprve uvidíme, zda se literární a archeologické prameny opravdu shodnou na tom, že o popravě Jana Křtitele se rozhodlo na tomto místě. V každém případě jde o silnou věc," prohlásil Meyers.